Markéta Brabantská (1276–1311)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Markéta Brabantská (1276))
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Markéta Brabantská
hraběnka lucemburská a královna římská
Margareta of Brabant.jpg
Manžel Jindřich VII. Lucemburský
Narození 4. října 1276
Úmrtí 14. prosince 1311
Janov
Pohřbena kostel San Francesco di Castelleto v Janově
Potomci Jan Lucemburský
Marie Lucemburská
Beatrix Lucemburská
Dynastie Reginarovci
Otec Jan I. Brabantský
Matka Markéta z Dampierre
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Markéta Brabantská (francouzsky Marguerite de Brabant, 4. října 127614. prosince 1311 Janov) byla lucemburská hraběnka, římská královna, manželka římského krále Jindřicha VII. a matka českého krále Jana Lucemburského

Manželství jako důkaz smíru[editovat | editovat zdroj]

Markéta pocházela z manželství brabantského vévody Jana I. a Markéty, dcery Víta z Dampierre. Za lucemburského hraběte Jindřicha se provdala v červnu roku 1292[1] na hradě Tervuren nedaleko Bruselu. K uzavření sňatku bylo zapotřebí papežského dispenzu, neboť oba mladí lidé byli ve třetím stupni příbuzenství. Sňatek měl zpečetit mír mezi Brabantskem a Lucemburskem, který měl konečně zavládnout po bitvě u Worringenu.

…aby se pak obrátila příčina starého sporu ve svazek jednoty a míru, usmyslili si starší lidu jak vévodství, tak hrabství uzavříti mezi dědici posvátné spojení řádného manželství…
—  Zbraslavská kronika[2]

I přesto, že důvody k uzavření manželského svazku měly politické pozadí, bylo manželství požehnáno vzájemnou náklonností a důvěrou. Nová lucemburská hraběnka byla podle současníků menší sličné postavy, plavovlasá, dívčího vzhledu a dobrotivé povahy,[3]. Byla také velmi zbožná. Vynikala výřečností, rozvážným úsudkem a na rozhodnutí svého manžela měla údajně velký vliv.[1].

...je soucitná k padlým, svému muži je oddána nejupřímnější láskou, umí dobře mluvit, hovoří však bez domýšlivosti.
— Albert Mussatus[4]

6. ledna 1309 byl Jindřich v Cáchách korunován římským králem a o rok později manželé společně vyjeli na římskou jízdu. Těsně před tím se rozloučili se svým jediným synem Janem, pojmenovaným po Markétině otci, který se vydal získat své nové české království. Královna se se synem a dcerami již nikdy neshledala.

…blažená královna Markéta začala z nákazy zkaženého vzduchu a zápachu, kterou si přivodila při obléhání města Brescie, v městě Janově stonati obtížnou těžkou nemocí a tam, zmořena tíhou choroby, splácejíc dluh Adamův, skončila poslední den svého života léta Páně 1311 v měsíci prosinci.
— Zbraslavská kronika[5]

Hrob[editovat | editovat zdroj]

Dva andělé vyzdvihují Markétu z hrobu pro následné Nanebevstoupení; torzo výzdoby Markétina náhrobku, Giovanni Pisano, carrarský mramor, 1313

Markéta byla v Janově pohřbena nejprve v minoritském kostele San Francesco di Castelleto. Šlo zřejmě o dočasné umístění, tělo mělo být odvezeno k pohřbu do Německa. Král po příjezdu do Pisy změnil názor, rozhodl se pro glorifikaci královny a sochaři Giovannimu Pisanovi zadal objednávku Markétina mramorového náhrobku s ideou vyobrazení jejího Nanebevstoupení. Náhrobek se skládal ze sarkofágu neseného alegorickými sochami křesťanských ctností, a na víku měl postavu královny, vyzdvihované z hrobu pro následné svatořečení[6]. Kostel byl zbořen v letech 1798–1807. Z působivého náhrobku, považovaného za významné dílo vrcholné italské gotiky zbyly pouze fragmenty tří postav, dnes vystavené v Museo di Sant'Agostino v Janově. [7]|[7].[8].

Díky pověsti o zázračných uzdraveních u Markétina hrobu a hlavně snaze ovdovělého císaře Jindřicha a janovského arcibiskupa Porchetta Spinoly (+1321) byla Markéta v srpnu roku 1313 blahořečena. Ke svatořečení již nedošlo, protože aktéři procesu zemřeli.

Jindřichovi se po manželčině skonu podařilo roku 1312 v Římě dosáhnout císařské korunovace. Z císařského diadému se dlouho neradoval, zemřel zřejmě na malárii 24. srpna 1313 v Buoncoventu a před svou smrtí vydal příkaz, aby jeho srdce bylo pohřbeno v sarkofágu jeho choti.[9]

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b HOENSCH, Jörg K. Lucemburkové - Pozdně středověká dynastie celoevropského významu 1308–1437. Praha: Argo, 2003. ISBN 80-7203-518-5. S. 23. Dále jen Lucemburkové. 
  2. Zbraslavská kronika. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1975. [dále jen Zbraslavská]. 
  3. KOVÁČ, Peter. Zrození génia. Giovanni Pisano a Toskánsko mezi gotikou a renesancí. Praha: Petr Kováč - Ars Auro Prior, 2013. ISBN 978-80-904298-3-3. S. 372. Dále jen Zrození génia. 
  4. Zrození génia, str. 372
  5. Zbraslavská kronika. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1975. 25-015-76. S. 249. 
  6. C. di Fabio: Recherches sur Giovanni Pisano à Gênes et le monument de Marguerite de Brabant', in: Revue de l'art, 123, 1999, s. 13–26.
  7. a b Zrození génia, str. 373
  8. www.pravo.cz
  9. Zrození génia, str. 386

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jean-Claude Müller, Rodina Jana Lucemburského, in:Královský sňatek. Eliška Přemyslovna a Jan Lucemburský - 1310/= A Royal Marriage. Elisabeth Premyslid and John of Luxembourg - 1310. Publikace k výstavě konané v domě U zvonu 4.11.2010 – 6.2.2011; kolektiv autorů, editorka Klára Benešovská. Praha Gallery, 2010; s. 242-246.
  • HOENSCH, Jörg Konrad. Lucemburkové. Pozdně středověká dynastie celoevropského významu 1308–1437. Praha: Argo, 2003. 304 s. ISBN 80-7203-518-5. 
  • MARQUE, Michel; PAULY, Michel; SCHMID, Wolfgang, a kol. Der Weg zur Kaiserkrone : Der Romzug Heinrichs VII. in der Darstellung Erzbischof Balduins von Trier. Trier: Kilomedia, 2009. 200 s. ISBN 978-3-89890129-1. (německy) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]


Lucemburská hraběnka
Předchůdce:
Beatrix z Avesnes
1292/931308
Markéta Brabantská (1276–1311)
Nástupce:
Eliška Přemyslovna
Německá královna
Předchůdce:
Alžběta Goricko-Tyrolská
13081311
Markéta Brabantská (1276–1311)
Nástupce:
Izabela Aragonská