Marie z Padilly

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Marie z Padilla)
Skočit na: Navigace, Hledání
Marie z Padilla
Maria de Padilla.jpg
Narození 1334
Úmrtí 1361 (ve věku 26–27 let)
Sevilla
Místo odpočinku Capilla Real de la catedral de Sevilla
Manžel(ka) Petr I. Kastilský
Děti Konstancie Kastilská
Isabela Kastilská (1392)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Marie z Padily v romantické představě francouzského malíře P. J. Gervaise (1859–1936)

Marie z Padilly (španělsky María de Padilla, 1334 - červenec 1361 Sevilla) byla milenka a osudová žena kastilského krále Pedra Krutého.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Původ, mládí[editovat | editovat zdroj]

Socha krále Pedra (Národní archeologické muzeum v Madridu)

Narodila se jako dcera Juana Garcíy z Padilly (* mezi 1348 - 1351) a Marie González de Hinestrosa (* po září 1356), která byla příbuznou Juana Fernándeze de Hinestrosa. Jejím bratrem byl Diego García de Padilla, velmistr Řádu calatravských rytířů. Patřila tedy ke kastilské rodině Padillů, původně z Padilly de Abajo, ještě dříve de Padiella de Yuso, sídlem v Castrojeriz v provincii Burgos, jež náležela k místní drobné šlechtě. Soudobé kroniky ji popisují jako ženu mimořádné krásy, bystrého ducha a drobného těla.

Život s králem[editovat | editovat zdroj]

Sevillské lázně Marie z Padilly

Král Pedro I. poznal Marii v domě Isabely z Meneses v létě roku 1352 při tažení do Asturie do boje proti svému nevlastnímu bratrovi Jindřichovi z Trastámary,[1] představil ji zřejmě její strýc Juan Fernández de Hinestrosa (pozdější organizátor dočasného omilostnění králova nevlastního bratra Fadriqua) zřejmě s cílem získat prostřednictvím své neteře královu přízeň. Marie se stala královou milenkou a zůstala jeho stálou láskou, přes dvě pozdější oficiální králova manželství. Z jejího života není mnoho známo, avšak podle soudobých kronik byla dobrosrdečné povahy a působila na Pedra, aby byl milostiv ke šlechticům, kteří byli proti němu v opozici a neloajální.[zdroj?]

A zatímco poslové jeli dojednat svatbu, zvolil si král jako svoji favoritku Maríu de Padilla... Král k ní zahořel takovou vášní, že po příjezdu Blanky již neměl v úmyslu se s touto paní oženit...
— Fernão Lopes[1]

3. června 1353 se mladý král Pedro na nátlak své matky, kastilské šlechty a příslibu bohatého věna ve Valladolidu oženil s Blankou, dcerou bourbonského vévody Petra I. Toto manželství sjednal králův favorit Juan Alfonso de Alburquerque společně s královnou matkou Marií Portugalskou, avšak bez souhlasu krále, který byl ve vztahu - a dokonce snad pravděpodobně již ženatý - s Marií z Padilly. Mladičkou princeznu Blanku tři dny po svatbě Pedro opustil, když se dozvěděl, že cestou z Francie do Valladolidu měla milostné dobrodružství s jeho nevlastním bratrem Fadriquem[zdroj?] a že sjednané věno nemůže být vyplaceno. Poslal ji nejdříve ke své matce do Mediny-Sidonia, posléze ji nechal ji zavřenou na hradě v Arévalu[2] a nakonec v pevnosti v Toledu a vrátil se opět ke své milence Marii, jež mu již porodila dceru Beatrix. To vše vyvolalo odpor části šlechty, včetně tří jeho nevlastních bratří, synů Eleonory de Guzmán Jindřicha, Fadriqua a Tella, i Juana Alfonsa de Alburquerque, který po nešťastném sňatku, jenž pomáhal zosnovat, ztratil přízeň krále, i Pedrovy vlastní matky Marie Portugalské.

Zapuzením Blanky (jež byla přes sestru Johanu také švagrovou francouzského dauphina Karla V.) byl pochopitelně těžce uražen i francouzský dvůr, který následně uzavřel spojenectví se sousední Aragonií. Bratranec uvězněné Blanky, francouzský král Jan II. podal stížnost k papeži Inocencovi VI., výsledkem byla Pedrova exkomunikace.

Pedro nicméně nechal manželství s Blankou prohlásit za neplatné. Roku 1354 se pak oženil znovu[1] s Juanou de Castro, kterou však záhy zapudil a uvěznil rovněž, stačil s ní však zplodit syna. Poté se vrátil ke své původní milence a údajné manželce Marii z Padilla.

Roku 1361 byla nešťastná uvězněná Blanka Bourbonská na králův příkaz zavražděna.[2]

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Klášter sv. Kláry v Astudillu, založený Marií z Padilly, původní místo jejího posledního odpočinku.

V červenci téhož roku 1361 zemřela i Marie z Padilly. Příčinou Mariiny smrti byla podle všeho morová nákaza. Král ji posmrtně při zasedání kortesů roku 1362 nechal prohlásit za svou první a jedinou zákonitou choť a obě další manželství za neplatná.[3]

A nařídil, aby jí od té doby, ač již nežila, nazývali královnou a její děti aby nosily titul infantů.
— Fernão Lopes[4]

Ostatky Marie z Padilly byly uloženy k poslednímu odpočinku nejdříve v klášteře sv. Kláry v Astudillo (který sama založila roku 1353), záhy poté však byly na králův příkaz přesunuty do královské kaple v sevillské katedrále. Zde, vedle ostatních členů královské rodiny, spočívají v dřevěném sarkofágu zahaleném rudým sametem.

Mariino jméno nesou lázně v místním královském paláci a v 19. století se stala hrdinkou romantické opery Maria Padilla Gaetana Donizettiho.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Marie z Padilly porodila Pedrovi I. Kastilskému čtyři děti, tři dcery a syna, ten však v útlém věku zemřel:

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c LOPES, Fernão. Kronika vlády krále Dona Pedra I.. Praha : Argo, 2009. ISBN 978-80-257-0231-4. S. 35.  
  2. a b Lopes, str. 36
  3. Lopes, str. 114
  4. Lopes, str. 63

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]