Přeskočit na obsah

Marie Růžičková-Strozzi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Marie Růžičková-Strozzi
Marie Růžičková-Strozzi (Zlatá Praha 1886)
Marie Růžičková-Strozzi (Zlatá Praha 1886)
Rodné jménoRůžičková
Narození3. srpna 1850
Litovel
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí29. září 1937 (ve věku 87 let)
Záhřeb
JugoslávieJugoslávie Jugoslávie
Místo pohřbeníMirogoj
ChoťFerdinando Strozzi
DětiMaja Strozzi-Pečić a Tito Strozzi
PříbuzníBoris Papandopulo (vnuk)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie Růžičková-Strozzi[p 1] ( 3. srpna 1850 Litovel[1] – 29. září 1937 Záhřeb[2]) byla chorvatská herečka českého původu.

Marie Růžičková-Strozzi (Pestrý týden 1928)

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v Litovli-Olomouckém předměstí č. 94, v rodině krupaře (Griessler)[p 2] Leopolda Růžičky (1824[3] – 1860) a jeho manželky Terezie, rozené Maulerové (*1825 nebo 1826). Pokřtěna byla Maria Theresia.[1][4]

Když byly Marii čtyři měsíce, odstěhovala se rodina do Záhřebu, kde se otec stal hudebníkem v národním divadle. Vychodila německou klášterní školu a začala studovat zpěv. Kvůli přepětí ale ztratila hlas a zpěvu se dále nevěnovala. Začala se učit herectví a v roce 1868 vystoupila poprvé na scéně v roli Jany Eyrové v dramatu Sirotek lowoodský.

Po celou svou divadelní kariéru hrála v Záhřebu, hostovala v Praze, Brně, Sofii a po celém Chorvatsku. Na divadle v Záhřebu vystupovala ještě v roce 1935, jako pětaosmdesátiletá.

Zemřela v Záhřebu.

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Roku 1872 se provdala za markýze Ferdinanda Strozziho (??–1905), potomka staré florentské rodiny, se kterým měla osm dětí.[2] Z nich vynikli Tito Strozzi (1892–1970), chorvatský herec, režisér, spisovatel a překladatel a Maja Strozzi-Pečić (1882–1962), chorvatská operní pěvkyně.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Marie Růžičková Strozzi byla známa nejen jako herečka, ale i jako bojovnice za samostatnost Chorvatů a Slovinců (do roku 1918 příslušejících do Rakousko-Uherska) a jejich spojení se Srby, tj. pozdější Jugoslávie.[2]

Vystoupení v Česku

[editovat | editovat zdroj]
  • V roce 1886 v Národním divadle v Praze ve čtyřech hrách (pěti představeních)[5][6]
  • V roce 1894 navštívila rodnou Litovel
  • V Národním divadle v Praze vystoupila v roce 1894 ve čtyřech hrách v celkem sedmi představeních[5][p 3]
  • V roce 1894 hostovala též v Národním divadle v Brně
Vlaho Bukovac: Chorvatské obrození (opona s vyobrazením Marie Růžičkové Strozzi)
Marie Růžičková-Strozzi, busta pro Národní divadlo v Záhřebu (dobové foto, Pestrý týden 1932)

Posmrtné ocenění

[editovat | editovat zdroj]

V Československu (Česku)

[editovat | editovat zdroj]
  • V roce 1935 byla na jejím rodném domku v Litovli odhalena pamětní deska. Ta ale byla za nacistické okupace odstraněna,[7] v roce 2013 zde byla znovu umístěna.[8]
  • V roce 1928 jí prezident Masaryk udělil Řád Bílého lva[9]
  • V roce 1937 byla jmenována čestným členem Národního divadla v Praze[10]

V Chorvatsku

[editovat | editovat zdroj]
  • Marie Růžičková Strozzi je vyobrazena na jedné ze slavnostních opon Národního divadla v Záhřebu, jejímž autorem je Vlaho Bukovac.[11]
  • Jako jediné jí byla ještě za jejího života odhalena busta v chorvatském Národním divadle v Záhřebu
  • Chorvatská pošta vydala v roce 2000 poštovní známku s jejím portrétem[12]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ V chorvatštině psána Marija Ružička-Strozzi
  2. ↑ Dle jiných zdrojů byl otec kupec.
  3. ↑ Zatímco v ostatních rolích vystupovala chorvatsky, Evu ve hře Gazdina roba hrála česky.

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Marija Ružička Strozzi na chorvatské Wikipedii, Maja Strozzi-Pečić na chorvatské Wikipedii a Tito Strozzi na chorvatské Wikipedii.

  1. ↑ a b Matrika narozených, Litovel-předměstí, 1817-1861, snímek 60, Záznam o narození a křtu[nedostupný zdroj]
  2. ↑ a b c Marie Růžičková-Strozziová zemřela. Lidové noviny. 30. 9. 1937, s. 7. Dostupné online. 
  3. ↑ Matrika narozených, Litovel-Olomoucké předměstí, 1817-1861, snímek 13[nedostupný zdroj]
  4. ↑ Matrika oddaných, Litovel-předměstí, 1841-1878, snímek 197, Záznam o sňatku rodičů 14.8.1849[nedostupný zdroj]
  5. ↑ a b Archiv ND: Seznam představení, Marie Růžičková-Strozzi
  6. ↑ Právě dnes se loučí.... Humoristické listy. 10. 9. 1886, s. 303–304. Dostupné online. 
  7. ↑ Město Litovel: Marie Strozzi Růžičková
  8. ↑ Město Litovel: Pamětní deska Marie Růžičkové je znovu na svém místě
  9. ↑ Bílý lev. Národní politika. 8. 2. 1928, s. 4. Dostupné online. 
  10. ↑ Marija markýza Růžičková-Strozzi. Národní listy. 27. 2. 1937, s. 4. Dostupné online. 
  11. ↑ Národní divadlo Záhřeb: Slavnostní opony (chorvatsky). www.hnk.hr [online]. [cit. 2017-06-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-20. 
  12. ↑ Chorvatská pošta: známka Marija Ružička-Strozzi, 2000. www.posta.hr [online]. [cit. 2017-06-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-09. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Marie_Růžičková-Strozzi&oldid=23736018“