Marta Lempartová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Marta Lempartová
Marta Lempart 2022.jpg
Narození29. srpna 1979 (43 let)
Lwówek Śląski
Povoláníprávnička, obchodnice, sociální aktivistka a manažerka
RodičeLidia Lempartová
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marta Mirosława Lempartová (* 1979 Lwówek Śląski[1]) je polská advokátka, manažerka a aktivistka, zakladatelka organizace Celopolská stávka žen (Ogólnopolski Strajk Kobiet), která v Polsku od roku 2016 a ve větší míře od října 2020 pořádá protesty proti zákazu interrupcí z důvodu vývojových vad plodu.[2] Pro svou činnost byla několikrát zadržena. V únoru 2021 byla obžalována z urážky policisty, neoprávněného užití megafonu, schvalování protestů v kostelech a organizování protestů během pandemie covidu-19.[3][4] V roce 2018 neúspěšně kandidovala na starostku Vratislavi[5] a v roce 2019 do Evropského parlamentu za stranu Wiosna.[6] Je lesba a účastní se průvodů hrdosti.[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kim jest Marta Lempart, liderka Strajku Kobiet? To nie tylko feministka i działaczka? Poznaj nieznane fakty!. nowosci.com.pl [online]. 2021-01-06. Dostupné online. (polsky) 
  2. DVOŘÁKOVÁ, Petra. Marta Lempartová: Polská vláda padne, nezajímá mě. Zajímá mě Polsko. Deník Referendum [online]. 2021-03-03. Dostupné online. 
  3. V Polsku vyšetřují vůdkyni protestů proti zákazu potratů. Hrozí jí až osm let vězení. ČT24 [online]. 2021-02-11. Dostupné online. 
  4. PTACIN, Mira. After Poland Issued a Near-Total Ban on Abortions, Marta Lempart Has Been on the Front Line of the Protests. Vogue [online]. 2021-02-11. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Marta Lempart kandydatką na prezydenta Wrocławia. To już pewne. gazetawroclawska.pl [online]. 2018-08-27. Dostupné online. (polsky) 
  6. Kobiety Wiosny na liście dolnośląskiej. "Trzeba bronić Europy przed prawicowymi atakami i przed tym, co stało się w Polsce". wroclaw.wyborcza.pl [online]. 2019-04-01. Dostupné online. (polsky) 
  7. LEMPART, Marta. LGBT+ to ja. I nie zniknę. wyborcza.pl [online]. 2019-07-24. Dostupné online. (polsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]