Margrethe Mather

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Margrethe Mather
Edward Weston portrait 1916 02.jpg
Narození 4. března 1886
Salt Lake City
Úmrtí 25. prosince 1952 (ve věku 66 let)
Los Angeles
Povolání fotografka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Margrethe Mather: Florence Deshon s vějířem, 1921

Margrethe Mather (roz. Emma Caroline Youngren 4. března 188625. prosince 1952) byla americká fotografka, která zkoumáním světla a formy pomohla transformovat fotografii na moderní umění.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Edward Weston: Epilogue, model: Margrethe Mather, 1919

Mather byla spojována s Edwardem Westonem. Někdy na podzim roku 1913 navštívila v důsledku jeho rostoucí pověsti Westonovo studio a během několika měsíců se mezi nimi rozvinul intenzivní vztah.[1] Weston byl klidný středozápadní Midwesterňan „transplantovaný“ do Kalifornie a Margrethe Mather byla součástí rostoucí bohémské kulturní scény v Los Angeles. Byla velmi společenská a umělecká v okázalé míře, a její tolerantní sexuální morálka se v té době značně lišila od konzervativního Westona - Mather byla prostitutkou s bisexuálním zaměřením a preferencí žen.[2] Mather představovala silný kontrast k Westonovu domácímu životu; jeho manželka Flora byla popisována jako "domácká, rigidní puritánka a zcela konvenční žena, s níž měl málo společného, protože odmítal konvence"[3] ‒ a v ten okamžik objevil Margretin nezaměnitelný a neodolatelný životní styl a její zajímavé fotografické vize. Byli si vzájemně blízkými společníky, kteří spolupracovali na mnoha fotografiích. Westonova sláva však časem Matherovou zastínila a také značné množství prací z období jejich spolupráce i po něm. Matherová a Weston se setkali v roce 1913 a pracovali spolu až do doby, kdy Weston v roce 1923 odešel do Mexika s italskou fotografkou Tinou Modotti.

Fotografie Matherové, které pořídila ať sama nebo ve spolupráci s Westonem, pomohly připravit půdu pro přechod od piktorialismu (měkce zaostřené fotografie romantické kvality) k modernitě. Mnoho jejích fotografií bylo více experimentálních, než ty, které vyrobily její současníci.

Matherová si našla přítele a model v mladém muži jménem William Justema, který o ní později psal ve svých vzpomínkách.

Její poslední výstava se konala v roce 1931 v M. H. de Young Memorial Museum v San Francisku. Výstava se skládala z řady obrazů, na kterých se střídaly objekty, jako mušle, řetězy, skleněné oči nebo hřebeny uspořádané v opakujících se vzorech, které ukazovaly jak by se fotografie dala využít k vytvoření prototypů textilních vzorů.

Práce Matherové byly zveřejněny v knize Margrethe Mather & Edward Weston: A Passionate Collaboration (W.W. Norton & Santa Barbara Museum of Art, 2001).[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Warren (2001), 10-11
  2. Warren (2001), 13-15
  3. ARGENTERI, Letizia. Tina Modotti, Between Art and Revolution. [s.l.]: New Haven: Yale University Press, 2003. S. 60. (anglicky) 
  4. Archivovaná kopie. andrejkoymasky.com [online]. [cit. 2010-11-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-11. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Warren, Beth Gates (2001). Margrethe Mather & Edward Weston: A Passionate Collaboration. NY: Norton, 2001. ISBN 0-393-04157-3
  • Warren, Beth Gates. Artful Lives: Edward Weston, Margrethe Mather, and the Bohemians of Los Angeles. Los Angeles: J. Paul Getty Museum, 2011. ISBN 978-1606060704

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]