Maria Rosalia Bonheur

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Maria Rosalia Bonheurová
André Adolphe-Eugène Disdéri (French - (Rosa Bonheur) - Google Art Project.jpg
Narození16. března 1822
Bordeaux
Úmrtí25. května 1899 (ve věku 77 let)
Thomery
Místo pohřbeníHřbitov Père-Lachaise (48°51′30″ s. š., 2°23′38″ v. d.)
Povolánímalířka, sochařka a navrhovatelka
RodičeRaymond Bonheur
Partner(ka)Anna Elizabeth Klumpkeová
Nathalie Micasová
PříbuzníAuguste Bonheur, Isidore Bonheur[1] a Juliette Bonheurová[1] (sourozenci)
Ferdinand Bonheur (bratranec)
Významná dílaOrba v Nivernais
Šedý kůň v zeleni
Deset studií berana
Koňský trh
OceněníOrden de San Carlos (México) (1865)
rytíř Řádu čestné legie (1865)
Leopoldův řád (1880)
Řád Isabely Katolické (1880)
Cross of Merit for Art and Science (Saxe-Coburg and Gotha) (1885)
Knight of the Order of Saint James of the Sword (1890)
Officer of the Order of Saint James of the Sword (1894)
… více na Wikidatech
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie Rosalie Bonheur (22. března 1822, Bordeaux, Francie25. května 1899, Thomery) byla francouzská malířka, známá zejména realistickým ztvárněním zvířat v jejich přirozeném prostředí. Bonheurová se stala vůbec první umělkyní – držitelkou řádu Čestné legie, který obdržela v roce 1865. V roce 1894 byla jako první žena jmenována rytířkou tohoto řádu.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Její otec Raymond Bonheur byl učitelem kreslení a své čtyři děti vedl k umělecké dráze. Matka, která Rosu učila psát a číst, zemřela v roce 1833 a otec ji vzal do svého ateliéru. Brzy se projevilo její umělecké nadání, v roce 1836 patřila k nejmladším lidem, kteří studovali malbu a sochařství v Louvru. Rosa Bonheurová již v 17 letech přispívala do rodinného rozpočtu malováním kopií v Louvru i svými obrazy. V roce 1841 poprvé vystavovala na pařížském Salonu.[2] S oblibou malovala přírodu a zvířata, zejména koně a dobytek.

Zpočátku nebyla jako malířka příliš uznávána a zlom přišel až v roce 1845, kdy dostala medaili za práci vystavenou v Pařížském salonu. Poté už její kariéra stoupala, v roce 1848 dostala zlatou medaili Salonu za obraz Voli a býci, plemeno Cantal (Bœufs et Taureaux, Race du Cantal) a to jí pomohlo získat zakázku od francouzské vlády na dílo se zemědělskou tematikou. Obraz Orání v Nivernais (Labourage nivernais) sklidil na Salonu v roce 1849 velký úspěch, a přestože měl být původně věnován městu Lyon, bylo rozhodnuto, že zůstane natrvalo v Paříži.

Po smrti svého otce v roce 1849 ho Bonheurová nahradila ve funkci ředitelky Svobodné školy kreslení pro mladé dívky.Tuto funkci zastávala až do roku 1860.

Podrobně se věnovala studiu anatomie zvířat‎. Kreslila na jatkách, farmách, trzích s dobytkem, ve volné přírodě. V roce 1850 podnikla výlet do Pyrenejí‎‎, odkud si přivezla mnoho studií horských pastvin se zvířaty, které používala během své kariéry.‎ Několikrát pobývala v oblasti Auvergne, tamní krajina je zachycena na obraze Senoseč v Auvergne (La Fenaison en Auvergne), který představila na světové výstavě v roce 1855.

Hrob Rose Bonheurové

V roce 1853 způsobila v Salonu senzaci svým velkoformátovým obrazem Koňský trh (Le Marché aux chevaux). Porota vyzvedla její mimořádný talent a udělila jí výsadu napříště vystavovat své obrazy v Salonu bez předchozího schvalovacího řízení. Po tomto úspěchu získala mezinárodní uznání, které jí vyneslo turné po Belgii a Anglii. Variantu obrazu si zakoupila dokonce i královna Viktorie. Podle něho byly vytvořeny také mnohé rytiny, které šířily její slávu do mnoha evropských zemí.

V roce 1859 se Rosa Bonheur přestěhovala do malé obce By poblíž Thomery v departementu Seine-et-Marne. Ve velkém domě měla atelier a také chovala různá zvířata včetně lva, jelena, gazely, ovcí a koní. [2] Žila tam se svou dlouholetou přítelkyní a společnicí Nathalií Micasovou a po její smrti v roce 1889 s americkou malířkou Annou Klumpkeovou. Byla nekonvenční a emancipovaná, věřila na ženskou rovnoprávnost. Nikdy se neprovdala, nechtěla se podřizovat manželovi. Chtěla mít svobodu, aby se mohla plně věnovat umění, kterým si zajistila finanční nezávislost. Svůj chlapecký vzhled si udržovala celý život, nosila krátké vlasy, kouřila cigarety a doutníky. Podala žádost, aby mohla nosit kalhoty, což bylo v té době pro ženy neobvyklé.[2]

V roce 1865 ji císařovna Evženie vyznamenala Řádem čestné legie. Během francouzsko-pruské války roku 1870 nařídila německá vláda svým vojákům, aby opustili ateliér malířky a nechali jej nedotčený.

Rosa Bonheur zemřela na zápal plic v květnu 1899 ve svém domě v Thomery (By). Je pohřbena v Paříži na hřbitově Père-Lachaise společně se svými partnerkami.

V jejím domě bylo zřízeno muzeum Rosy Bonheurové. [3]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rosa Bonheur na francouzské Wikipedii.

  1. a b Union List of Artist Names. 13. prosince 2019. Dostupné online. [cit. 2021-05-21]
  2. a b c HODGEOVÁ, Susie. Stručný příběh žen v umění. Praha: Grada Publishing, 2021. ISBN 978-80-271-1255-5. S. 78–79. 
  3. Château de Rosa Bonheur. www.chateau-rosa-bonheur.fr [online]. [cit. 2022-03-06]. Dostupné online. (francouzsky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ashton, Dore: Rosa Bonheur: a life and a legend. – New York, Viking Pr., 1981. – ISBN 0-670-60813-0
  • Rosa Bonheur, selected works from American collections. – Dallas, Texas, The Meadows Museum, 1989. – ISBN 0-935937-05-6
  • Shriver, Rosalia: Rosa Bonheur (with a checklist of works in American collections). – Philadelphia, Art Alliance Pr., 1982. – ISBN 0-87982-037-3

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]