Marie Michálková-Martínková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Marie Michálková-Martínková
Narození4. května 1886
Temelín
Úmrtí28. ledna 1972 (ve věku 85 let)
Plzeň
PseudonymAhasv.
Povoláníbásnířka a prozaička
Národnostčeská
Témataliterární teorie
Manžel(ka)Jan Michálek
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Marie Michálková-Martínková[1][2] (4. května 1886 Temelín-Lhota pod Horami28. ledna 1972 Plzeň) byla česká spisovatelka, básnířka a novinářka.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Marie Michálková-Martínková absolvovala hudební školu v Českých Budějovicích, kde byla žákyní Marie Provazníkové. Již od svého mládí psala básně a povídky do Píseckých listů a později do Českého deníku.

Jako společnice Emy Destinnové s ní prožila její závratnou kariéru, byla ředitelkou jejího zámku Stráž nad Nežárkou. Později zaměstnána jako redaktorka Ženské hlídky Českého deníku. Byla členkou Československé národní demokracie a poté Národního sjednocení. Další členství: Dnešní dílo, kuratorium Měšťanské hudební školy, Komitét českých dam Podkarpatskoruské matice, vzdělávací a zábavní výbor Měšťanské besedy. Jejím manželem byl Jan Michálek.

Udržovala styky s Jindřichem Jindřichem, K. M. Čapkem, Jaroslavem Čeledou, později korespondenční s kardinálem Josefem Beranem. Od roku 1922 žila v Plzni na adrese Polní 33.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Básně[editovat | editovat zdroj]

  • Bludičky: sbírka básní, zhudebněná – 1924

Próza[editovat | editovat zdroj]

  • Tamara – Praha: V. Horák a spol., 1935
  • Strážská černá paní: životopisný román o Emě Destinnové – 1940
  • Od Tyla k Jiráskovi – Praha: nakladatel Václav Petr, 1941
  • Život Emy Destinnové: rozšířené vydání předchozího románu – 1946

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kulturní adresář ČSR. Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Příprava vydání Antonín Dolenský. Praha: Nakladatelství Josef Zeibrdlich, 1934. 587 s. S. 232. 
  2. Marie Martínková. encyklopedie.plzen.eu [online]. [cit. 2020-07-16]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]