Marija Nikolajevna Kuzněcovová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Marija Nikolajevna Kuzněcovová
Základní informace
Narození22. červencejul. / 3. srpna 1880greg.
Oděsa
Úmrtí25. dubna 1966 (ve věku 85 let)
Paříž
Žánryklasická hudba
Povoláníoperní pěvkyně a baletka
Nástrojehlas
Hlasový oborsoprán
Významná dílaRuská opera v Paříži
Manžel(ka)Albert Benois
José Lassalle
RodičeNikolai Dmitriyevich Kuznetsov a Ekaterina Metchnikoff
PříbuzníAlbert Benois
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maria Nikolajevna Kuzněcovová-Benois (3. srpna 1880, Oděsa25. dubna 1966, Paříž) byla ruská operní zpěvačka (sopranistka) a tanečnice, v letech 1905–1917 sólistka Mariinského divadla. Účastnila se ruských sezón Sergeje Ďagileva.

N. D. Kuzněcov. Portrét Marie Nikolajevny Kuzněcovové-Benoisové – malířovy dcery. 1901, olej na plátně. Petrohradské muzeum divadla a hudby.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Byla dcerou slavného malíře, akademika N. D. Kuzněcova a neteří biologa I. I. Mečnikova a pravnučkou publicisty a pedagoga L. N. Nevachoviče. Byla třikrát vdaná, poprvé za syna malíře A. N. Benoise, podruhé za jistého Karepanova, a potřetí za průmyslníka Alfreda Massenetem, synovcem skladatele Julese Masseneta.

Od dětství vyrůstala v atmosféře blízké umění, hostem v jejich domě býval např. Petr Iljič Čajkovskij. Studovala na baletní škole, poté studovala zpěv v Petrohradě, nejprve u italského učitele Martiho, poté u Joachima Tartakova.

Na operním jevišti debutovala v roce 1904 v Petrohradě (s divadelní společností A. A. Cereteliho). V letech 19051915 a v letech 19161917 sólistkou petrohradského Mariinského divadla. Po bolševické revoluci opustila Rusko a od roku 1917 žila ve Francii, založila Ruskou soukromou operu v Paříži.

Z prvního manželství s Albertem Albertovičem Benoisem (1879, Petrohrad – 1930, Šanghaj) [1] se narodil syn Michail Albertovič (2. října 1926). [2]

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Kuzněcovová zpívala premiéru v roli Fevronie v opeře N. A. Rimského-KorsakovaPověst o neviditelném městě Kitěži a panně Fevronii“ a roli Kleopatry ve stejnojmenné opeře J. Masseneta.

Nejvýznamnější operní role:

M. N. Kuzněcovová také často koncertovala. V roce 1918 podnikla společné turné s G. Pozemkovským po Švédsku. Její komorní repertoár zahrnoval díla evropských, ruských, ukrajinských skladatelů, romance P. I. Čajkovského a S. V. Rachmaninova i lidové písně.

Jako tanečnice se účastnila „Ruských sezónSergeje Ďagileva (Potifarova manželka v baletu Legenda o Josefovi / Josephslegende od M. M. Fokina na hudbu R. Strausse z roku 1914) a příležitostně se účastnila baletních představení v Petrohradě a Moskvě. Ve 20. letech 20. století v Paříži a Londýně pořádala úspěšné večery španělských tanců (tančila za vlastního doprovodu kastanět. Kostýmy si šila sama podle návrhů Léona Baksta).

Po ukončení jevištní kariéry se usadila v Barceloně, kde vyučovala hudbu a byla poradkyní tamní opery. Poslední roky života strávila v Paříži, kde 25. dubna 1966 zemřela.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Кузнецова, Мария Николаевна na ruské Wikipedii.

  1. Акварелист, сын архитектора Альберта Николаевича Бенуа. В 1901—1903 учился на архитектурном отделении ИАХ. Участвовал в выставках Общества русских акварелистов (с 1903). Путешествовал в Скандинавию, в Альпы, на русский Север. С 1917 года в эмиграции, с женой.
  2. Дом-музей Марины Цветаевой — РОССИЙСКОЕ ЗАРУБЕЖЬЕ ВО ФРАНЦИИ

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • P. Cr . M. N. Kuzněcovová a L. Cavalieri. – SPb.: Vyd. Vlk M.O., 1910;
  • Kolosov N. M. N. Kuzněcovová ve španělských tancích // Divadlo a život (Berlín). – 1922. – č. 8:
  • Stark E. (Siegfried) . Petrohrad Opera and its Masters. 1890–1910. – L. M., 1940. – S. 54–60;
  • Pokhitonov D.I. Z minulosti ruské opery. – L., 1949. – S. 165–166;
  • Ossovskij A.V. Hudební kritické články. (1894–1912). – L., 1971. – S. 92, 93, 118;
  • Kolomiytsev V. Články a dopisy. – L., 1971. – S. 176, 177, 179;
  • Gozenpud A.A. Ruská opera mezi dvěma revolucemi. 1905–1917. – L., 1975. – S. 182, 306;
  • Stravinskij, I. Dialogy. – L.: Hudba. 1971. – S. 62;
  • Rudenko V. Kuznětsova Maria Nikolajevna // Russian Abroad. Zlatá kniha emigrace. První třetina XX století. Encyklopedický životopisný slovník. – M.: ROSSPEN, 1997. – S. 317–320;
  • Kuzněcovová A.S. Maria Nikolajevna Kuznětsova. – M.: Hudba, 1962.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]