Marcus Terentius Varro Reatinus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Marcus Terentius Varro)
Marcus Terentius Varro Reatinus
Narození116 př. n. l.
Rieti
Úmrtí27 př. n. l. (ve věku 88–89 let)
Řím
Povoláníspisovatel, básník, hudební teoretik, filozof, starořímský historik, Grammatikos, letopisec a starořímský voják
Významná dílaDe lingua Latina
De re rustica
Manžel(ka)Fundania
Rodičea
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marcus Terentius Varro Reatinus (116 př. n. l. Reate (dnes Rieti) – 27 př. n. l. Řím) byl římský polyhistor, gramatik, spisovatel a politik.

Život[editovat | editovat zdroj]

Varro pocházel z aristokratické rodiny, byl od mládí politicky činný a patřil mezi stoupence Pompeiovy. Byl blízkým přítelem Ciceronovým a postupně zastával mnoho úřadů: nejprve byl tribunem lidu, poté praetorem a nakonec kurulským aedilem. Ve válce proti pirátům 67 př. n. l. byl Pompeiovým legátem. V bitvě u Farsalu v roce 48 př. n. l. byl poražen a zajat Caesarem, ale omilostněn a pověřen přípravou agrárních reforem. V Římě také z pověření založil a spravoval veřejnou knihovnu řecké a latinské literatury. Po porážce Pompeia se postupně stáhl z veřejného života a roku 43 př. n. l. byl Markem Antoniem dokonce proskribován. Přežil pouze šťastnou náhodou a přišel o větší část majetku. Později byl Octavianem Augustem omilostněn a mohl se věnovat psaní.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Varro byl neobyčejně plodný autor a psal o mnoha různých tématech. Ve svém seznamu uvádí, že do 78 let (38 př. n. l.) napsal 40 knih. Dnes je mu přisuzováno 74 děl o více než 600 knihách, tj. svitcích. Vcelku se zachovalo jen jediné dílo, ale část ostatních se zachovala ve zlomcích a v citátech pozdějších autorů.

Zachované spisy[editovat | editovat zdroj]

  • Rerum rusticarum libri III, Tři knihy o rolnictví, zachovaly se celé. Autor zde vychází jak ze svých zkušeností, tak z prací předchozích autorů.
  • De lingua Latina, (O latinském jazyce) 25 knih o latinské gramatice, zachovaly se pouze knihy 5 – 10. Na toto dílo navazuje řada dalších, menších gramatických děl. např. De sermone latino, 5 knih. [Česky: De lingua Latina V-VII (překlad Lucie Pultrová). Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2015. 394 s. ISBN 978-80-7308-640-4]

Ztracené spisy[editovat | editovat zdroj]

Další knihy se věnovaly literatuře:

  • De bibliothecis (O knihovnách), tři knihy.
  • De poematis (O básních), tři knihy
  • De poetis (O básnících)
  • De compositione satyrarum (O psaní satir)
  • De comoediis Plautiis (O Plautových komediích).[zdroj?]
  • Satiry menippské, 150 knih vlastní poezie a prózy.

Varro byl ale především encyklopedický autor:

  • Antiquitates rerum humanarum et divinarum (Starožitnosti věcí lidských a božských), 41 knih, které pojednávají o životě a politice Římanů od nejstarších dob. Prvních 25 knih bylo o věcech lidských a dalších 16 knih je o věcech božských. Jako doplňky na ně navazovaly další monografie, např. De familiis Troianis
  • Logistoricon, 76 filosoficko-historických knih.
  • Disciplinae, (nauky) devět encyklopedických knih, (gramatika, dialektika, rétorika, geometrie, aritmetika, astrologie, hudba, medicína, architektura), na něž pak ve středověku navázalo sedm svobodných umění.
  • De iure civili, 15 knih O občanském právu.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Varronův trvalý význam je v tom, že sestavil podrobnou chronologii římských dějin, založenou na posloupnosti konsulů, která byla také vytesána na Augustově vítězném oblouku. Ten byl sice zbořen, podstatná část Varronovy chronologie se však zachovala v tak zvaných Fasti capitolini. I když jsou v ní chyby, je základem obecně přijímané chronologie Říma.

Další oblastí je latinský jazyk, o němž Varro podává nejstarší soustavné svědectví. Také z jeho encyklopedických děl mnoho zachoval zejména Aulus Gellius, jehož Noctes Atticae jsou důležitým pramenem pro římské dějiny, obyčeje i instituce. Konečně je Varro jedním z prvních autorů, kteří se soustavně věnovali zemědělství a patrně první, kdo choroby připisovali "drobným živočichům", žijícím hlavně kolem močálů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]