Maroggia
| Maroggia | |
|---|---|
 | |
 Znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 45°56′ s. š., 8°58′ v. d. |
| Nadmořská výška | 277 m n. m. |
| Stát |  Švýcarsko |
| Kanton | Ticino |
| Okres | Lugano |
| Obec | Val Mara |
  Maroggia Maroggia, Švýcarsko | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 1 km²[1] |
| Počet obyvatel | 686 (2018)[2] |
| Hustota zalidnění | 686 obyv./km² |
| Správa | |
| Telefonní předvolba | 091 |
| PSČ | 6817 |
| Označení vozidel | TI |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Maroggia je bývalá samostatná obec ve švýcarském kantonu Ticino, okresu Lugano. Žije zde 686[2] obyvatel.
Ke dni 10. dubna 2022 se obec sloučila s okolními obcemi Melano a Rovio a vytvořily novou obec Val Mara.
Geografie
[editovat | editovat zdroj]Vesnice leží na východním břehu Luganského jezera, na úpatí hory Monte Generoso. Okresní město Lugano je vzdáleno vzdušnou čarou asi 8 km severně.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Vesnice je osídlená již od doby železné; roku 1906 byl objeven severoitalsko‑etruský nápis a v roce 1926 římská stéla.[3] Langobardský král Liutprand daroval ves kolem roku 724 kostelu San Carpoforo v Comu, později připadla benediktinskému klášteru Sant’Ambrogio v Miláně. V roce 1798 se Maroggia připojila ke krátce existující Republice Riva San Vitale.
Dne 10. dubna 2022 se Maroggia sloučila s obcemi Melano a Rovio a vytvořily novou obec Val Mara.[3]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]| Vývoj počtu obyvatel[3] | ||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Rok | 1683 | 1719 | 1808 | 1850 | 1900 | 1910 | 1930 | 1950 | 1970 | 1980 | 1990 | 2000 | 2010 | 2020 |
| Počet obyvatel | 126 | 123 | 156 | 211 | 414 | 496 | 481 | 577 | 689 | 554 | 575 | 562 | 557 | 726 |
Hospodářství
[editovat | editovat zdroj]Vesnice historicky žila z rybolovu, výroby dřevěného uhlí a mlynářství. Současný mlýn, který na konci 19. století postavil Johann Michael Stadlin, byl v roce 2000 plně automatizován a v roce 2020 byl při požáru částečně zničen. Na konci 19. století fungovala v obci také papírna a potravinářský závod. V roce 1878 otevřel Romeo Manzoni v Maroggii mezinárodní penzionát pro dívky, který nesl jeho jméno; roku 1905 byl prodán salesiánům, kteří zde založili kolej Don Bosco.[3]
V roce 2000 pracovaly zhruba dvě třetiny ekonomicky aktivních obyvatel mimo obec. V roce 2005 tvořil sekundární sektor 58 % pracovních míst.[3]
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Maroggia leží na Gotthardské dráze, důležité železniční trati spojující střední Evropu s Itálií. Železniční stanice Maroggia-Melano se nachází přímo v obci a je pravidelně obsluhována regionálními osobními vlaky.
Obcí prochází původní hlavní silnice č. 2 z Lugana do Chiassa. Nejbližší nájezd na dálnici A2 (Gotthardská dálnice Basilej–Chiasso), otevřenou v roce 1967 a procházející obcí, se nachází v Melide, asi 5 km od Maroggie.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maroggia na německé Wikipedii.
- ↑ Arealstatistik Standard - Gemeinden nach 4 Hauptbereichen. Federální statistický úřad. Dostupné online. [cit. 2019-01-13].
- 1 2 Ständige Wohnbevölkerung nach Staatsangehörigkeitskategorie Geschlecht und Gemeinde; Provisorische Jahresergebnisse; 2018. Federální statistický úřad. 9. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-04-11].
- 1 2 3 4 5 NEGRO, Giuseppe. Maroggia [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2022-10-31 [cit. 2026-01-11]. Dostupné online. (německy)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Maroggia na Wikimedia Commons - (italsky) Oficiální stránky
