Marcus Claudius Marcellus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Marcus Claudius Marcellus
Denarius Publius Cornelius Lentulus Marcellinus 3 Obverse.png
Narození 268 př. n. l.
Úmrtí 208 př. n. l. (ve věku 59–60 let)
Venosa
Příčina úmrtí zabitý v boji
Místo pohřbení hrobka Marca Claudia Marcella
Děti Marcus Claudius Marcellus
Rodiče Marcus Claudius Marcellus
Funkce Římský konzul (222 př. n. l.)
římský senátor (neznámá hodnota)
Aedil
Praetor
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marcus Claudius Marcellus (268 př. n. l.208 př. n. l.) byl římský politik a vojevůdce.

Tento římský velitel byl od roku 216 př. n. l. pětkrát zvolen konsulem republiky, bojoval v Galské válce roku 225 př. n. l. a ve druhé punské válce. Marcellus získal nejvyšší ocenění, kterého mohl jako generál dosáhnout – spolia opima, válečná kořist, servaná z nepřátelského vojevůdce v souboji muže proti muži; Roku 222 př. n. l. v bitvě o Clastidium totiž zabil Galského vůdce a krále Viridomara přímo na bitevním poli a vzal si jeho zbroj, kterou později "daroval" Jupiterovi.

Také se proslavil dobytím opevněného města Syrakusy, kde byl během zdlouhavého obléhání zabit slavný vynálezce a matematik Archimedes. V poslední fázi punské války dostal Marcus Claudius Marcellus na starost Sicilii, za krutost s jakou postupoval však sklidil kritiku senátu. Zemřel během průzkumné mise ve Venusii roku 208 př. n. l., kde byl přepaden početnějším Numidským jezdectvem. Jeho smrt byla však jednou z posledních vážných ran, které Kartágo zasadilo Římu. I po ukončení druhé punské války roku 201 př. n. l. byl Marcellus oslavován jako válečný hrdina a významný římský vojevůdce.

Zanechal po sobě odkazy v podobě mnoha vojenských vítězství a obnovení římské legendy spolia opima, které prý za celou historii Říma dosáhl jako jeden ze tří. Nejúplnějším zdrojem informací o Marcellovi je kniha "Život Marcella", kterou napsal historik Plutarchos a ve které například líčí slavný souboj s Viridomarusem (ovšem tak důkladně, že se pohybuje na hranici věrohodnosti).