Marija Baškirceva

Marija Baškirceva
Narození	23. listopadu 1858 ; Havrontsi
Úmrtí	31. října 1884 (ve věku 25 let) ; Paříž
Příčina úmrtí	tuberkulóza
Místo pohřbení	Passy
Národnost	Ukrajinci
Alma mater	Julianova akademie
Povolání	malířka, sochařka, autorka deníků, spisovatelka, životopiskyně a umělkyně
Rodiče	Konstantin Pavlovich Bashkirtsev
Významná díla	The artist's sister-in-law
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marija Konstantinovna Baškirceva, také Marie Bashkirtseff (24. listopadu 1858, Gavroncy – 12. listopadu 1884, Paříž)^[1] byla malířka, sochařka, spisovatelka a feministka, která se narodila v ukrajinské šlechtické rodině na Ukrajině, ale prosadila se zejména ve Francii. Slavným je její deník Journal de Marie Bashkirtseff, avec un portrait, který vyšel posmrtně roku 1887.

Život[editovat | editovat zdroj]

Její rodiče se brzy rozešli a Marija trávila dětství na cestách s matkou, především v Německu a na italské Riviéře. Nakonec se usadily ve Francii. Marija, která ve Francii užívala jméno Marie Bashkirtseff, chtěla být zpěvačkou, toho se však musela vzdát, když roku 1877 ztratila hlas; lékaři totiž včas nerozpoznali její tuberkulózu a mylně ji dlouho diagnostikovali jako chronickou laryngitidu. Obrátila své úsilí k výtvarnému umění a odjela do Paříže, kde začala studovat Julianovu akademii a malovat v ateliéru Tony Roberta-Fleuryho (1835–1911). V roce 1880 byl její obraz Mladá žena čtoucí Otázku rozvodu přijat do salonu. Následovaly další ceněné práce, včetně prací sochařských (v salonu byla vystavována například bronzová socha Bolest Nausikay z roku 1884). Než zemřela v 26 letech na tuberkulózu, stihla v letech 1877–1884 vytvořit 230 uměleckých děl. Ovšem nakonec se jejím nejvíce ceněným dílem stal deník, který pro jeho zajímavost vydala skupina přátel a matka po její smrti. Zpočátku vycházela verze, kde některé pasáže cenzurovala její matka, avšak ve 20. století už vychází deník v původní verzi získané z Bibliothèque Nationale v Paříži. Deník si Marija psala od počátku dospívání a badatelé, zejména v oblasti gender studies, oceňují jeho modernost a dívčí upřímnost v tehdy ještě tabuizovaných otázkách ženské identity, touhy a sexuality.^[2]