Marie Manrique de Lara y Mendoza mladší

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Anna Marie Manrique de Mendoza
Narozeníkolem 1570
Vídeň
Úmrtínejpozději 1636
Místo pohřbeníneznámé
Národnostšpanělská
Známá jakomatka posledního mužského člena rodu Pernštejnů
Nábož. vyznáníkatolické
ChoťJan V. z Pernštejna (1587 - 1597)
Bruno III. von Mansfeld (1606 - kolem 1636)
DětiAnna z Pernštejna

Jan Vratislav Eusebius z Pernštejna
Marie Frebonie Eufobie z Pernštejna
Eva z Pernštejna

Marie Anna Franziska von Mansfeld-Volderort Losenstein
RodičeJuan Manrique de Lara
Dorothea Colonna de Fels
PříbuzníMarie Manrique de Lara y Mendoza
Polyxena z Lobkovic
František Antonín von Losenstein
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Marie Manrique de Lara y Mendoza mladší, též Anna Marie Manrique de Mendoza či Anna Marie Pernštejnská de Mendoza (kolem 1570 – nejpozději 1636), byla jedinou dcerou dvořana na císařském dvoře Juana Manrique de Lara a Dorothei Colonny z Felsu.

Narodila se ve Vídni, kde se také dne 3. února 1587 provdala za přímého bratrance Jana V. z Pernštejna. Pro povolení jejich svatby byl vydán z důvodů blízké pokrevní příbuznosti papežský dispens. Janovi byla věrnou manželkou a porodila mu 4 děti: Annu z Pernštejna (1590–1646), Jana Vratislava Eusebia z Pernštejna (1594 – 26. 6. 1631), Marii Frebonii Eufobii z Pernštejna (1596 – 6. 2. 1646), Evu z Pernštejna (*1597).

Po smrti Jana V. z Pernštejna žila v Pernštejnském paláci, dnes Lobkovickém paláci, na Hradčanech v Praze a spolu se svou tchyní (zároveň vlastní tetou) Marii Manrique de Lara y Mendoza, vdovou po Vratislavovi z Pernštejna, a jejími dcerami vytvářela tzv. Pernštejnský salón. Zde bylo po španělském vyslanectví druhé nejdůležitější centrum španělské a tedy i katolické politiky na císařském dvoře v Praze. Scházela se zde nejen česká katolická šlechta, ale i španělský vyslanec (nejprve Guillen de San Clemente a později Baltasar de Zúniga) se svým dvorem, představitelé císařského dvora a významní zahraniční návštěvníci. Kromě politiky byl Pernštejnský salón také centrem kultury a milostných dobrodružství. O ta se přičiňovala právě Anna Marie Manrique, která se stala milenkou např. Karla I. z Lichtenštejna, kardinála Alessadra d'Este a francouzského kavalíra Pierra Bergerona. K ukončení některých afér musel zasáhnout svou mocí i císař Rudolf II.[1]

V roce 1606 se podruhé provdala za Bruna III. von Mansfeld, se kterým dále žila ve Vídni, a kterému porodila dceru Marii Annu Franzisku von Mansfeld. Anna Marie Manrique umírá nejpozději na jaře 1636, jelikož v té době je doložen druhý sňatek Bruna III. von Mansfeld.

Hrabě František Antonín von Losenstein, olomoucký biskup-koadjuktor, byl její vnuk.

Mnohé informace o Anně Marii neznáme - přesná životní data, podoba, místo pohřbení.

Za místo pohřbení je považován kostel Svaté Trojice na Dobříši. Tento kostel však byl v roce 1639 zdevastován švédským vojskem. Obnoven byl až v roce 1688 Františkem Maxmiliánem z Mansfeldu. Nově byl kostel vysvěcen na kostel Povýšení svatého Kříže. První doložená Mansfeldská hrobka v tomto kostele je však doložena až po přestavbě kostela v roce 1688. Je tak možné, že Anna Marie byla pohřbena v některém z Vídeňských kostelů, neboť ve Vídni se svým druhým manželem prokazatelně dlouhodobě pobývala. [2]

Odkaz v kultuře[editovat | editovat zdroj]

  • konverzační komorní drama Španělé v Praze, kde ji ztvárnila Hana Maciuchová

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Binková S. Oponentský posudek bakalářské práce: Markéta Nedvědová, Působení španělských vyslanců v Praze v předbělohorské době ve světle diplomatické korespondence, FF UK v Praze, Ústav českých dějin, Praha 2012, 60 str. + příl. [1]
  2. Korený R, Omelka M, Řebounová O. Příspěvek ke studiu devocionálií na Příbramsku [2]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOREL, Petr. Páni z Pernštejna. Vzestu a pád rodu zubří hlavy v dějinách Čech a Moravy. 1. vyd. Praha: Rybka Publishers, 1999. ISBN 80-86182-24-X.