Marcellin Marbot

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Marcellin Marbot
Marbot « Mladší »
Plukovník Marbot v roce 1815
Plukovník Marbot v roce 1815
Rodné jménoJean-Baptiste Antoine Marcelin Marbot
Narození18. srpna 1782
Altillac, Francie
Úmrtí16. listopadu 1854 (ve věku 72 let)
Paříž, Francie
RodičeJean-Antoine Marbot
PříbuzníAdolphe Marbot[1] (sourozenec)
Vojenská kariéra
HodnostGenerálporučík
Doba služby17991848
SloužilFlag of France.svg Francouzská republika
Flag of France.svg Francouzské císařství
Flag of Royalist France.svg Francouzské království
Flag of France.svg Království Francouzů
SložkaJezdectvo
VálkyNapoleonské války
BitvyBitva u Marenga
Bitva u Slavkova
Bitva u Jílového
Bitva u Friedlandu
Bitva u Aspern a Esslingu
Bitva u Wagramu
VyznamenáníŘád čestné legie
Řád svatého Ludvíka
Řád Leopolda
Řád dubové koruny
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Jean-Baptiste Antoine Marcelin Marbot[2], zvaný Marcellin Marbot[3] (maʁsølɛ̃ maʁbo; 18. srpen 1782, Altillac16. listopad 1854, Paříž), byl francouzský voják, autor cenných pamětí. Byl povýšen do hodnosti generálporučík v roce 1836, za vlády krále Luís Filipe I.[4]

Byl synem generála Jeana-Antoina Marbot (17541800). Starší bratr Adolphe Marbot (17811844) byl také generálem.

Život[editovat | editovat zdroj]

Plukovník Marbot v roce 1812

Napoleonské války[editovat | editovat zdroj]

Vstoupil roku 1799 jako dobrovolník do republikánské armády a byl rychle povyšován k důstojnickým hodnostem. Přežil obležení Janova (1800), později se stal pobočníkem maršála Augereaua. V této funkci sloužil během 3. i 4. koaliční války (18031805, 18061807). V bitvě u Jílového byl těžce raněn. V letech 18081811, byl s přestávkami nasazen v bojích na Pyrenejském poloostrově. Vyznamenal se v tažení r. 1809 a bojoval ve všech větších bitvách této války (Řezno, Eckmuhl, Aspern, Wagram). Prodělal celou ruskou kampaň r. 1812, kde se opět vyznamenal. Nakonec byl i aktivním účastníkem bojů 18131814 (plukovník). Během Sta dní r. 1815 byl Napoleonem I. jmenován brigádním generálem a bojoval na pravém křídle francouzské sestavy v bitvě u Waterloo.

Červencová monarchie[editovat | editovat zdroj]

V době Restaurace strávil 4 roky v exilu (18151819) a po návratu uveřejnil známou obranu Napoleonovy strategie (viz níže). Jeho blízký vztah k vévodovi Orleánskému Ludvíkovi Filipovi mu zajišťoval důležité armádní posty. Během červencové monarchie (od r. 1830) rychle postupoval, r. 1836generálporučík, r. 1840 se stal generálním inspektorem francouzské kavalérie. Roku 1845 byl jmenován francouzským pairem. Po pádu Ludvíka Filipa se zcela stáhl z veřejného života.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Socha generála Marbota v Beaulieu-sur-Dordogne

Marbot napsal, dvě krátká sdělení:

  • Remarques critiques sur l'ouvrage de M. le lieutenant-général Rogniat, intitulé: Considérations sur l'art de la guerre (1820)
  • De la nécessité d'augmenter les forces militaires de la France; moyen de le faire au meilleur marché possible (1825)

Jeho sláva je založena výhradně na jeho memoárech, uveřejněných ve Francii až r. 1891 pod názvem Mémoires du Général Baron de Marbot (1899 německy, 1902 anglicky, 1907 česky). Jako nikdo jiný před ním poskytuje strhujícím způsobem pohled na dějinné události a do armádního života během napoleonských válek. Barvitým a přitom skromným způsobem vnáší čtenáře do dobrodružných příhod svého života. V úvodu, určeném manželce a dětem píše:

Přišel jsem často do osobního styku s Napoleonem, sloužil jsem v generálním štábu pod pěti jeho nejslavnějšími maršály: Augereauem, Bernadottem, Muratem, Lannesem a Massenou, znal jsem všechny přední osobnosti tehdejší doby. V pamětech jsem se snažil více o vylíčení vlastních příhod, než o popis dějinné události. Snažil jsem se též u osob, které jsem dobře znal nestranně opravit úsudky o nich pronášené. Vedle událostí velkého politického významu, měl jsem i snahu vylíčit veselé a dobrodružné příhody skromným, prostým způsobem, jak se na vyprávění věnované vlastní rodině patří.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Generál Marbot v roce 1840

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LH/1723/47.
  2. „Marcelin“ je napsán s jedním „l“ v rodném listu a oficiálních dokumentech Marbota.
  3. „Marcellin“ je napsán se dvěma „l“ v některých vojenských dokumentech a je hláskování používané Marbot. Někdy také nazýván „Jean-Baptiste Marbot“.
  4. Rabbe, Vieilh de Boisjolin, Sainte-Preuve, Biographie universelle et portative des contemporains: Jean-Baptiste Antoine Marcelin Marbot.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  1. Svazek: Janov – Slavkov – Jena – Jílov (1907).
  2. Svazek: Madrid – Wagram – Torres Vedras (1908).
  3. Svazek: Berezina – Lipsko – Waterloo (1909).
  • Marbot, Paměti, Vzpomínky francouzského jezdeckého důstojníka z napoleonských tažení, překlad Jiří Kovařík, vyd. ElkaPress, Praha, 1999.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]