Marabu indomalajský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxMarabu indomalajský
alternativní popis obrázku chybí
Marabu javanský
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád brodiví (Ciconiiformes)
Čeleď čápovití (Ciconidae)
Rod marabu (Leptoptilos)
Binomické jméno
Leptoptilos javanicus
(Horsfield, 1821)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marabu indomalajský, také čáp adjutant, marabu javanský a marabu malajský (Leptoptilos javanicus) je brodivý pták z čeledi čápovití (Ciconidae) a rodu Leptoptilos.[2] Blízkou příbuznost sdílí s čápem jabiru (Jabiru mycteria).[3] Popsal jej Thomas Horsfield v roce 1821. Vyskytuje se ve velkém areálu rozšíření v jižní a jihovýchodní Asii. Je velký 110–120 cm a může vážit až 5 kg. Dle Mezinárodního svazu ochrany přírody je hodnocen jako zranitelný druh.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Marabu indomalajský se vyskytuje ve východní a jihovýchodní Asii, obývá například Indii, Srí Lanku, Bangladéš, Indonésii (Jáva, Borneo, na Borneu je nárůst populace hlášen převážně v zimě[3]), Malajsii, Myanmar, Thajsko, Severní Koreu a Kambodžu, kde žije největší populace. Občas se vyskytuje také v Nepálu, Bhútánu a na ostrově Bali. V Číně vyhynul.[4] Druh není stěhovavý, možné jsou však lokální migrace především v návaznosti na deště.[3]

Vyskytuje se v zaplavených oblastech, jako jsou mokřady, mangrovy, jezera, případně rýžová pole. V tomto prostředí se i rozmnožuje.[5]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Marabu indomalajský je velký druh čápa se vzpřímeným držením těla, který dosahuje výšky 110 až 120 cm, hmotnosti až 5 kg a rozpětí křídel, jež jsou dlouhá a široká, 200 až 210 cm.[5] Nohy, krk a zobák jsou dlouhé.[6] Létá pomocí plachtění a před vzletem musí počkat na vzdušné proudy. Zbarvení peří je na hřbetě kovově lesklé a na břiše bílé. Na hlavě a krku peří neroste, kůže má zbarvení od žluté, přes oranžovou až po červenou. Nohy jsou nazelenalé až téměř černé. Mláďata jsou až na holý krk a hlavu porostlá bílým prachovým peřím. Nedospělí jedinci se od dospělců odlišují matnějším méně lesklým peřím. Samci a samice se od sebe zbarvením neodlišují, avšak samec je obvykle větší a rovněž má mohutnější zobák. Tento druh se vzhledem podobá marabuovi indickému, je však menší a druhy lze od sebe odlišit také pomocí odlišného zbarvení.[3]

Chování[editovat | editovat zdroj]

Marabu indomalajský

Nebylo zjištěno dostatečné množství podrobností o chování tohoto druhu. Je převážně samotářský a více jedinců se spolu setkává především v době rozmnožování. To začíná na počátku období sucha. Samci mají v tuto dobu barvy na krku a hlavě jasnější než obvykle, období námluv trvá asi 3 měsíce před kladením vajec. Na stromech, například v mangrovnících, si pár staví hnízdo lemované větvičkami a listy ve výšce 12–30 m. Měří 60 až 150 cm a je hluboké 10 až 120 cm. Často je využíváno také hnízdo z minulých let. V tomto hnízdě probíhá i samotné páření a samice do něj naklade 2–4 vejce, o která se starají oba rodiče. Pár se zdraví zvedáním hlavy a krku a následným spuštěním podobně jako afričtí marabuové (Leptoptilos crumeniferus). Inkubační doba činí 28 až 30 dnů.[3][5][6]

Druh je tichý, komunikuje spolu bučivými a kňučivými zvuky.[5] Nepřátele zastrašuje upřeným pohledem, nafouknutím hrdelního vaku a křikem.[3]

Potravu tvoří například žáby, ryby (oblíbenou potravou jsou lezcovití[5]), plazi, drobní savci a bezobratlí (korýši, kobylky), pojídají rovněž mršiny. Kořist loví v malých skupinách při odlivu, každý jedinec je vzdálen zhruba 50 m od ostatních. Procházejí po okrajích bažin a pátrají po potravě, někdy rovněž propátrávají bahno a vybírají kořist z něj. Byli pozorováni jedinci, kteří si úlovek odnesli do hnízda.[3]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Marabu indomalajský je hodnocen Mezinárodním svazem ochrany přírody jako zranitelný. Nebezpečí představuje především ztráta přirozeného prostředí (kácení původních porostů, vysoušení bažin, intenzifikaci zemědělství, používání pesticidů, šíření invazivních vodních hyacintů), ale i lov. Populace je klesající a čítá celkem 5 500 až 10 000 dospělců.

Řada důležitých hnízdních kolonií se nachází v národních parcích a chráněných oblastech, ochrana se nadále soustřeďuje například na vejce a mláďata, která jsou vybírána z hnízd, kambodžskému obyvatelstvu byla za nenarušování hnízdění těchto ptáků nabídnuta i finanční odměna. Mezi navržená ochranná opatření patří například sledování hnízdních kolonií těchto ptáků, jejich ochrana i mimo chráněné oblasti, kontrola pesticidů, a zakázání lovu a odchytu tohoto druhu.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
  2. POŘÍZ, Jindřich. marabu indomalajský [online]. biolib.cz [cit. 2016-07-20]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g HANCOCK, J.; KUSHLAN, J. A.; KAHL, M. P. Storks, Ibises and Spoonbills of the World. [s.l.]: A&C Black, 2010. 385 s. Dostupné online. ISBN 1408134993, 9781408134993. S. 124-127. 
  4. a b Leptoptilos javanicus (Lesser Adjutant). Iucn Red List of Threatened Species [online]. [cit. 2016-07-20]. Dostupné online. 
  5. a b c d e Lesser Adjutant. www.oiseaux-birds.com [online]. [cit. 2016-07-20]. Dostupné online. 
  6. a b Lesser adjutant videos, photos and facts - Leptoptilos javanicus. ARKive [online]. [cit. 2016-07-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-09. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]