Marie Ernestina z Esterházy-Starhembergu
| Marie Ernestina Esterházyová ze Starhembergu | |
|---|---|
 Portrét Marie Ernestiny hraběnky Esterházyové ze Starhembergu od Barbary Krafftové (Palais Dorotheum, Vídeň) | |
| Narození | 7. června 1754 |
| Úmrtí | 26. prosince 1813 (ve věku 59 let) Štýrský Hradec |
| Choť | František Esterházy (1746-1811) |
| Rodiče | Otto Gundakar ze Starhembergu |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Marie Ernestina hraběnka z Esterházy-Starhembergu (německy Maria Ernestine, Gräfin von Esterházy Starhemberg; 7. června 1754 – 26. prosince 1813, Štýrský Hradec) byla rakouská šlechtična uherského původu, která v roce 1774 ve Vídni rozpoutala společenský skandál Esterházy-Starhemberg kvůli svému mimomanželskému vztahu.
Život[editovat | editovat zdroj]
Marie Ernestina z Esterházy-Starhembergu se narodila v roce 1754 jako dcera hraběte Otty Gundakara ze Starhembergu a jeho manželky, hraběnky Marie Aloisie Rosy Breunner z Asparnu. Johann Schwerdling v historii rodu Starhembergů píše, že Marie Ernestina měla vynikající vzdělání.
Dekretem Marie Terezie se 16letá Marie Ernestina 21. listopadu 1770 směla provdat za císařovnina oblíbence, hraběte Františka Esterházyho z Galanty (1746–1811). Kvůli rozdílnostem povah se však pár brzy rozešel a v roce 1773 manželské problémy eskalovaly.
Hrabě Karel z Zinzendorfu ve svém deníku z roku 1785 uvádí, že hrabě František nemohl manželství konzumovat, protože trpěl syfilidou a Marie Ernestina byla údajně v jeho nepřítomnosti týrána rodinou.
Na konci roku 1773 se Marie Ernestina seznámila s Ferdinandem Ludwigem von Schulenburg-Oeynhausen a brzy nato otěhotněla. V červnu 1774 se milenci pokusili o útěk z Vídně přes Arlberg do Švýcar, byli však zadrženi v Kostnici a Marie Ernerstina byla internována v klášteře. Odtud se jí podařilo uprchnout a následně v rakouském Waldshutu v hostinci přímo na Rýně 30. prosince 1774 porodila dítě, které zde zanechali. Dítě bylo na příkaz císařovny umístěno do sirotčince ve Švábsku.[1]
Schulenburg byl zatčen v Curychu. Rakouskému velvyslanci v Curychu, baronovi von Bartenstein, se podařilo dosáhnout vydání Schulenburga pro převezení do Vídně. O této události se ve své novele zmiňuje spisovatel Alfons von Czibulka. Ve Vídni byl hrabě postaven před mravnostní komisi a odsouzen. Před trestem smrti jej zachránil František Esterházy, který pro něho získal milost u Marie Terezie. Cítil totiž povinnost poděkovat Schulenburgovi za to, že ho osvobodil od jeho krásné, leč zlomyslné manželky. Schulenburg byl poté vyhoštěn z Vídně.
Marie Ernestina žila v nuzných poměrech ve mlýně v Le Locle v pruském Neuchâtelu až do smrti Marie Terezie. Poté jí nový císař Josef II. dovolil usadit se v Solothurnu pod cizím jménem. Pobírala penzi 2000 zlatých ročně, kterou financoval především její manžel František Esterházy.
V roce 1789 podal zprávu o setkání s hraběnkou švýcarský kněz a filosof Johann Kaspar Lavater. V 90. letech 18. století se Marie Ernestina se svým manželem usmířila. Hrabě František Esterházy zemřel ve Vídni roku 1811 na mozkovou mrtvici.
Marie Ernestina Esterházyová ze Starhembergu zemřela ve Štýrském Hradci v roce 1813.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maria Ernestine Esterházy Starhemberg na německé Wikipedii.
- ↑ Wien von Maria Theresia bis zur Franzosenzeit: aus den Tagebüchern des Grafen Karl von Zinzendorf, Hans Wagner, Wiener Bibliophilen Gesellschaft, 1972
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Matthias Claudius: Der Deutsche, sonst, Wandsbecker Bote, Band 5, Januar 1775, Olms, 1978.
- Karl von Zinzendorf: Tagebücher, Jahrgang 1785.
- Johann Schwerdling. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- Louise Mühlbach: Kaiser Joseph, der Zweite und sein Hof. Dritter Band, Otto Franke, Berlin 1860.
- Alfred Ritter von Arneth: Entführung der Gräfin Esterhazy, in: Maria Theresias letzte Regierungszeit, Wien 1879, S. 402ff.
- Alfred Michiels: Geheime Geschichte der Oesterreichischen Regierung seit Ferdinand II bis auf unsere Zeit, Opez, Gotha 1886, S. 297.
- Josef Schrank: Die Prostitution in Wien in historischer, administrativer und hygienischer Beziehung, im Selbstverlag, Wien 1886, Band 1, S. 169.
- Rudolf Pestalozzi: Lavaters Fremdenbücher, Beer, Zürich 1950, S. 120.
- Alfons von Czibulka: Der Tanz ums Leben, Bertelsmann, 1958, S. 156.
- Hermann Mostar Weltgeschichte höchst privat: ein Buch von Liebe, Klatsch und sonstigen Menschlichkeiten, Goverts, Stuttgart 1962, S. 162.