Marcus Calpurnius Bibulus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Marcus Calpurnius Bibulus
Narození102 př. n. l.
Starověký Řím
Úmrtí48 př. n. l. (ve věku 53–54 let)
Jónské moře
Povolánístarořímský politik a starořímský voják
Politická stranaOptimáti
Manžel(ka)Porcia Catonis (Desetiletí do 60 př. n. l. – 48 př. n. l.)
DětiMarcus Calpurnius Bibulus
Gaius Calpurnius Bibulus
Calpurnia
Lucius Calpurnius Bibulus
Calpurnius Bibulus
Funkceřímský konzul (59 př. n. l.)
římský senátor
aedil
praetor
Římský guvernér
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Marcus Calpurnius Bibulus (asi 102 př. n. l.48 př. n. l.) byl politik a vojevůdce antické Římské republiky, příslušník strany optimátů. Pocházel z významného plebejského rodu Calpurniů, oženil se s Porcií, dcerou Catona mladšího, s nímž sdílel konzervativní názory založené na tradičních představách o správě společnosti (mos maiorum). V roce 65 př. n. l. zastával spolu s Juliem Caesarem úřad aedila a v roce 62 př. n. l. praetora, v té době začala jejich vzájemná rivalita. V roce 59 př. n. l. byli Bibulus a Caesar zvoleni konzuly, v té době však Caesar uzavřel triumvirát s Pompeiem a Crassem, což mu umožnilo převzít faktické rozhodování. Když Bibulus vystoupil proti Caesarovu návrhu pozemkové reformy, byl násilím vyhnán ze shromáždění a senátoři se ho neodvážili zastat, na zbytek funkčního období se uchýlil do ústraní. Proto se místo náležitého výrazu „za konzulátu Caesara a Bibula“ začalo v Římě říkat „za konzulátu Caesara a Julia“.[1]

V roce 51 př. n. l. byl Bibulus jmenován místodržitelem Sýrie, kde spolu s Longinem bojovali proti Parthům. Po vypuknutí občanské války podpořil Pompeia proti Caesarovi a obsadil se svojí flotilou strategický ostrov Korfu, v zimě roku 48 př. n. l. však onemocněl a zemřel přirozenou smrtí ještě před bitvou u Farsálu.

Jeho syn Lucius Calpurnius Bibulus byl také syrským guvernérem a předním stoupencem Bruta.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Gaius Suetonius Tranquillus: Životopisy dvanácti císařů. Přeložil Bohumil Ryba. Nakladatelství Svoboda, Praha 1998. ISBN 80-902300-5-9. S. 28–29

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]