Marie Omelčenková-Tymofijivá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Marie Omelčenková-Tymofijivá
Narození1874
Bondarevka
Úmrtí1954?
Povolánípedagožka
Národnostukrajinská
Manžel(ka)Hryhoryj Omelčenko
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Marie Omelčenková-Tymofijivá[1][2] (1874 Bondarevka ve Voroněžské gubernii, Rusko1954?)[3] byla ukrajinská veřejná pracovnice, pedagožka a spisovatelka píšící ukrajinsky, rusky i česky (někde uvedeno M. V. Omelčenková[3]).

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Manžel Hryhorij Vasiljevič Omelčenko (7. dubna 1884 Ivanovskaja na Kubáni[4] – 21. prosince 1947 Gulag Karlag v Karagandské oblasti[2]) byl ukrajinský pedagog, docent dějin slovanské literatury.[1]

Marie Omelčenková absolvovala Ženskou univerzitu v Petrohradě, byla profesorkou gymnasia a ředitelkou učitelského ústavu v Poltavskaja (Krasnodarský kraj dříve Kubáň). Tam se seznámila s Hryhorijem Omelčenkem. V letech 1917–1919 byla členkou Kubáňské zemské rady. Roku 1920 emigrovala se svým mužem Hrihorijem do Prahy.[5]

V Praze se věnovala literatuře a kulturnímu sblížení česko-ukrajinskému. V letech 1926–1928 byla předsedkyní Ukrajinského svazu žen. Roku 1927 založila nakladatelství Česko-ukrajinská kniha.[5] Studiemi feminismu a sociálních otázek přispívala do časopisů: Ženská rada, Ženský svět, Živoč a Doba, Nova Mata aj. V roce 1937 manželé Omelčenkovi získali československé státní občanství. Po válce byl její muž deportován za protisovětskou činnost v letech ruské občanské války do SSSR.[2] Marie Omelčenková bydlela v Praze XI na adrese Jičínská 1617.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Spisy[editovat | editovat zdroj]

  • Лекціи лексическихъ уроковъ русскаго языка – Г. В. Омельченко a М. В. Омельченко; под руководством Н. Ф . Рудольфа. Прага: Чесько-українська книга, 1921
  • Вибір фаху – Прага: Громада українців з Кубані, 1925
  • Практический курс рускаго языка для чехов – Прага: Вена: Гелиос, 1921
  • Шкилництво на Кубани: (зі спогадів) – Прага: (б. В.) 1927
  • Česko-ukrajinské styky – Praha: Česko-ukrajinská knihovna, 1928
  • Т. Г. Масарик (1850–1930) – Прага: Видавництво Чесько-Українська книга, 1931
  • La femme slave – rédactrices et éditrices: Miloslava Hrdličková et Marie Omeltchenko. Prague: M. Hrdličková, M. Omeltchenko, 1933
  • Т. Г. Масарик, як журналист – Прага: Українськй високий педагогічний інстиут ім. М. Драгоманова 1929
  • Франтишка Пламінкова з нагоди 60.літнього юбілею – М. Омельченко, З. Мірна, С. Русова. Прага: Видавництво Чесько-Українська книга, 1935
  • Mé dojmy z Jugoslavie – Praha: Slovanská žena, 1935

Pořádala[editovat | editovat zdroj]

  • T. G. Masarykovi ukrajinští básníci – překlad Františka Tichého. Praha: Česko-ukrajinská kniha, 1938

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Kulturní adresář ČSR. Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Příprava vydání Antonín Dolenský. Praha: Nakladatelství Josef Zeibrdlich, 1934. 587 s. S. 316. 
  2. a b c Portréty lidí zavlečených do Sovětského svazu po skončení 2. světové války – Ústav pro studium totalitních režimů. www.ustrcr.cz [online]. [cit. 2020-06-20]. Dostupné online. 
  3. a b ŘEHÁKOVÁ, Michaela; VACEK, Jiří; RACHŮNKOVÁ, Zdeňka. Práce ruské, ukrajinské a běloruské emigrace vydané v Československu 1918–1945. Praha: Národní knihovna České republiky, 1996. ISBN 80-7050-246-0. S. 538–539. 
  4. ŘEHÁKOVÁ, Michaela; VACEK, Jiří; RACHŮNKOVÁ, Zdeňka. Práce ruské, ukrajinské a běloruské emigrace vydané v Československu 1918–1945. Praha: Národní knihovna České republiky, 1996. ISBN 80-7050-246-0. S. 536–538.
  5. a b Ukrajinské ženské hnutí v meziválečné Praze. In: PEŠEK, Jiří a Václav LEDVINKA. Žena v dějinách Prahy: Sborník příspěvků z konference AHMP pro gender studies 1993. Praha: Scriptorium, 1996, s. 339–348. ISSN 0231-7443.