Marika Gombitová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Marika Gombitová
Základní informace
Narození 12. září 1956 (60 let)
Československo Turany nad Ondavou, Československo
Žánry popmusic
Povolání zpěvačka, skladatelka
Nástroje klávesy, kytara, conga
Aktivní roky 1976 – dosud
Vydavatel Opus
Příbuzná
témata
Modus
Web http://www.marikagombitovaofficial.com
Významný nástroj
klávesy, kytara, conga
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marika Gombitová, vlastním jménem Mária Gombitová (* 12. září 1956 Turany nad Ondavou) je slovenská zpěvačka a skladatelka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Marika Gombitová se narodila v Turanech nad Ondavou na východě Slovenska. Vyrůstala v rodině, kde hudba vždy měla svoje čestné místo. Má sestru a tři bratry, otec hrál na housle, v kostele na varhany a krásně zpíval. Studovala hru na klavír v Lidové škole umění ve Stropkově, vyhrála i okresní soutěž kytaristů, ale nejvíc milovala zpěv a svůj velký vzor Janis Joplin. Zpívat začala jako třináctiletá se svými bratry v amatérské skupině Matador.

Během studia na Střední průmyslové škole strojnické v Košicích (absolvovala v roce 1976) zpívala ve skupině Profily (1972–1974) a také v košických tanečních orchestrech J. Olajoše a J. Szabadoše.

V roce 1976 přijala nabídku Jána Lehotského připojit se k jeho skupině Modus a 1. července se tak stala profesionální zpěvačkou. Zprvu hrála na conga a měla na starosti sbory. Byla ale trpělivá, vytrvale na sobě pracovala a brzy se stala hlavní zpěvačkou skupiny. V kapele se kromě dobrých muzikantů sešlo silné pěvecké trio Marika Gombitová, Miroslav Žbirka, Ján Lehotský – jména, která se brzy stala značkou kvality a poznávacím znakem Modusu. Skupině se navíc podařilo prosadit se s výhradně původním repertoárem, do roku 1980 nahrála dvě řadová alba a jedno anglické. Kapela Modus absolvovala během pěti sezon několik set koncertů doma i v zahraničí (Německo, Polsko, Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko, Rusko, Vietnam a Laos).

V tomto období nahrála i Marika Gombitová svá první dvě řadová alba – Dievča do dažďa (1979) a Môj malý príbeh (1981). Od začátku kariéry měla štěstí na dobré autorské zázemí. Spolupracovala s předními osobnostmi slovenské hudební scény (Ján Lehotský, Pavol Hammel, Marián Varga, Ján Lauko) a zvláště dlouholetým spojením s básníkem a textařem Kamilem Peterajem vytvořila styl, propojující rock a pop s šansonem a poezií.

Samostatnou kapitolou jsou úspěchy na Bratislavské lyře, nejvýznamnějším slovenském hudebním festivalu. Se skupinou Modus se zde představili poprvé v roce 1976 v nesoutěžní části. Rok 1977 už přinesl kapele vítězství v podobě zlaté Bratislavské lyry za píseň Úsmev. V dalším ročníku (1978) soutěžila Gombitová jako sólistka s písní Študentská láska a vyzpívala zlato v domácí i mezinárodní soutěži. V roce 1979 prezentovala baladu Vyznanie a získala stříbro. V roce 1980 byla oceněná bronzovou Bratislavskou lyrou za duet s Jánem Lehotským Tajomstvo hier.

Talent Mariky Gombitové brzo překročil i hranice vlasti – jednu z cen získala na Schlagerfestivalu v Drážďanech a vrcholem bylo vítězství na mezinárodním písňovém festivalu Intervize v polských Sopotech 1980 (s písněmi Vyznanie a Chcem sa s tebou deliť).

V roce 1980 si zahrála hlavní roli v dnes již kultovním televizním muzikálu Neberte nám princeznú. Jenže život se neskládá jen z vítězství. Posledního listopadu 1980, při návratu z koncertu v Brně, následkem dopravní nehody ochrnula od sedmého obratle dolů.

Symbolem její nezdolné vůle se stalo vystoupení na Bratislavské lyře a v létě 1981 nahrávání alba Slnečný kalendár.

I po nehodě pokračovala v koncertování, její dvě koncertní turné Mince na dne fontán a Adresa ja, adresa ty trvala celkem pět sezon. Vystupovala s nimi po celém Československu a čtyřikrát vyprodala pražskou Lucernu. S druhým turné získala hlavní cenu v celostátní soutěži koncertních programů.

Po více než 150 sólových koncertech v období 1983–1987 se soustředila především na televizní a charitativní vystoupení. Do konce roku 1980 natočila pět desítek televizních programů a od té doby dalších 110.

Ke dvěma sólovým albům, natočeným před úrazem, Marika Gombitová vydala dalších sedm a tři anglické verze. Podílela se i na dvou albech skupiny Modus.

Na dvojalbum Mince na dne fontán z roku 1983 si první polovinu skladeb složila sama a druhou Ján Lehotský. Za toto album získala Zlatý erb Opusu – za nejlepší nahrávku roku.

V roce 1984 vychází páté album No. 5 – autorkou všech písní je Gombitová. Aranžérsky se podíleli Laco Lučenič a Peter Breiner.

I na dalších albech si složila většinu skladeb. Písně ze šestého alba Voľné miesto v srdci (1986) tvořily základ koncertního turné Adresa ja, adresa ty.

Na další úspěšné album Ateliér duše (1987), které nahrála s Vašem Patejdlem, zařadila i duet s Karlem Gottem Neznámy pár. S názvem Ateliér duše také vyšla první hudební videokazeta na slovenském trhu.

Jako první slovenská zpěvačka se Gombitová objevila v rakouské hitparádě Die Grossen Zehn. Na pozvání Stevieho Wondera si s ním dvakrát zazpívala během jeho návštěvy Bratislavy. Ve dnech sametové revoluce vznikalo ve spolupráci s Andrejem Šebanem album Kam idú ľudia? (1990).

Deváté řadové album Zostaň natočila v roce 1994 společně s Vašem Patejdlem a Gabem Dušíkem.

V roce 2000 si Marika Gombitová složila nejen hudbu, ale i text k písni Prosba. Následovaly dva duety s Mirem Žbirkou Nespáľme to krásne v nás (2001) a Tajnosľubná (2005), a také píseň z muzikálu Adam Šangala Tak som chcela všetkých milovať (2007).

V roce 2014 se zapojila jako jediná žena mezi 20 osobnostmi české a slovenské kultury do charitativní akce na podporu lidí bojujících s nepřízní osudu. Od tohoto roku se opět zúčastňuje i dalších charitativních a televizních projektů. V roce 2015 nazpívala titulní píseň Ten príbeh za náš sen stál pro pohádku Sedem zhavranelých bratov. V září 2016 vystoupila jako host na turné Road to Abbey Road Mira Žbirky. V říjnu se konal její narozeninový koncert Marika Gombitová & priatelia a vyšla kniha Úlomky spomienok (Úlomky vzpomínek), první oficiální autobiografie, na jejímž vzniku se Marika osobně podílela.

Dodnes se jejích hudebních nosičů prodalo více než milion. V exkluzivní anketě 100 nejlepších slovenských alb je ze všech interpretů zastoupená nejvyšším počtem titulů – devíti alby.

Marika Gombitová nazpívala celkem 234 písní, u 64 skladeb je podepsaná jako autorka hudby.

Mnohokrát bodovala v anketách popularity – Zlatý slavík (3× stříbro, 2× bronz), Slovenský slávik (2× zlato), Slávik (5× stříbro, 2× bronz), OTO (zlato, 2× stříbro, bronz, Síň slávy).

Stala se hudební ikonou – získala ocenění Zpěvačka století, Žena 21. století nebo Cenu Grand Prix Svazu autorů a interpretů za celoživotní přínos populární hudbě. Její píseň Vyznanie zvítězila v anketě Hit století [1] a je asi nejemotivnější skladbou v historii slovenského popu. Marika Gombitová je živým příkladem, že píseň se nemusí jen odzpívat, ale dá se i prožít. Je nazývána nekorunovanou královnou slovenské populární hudby a právem patří mezi nejvýraznější osobnosti slovenské kultury.

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

Sólová diskografie[editovat | editovat zdroj]

  • 1979 – Dievča do dažďa
  • 1981 – Môj malý príbeh
  • 1982 – Slnečný kalendár
  • 1983 – Mince na dne fontán
  • 1984 – No. 5
  • 1986 – Voľné miesto v srdci
  • 1987 – Ateliér duše
  • 1990 – Kam idú ľudia?
  • 1994 – Zostaň

Sólová diskografie (anglicky)[editovat | editovat zdroj]

  • 1981 – Rainy Day Girl
  • 1984 – My friend the Tree
  • 1985 – No. 5

Modus s Marikou Gombitovou[editovat | editovat zdroj]

  • 1979 – Modus
  • 1980 – Modus (anglická verze)
  • 1980 – Balíček snov
  • 1981 – 99 zápaliek
  • 1983 – Záhradná kaviareň

Singly[editovat | editovat zdroj]

  • 1977 – Úsmev / Deň ako z pohľadnice
  • 1977 – Boľavé námestie / Ty vieš, mama
  • 1978 – Študentská láska (orchester G. Broma) / Podnájom
  • 1978 – Študentská láska (skupina Vivat) / Podnájom
  • 1979 – Vyznanie / Malý veľký vlak
  • 1980 – Kufor a šál / Nostalgia
  • 1980 – Domy na zbúranie / Vieš byť zlá
  • 1980 – Svet stromov / Tajomstvo hier
  • 1981 – Klaun z domu č. 6 / V slepých uličkách
  • 1981 – Cirkusový kôň / Deň letí
  • 1981 – Chcem sa s tebou deliť / Výmeny
  • 1982 – Srdcia dievčat / Slnečný kalendár
  • 1983 – Aký som / Záhradná kaviareň
  • 1986 – Nenápadná / Mami, mami
  • 1987 – Slávnosť úprimných slov (EP)
  • 1990 – Tváre pred zrkadlom / Ave Maria
  • 1994 – Paradiso / Peklo milencov (promo)
  • 2000 – Prosba (promo)
  • 2001 – Nespáľme to krásne v nás (promo)
  • 2005 – Tajnosľubná (promo)
  • 2007 – Tak som chcela všetkých milovať (promo)
  • 2015 – Ten príbeh za náš sen stál

Televize[editovat | editovat zdroj]

  • 1978 – Smoliari – nazpívala ústřední postavu, kterou hrála Alena Michalidesová
  • 1981 – Neberte nám princeznú – hrála hlavní postavu Katku

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Bratislavská lyra[editovat | editovat zdroj]

  • 1977 – zlatá (s Modusem)
  • 1978 – 2× zlatá (v domácí i mezinárodní soutěži)
  • 1979 – stříbrná
  • 1980 – bronzová (s Jánem Lehotským)

Zlatý slavík[editovat | editovat zdroj]

  • 1979 – 3. místo
  • 1980 – 2. místo
  • 1981 – 3. místo
  • 1982 – 2. místo
  • 1983 – 2. místo

Slovenský Slávik[editovat | editovat zdroj]

  • 1997 – 1. místo (první ročník ankety po rozpadu ČSFR; pořadatel agentura Oklamcak)
  • 1998 – 1. místo (pořadatel agentura Oklamcak)
  • 1998 – 2. místo (první oficiální anketa; spojení ag. Oklamcak + Forza)
  • 1999 – 3. místo
  • 2000 – 2. místo
  • 2001 – 2. místo
  • 2002 – 2. místo
  • 2005 – 2. místo
  • 2006 – 3. místo

Český Slavík – Slavíci bez hranic[editovat | editovat zdroj]

  • 2010 – 3. místo

OTO v kategorii Zpěvačka[editovat | editovat zdroj]

  • 2000 – 3. místo
  • 2001 – 1. místo
  • 2005 – 2. místo
  • 2014 – 2. místo

Další[editovat | editovat zdroj]

  • 1978 – Cena Státního výboru pro rozhlas při Radě ministrů NDR
  • 1980 – zlato na Mezinárodním festivalu Intervize v polských Sopotech
  • 1983 – Pamětní medaile Slovkoncertu
  • 1984 – Zlatý erb Opusu (za album Mince na dne fontán)
  • 1986 – Hlavní cena Ministerstva kultury a cena diváků (za koncertní program)
  • 1989 – Zlatá medaile za celoživotní přínos k rozvoji kultury na Slovensku
  • 1996 – Grand Prix ZAI '95 za celoživotní přínos a rozvoj slovenské populární hudby
  • 1996 – Zlatá nota
  • 1998 – čestné členství V-klubu '98
  • 2000 – Zpěvačka století
  • 2007 – Hit století (píseň Vyznanie)
  • 2007 – Čestné občanství obce Turany nad Ondavou
  • 2008 – Žena 21. století
  • 2013 – Cena festivalu Andyho Warhola (za šíření slovenské kultury v zahraničí)
  • 2014 – Čestné občanství města Stropkov
  • 2015 – uvedení do Síně slávy (Anketa OTO 2014)
  • 2015 – mimořádné ocenění za celoživotní přínos pro Slovensko v anketě Slovenka roka

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marika Gombitová na slovenské Wikipedii.

  1. Hit storočia

Související články[editovat | editovat zdroj]