Marcela Bílková
| Marcela Bílková | |
|---|---|
| Narození | 20. ledna 1968 (56 let) Praha |
| Alma mater | Sydneyská univerzita Univerzita v Cambridgi Heathcote High School |
| Povolání | fyzička |
| Zaměstnavatelé | Australian Nuclear Science and Technology Organisation (1989–1990) Emmanuel College (1996–2000) Lawrence Berkeley National Laboratory (1997–2000) Hamburg University of Technology (1998–1999) Sydneyská univerzita (od 2000) Sydneyská univerzita (od 2017) Sydneyská univerzita |
| Ocenění | Pawsey Medal (2004) Fellow of the Royal Society of New South Wales (2019) Fellow of the Australian Academy of Science (2022) člen Řádu Austrálie (2023) IEEE Fellow |
| Web | www |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Marcela Bílková (nepřechýleně Bilek, * 20. ledna 1968 Praha) je profesorkou aplikované fyziky a materiálového inženýrství na univerzitě v australském Sydney.[1] Její výzkumné zájmy se zaměřují na využití metod souvisejících s plazmatem k syntéze tenkovrstvých materiálů a úpravě povrchů a rozhraní materiálů. V roce 2012 byla jmenována členkou Americké fyzikální společnosti a v roce 2015 členkou Institutu elektrotechnických a elektronických inženýrů (IEEE)[2] za přínos k poznání a aplikaci plazmových procesů pro modifikaci a syntézu materiálů. Mezi její četná ocenění patří Malcolm-McIntoshova cena pro fyzika roku 2002 a Pawseyho medaile udělená Australskou akademií věd v roce 2004.
Raný život[editovat | editovat zdroj]
Marcela Bílková se narodila v lednu 1968 v Praze, ale již v roce 1973 s rodiči emigrovala do Austrálie, kde získali status politických uprchlíků. Na univerzitě v Sydney začala v roce 1986 studovat fyziku a informatiku. Po dvou letech byla nejlepší ve třídě v oboru informatiky a dostala nabídku na prestižní studentskou stáž v asijsko-pacifické centrále IBM v japonském Tokiu, kde pracovala na počítačových sítích. Po roce se vrátila do Austrálie, kde s vyznamenáním dokončila bakalářské studium přírodních věd prací o elektronové mikroskopii a studiem heterostruktur. Studium ukončila v roce 1990 s vyznamenáním první třídy a univerzitní medailí.[3]
Po dokončení bakalářského studia pracovala ve výzkumném středisku Comalco v Melbourne jako vědecká pracovnice v průmyslovém výzkumu. Zabývala se optimalizací konstrukcí hliníkových tavicích článků. O dva a půl roku později získala stipendium na dokončení doktorátu v oboru inženýrství na univerzitě v Cambridge a v roce 1997 získala doktorát. V roce 2000 pak dokončila magisterský titul Master of Business Administration (MBA) na Rochester Institute of Technology, College of Business.[3]
Kariéra[editovat | editovat zdroj]
Po získání doktorátu zůstala v Cambridge jako výzkumná pracovnice na Emmanuel College až do října 2000. Současně spolupracovala s Lawrence Berkeley National Laboratory v Kalifornii v USA, kde pracovala s Ianem Brownem, vedoucím skupiny pro plazmové aplikace.[3] Také v tu dobu působila jako hostující profesorka na Technische Universitäd Hamburg-Harburg v Německu.[3]
V listopadu 2000 se vrátila do Austrálie a byla jmenována profesorkou aplikované fyziky na University of Sydney. Ve svých 32 letech se stala první ženou na pozici profesorky na Fakultě fyziky Univerzity v Sydney.
Výzkum[editovat | editovat zdroj]
V současné době vede výzkumnou skupinu aplikované fyziky plazmatu a povrchového inženýrství na Univerzitě v Sydney, která se specializuje na materiály a technologie související s energetikou.[4] Některé z jejích výzkumů zahrnují fyziku materiálů, nanášení a zpracování materiálů v plazmatickém stavu, tenkovrstvé materiály, vakuové glazování a mezioborový výzkum v oblasti biointerfejsů a medicíny. Publikovala již více než 300 článků v mezinárodních časopisech, 1 knihu, 6 kapitol v knihách a je držitelkou více než 10 patentů. Vedla 19 doktorandů jako hlavní školitel a 8 studentů jako pomocný školitel.[1]
Ocenění a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
Během své kariéry získala za svou práci řadu ocenění. Patří mezi ně Malcolm-McIntoshova cena pro fyzika roku a Edgeworthova Davidova medaile v roce 2002, Pawseyho medaile Australské akademie věd v roce 2004 a cena Australian Innovation Challenge Award v roce 2011, inaugurační cena Plasma Surface Engineering Leading Scientist Award 2018.[5] V roce 2013 byla zvolena členkou Fellowship of the American Physical Society (APS) a v roce 2015 byla zvolena členkou Fellowship of the Institute of Electronic and Electrical Engineers.[1] Bilek také získala více než 13 milionů dolarů na financování výzkumu.[3] V roce 2019 jí bylo uděleno australské laureátské stipendium pro profesory ve výzkumu[6] a v témže roce byla zvolena členkou Královské společnosti Nového Jižního Walesu.[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marcela Bilek na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c Staff Profile. The University of Sydney [online]. [cit. 2022-03-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ 2015 elevated fellow [online]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Marcela Bilek Curriculum Vitae. www.physics.usyd.edu.au [online]. [cit. 2022-03-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-01-08.
- ↑ Marcela Bilek - Professor of Applied Physics - Biography [online]. [cit. 2018-04-05]. Dostupné online.
- ↑ PSE Leading Scientist Award 2018 [online]. Dostupné online.
- ↑ ARC Laureate Fellowship for applied physics and surface engineer [online]. 23 September 2019 [cit. 2020-05-02]. Dostupné online.
- ↑ Fellows of the Royal Society of NSW (B) [online]. [cit. 2021-07-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-06-30.
