Manušice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Manušice
Kaple Nanebevstoupení Páně
Základní informace
Charakter sídla malá vesnice
Počet obyvatel 84 (2001)
Domů 49 (2017)
Nadmořská výška 210 m
Lokalita
PSČ 471 11
Obec Česká Lípa
Okres Česká Lípa
Historická země Čechy
Katastrální území Manušice (1,99 km²)
Zeměpisné souřadnice
Manušice
Manušice
Další údaje
Kód části obce 91545
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Manušice (německy Manisch, též v 19. století lidově Mohnsch)[1] je jednou z částí města Česká Lípa. Leží severně od České Lípy v nadmořské výšce 245 metrů. Je zde evidováno 49 adres s 84 trvale žijícími obyvateli.[2][3] Rozloha katastrálního území Manušice činí 1,99 km².[4] Okrajem vesnice protéká říčka Šporka.

V roce 1407 je ve vsi zmíněn poplužní dvůr a v roce 1615 mlýn s pilou. Pobělohorský konfiskát panství Horní Libchava i s Manušicemi získal Maltézský řád (nyní Suverénní řád Maltézských rytířů), v jehož držení se ves nacházela více jak 300 let. V roce 1878 se Manušice staly samostatnou politickou obcí s farní správou v Horní Libchavě, kam byly až do konce druhé světové války též přiškoleny. Po první světové válce se zcela německy osídlená obec přihlásila k provincii Německé Čechy a po Mnichovské dohodě připadla k Německé říši.

Většina německého obyvatelstva byla ze svých domovů vyhnána ještě před začátkem Postupimské konference, teprve pak pokračovaly organizované transporty do americké okupační zóny a následně sovětského okupačního pásma v Německu, které byly ukončeny v listopadu roku 1946. Téměř souběžně začalo osídlování obce převážně českým obyvatelstvem z vnitrozemí. Po komunistickém únorovém puči a následných volbách do Národního shromáždění dokončila KSČ svůj plán znárodnění průmyslu a kolektivizaci venkova. V roce 1979 zrušilo ministerstvo dopravy provoz na dráze Česká Kamenice – Česká Lípa a v roce 1980 zanikl MNV.

Po roce 1989 se obec, ležící v CHKO České středohoří, v CHOPAV Severočeská křída, v blízkosti EVL Manušické rybníky a s napojením na pěší a cyklistické trasy, jejichž hlavní páteř tvoří cyklostezka Varhany na zrušené železniční trati, profiluje jako rekreační část města Česká Lípa. V roce 2012 proběhla za pomoci místního „Sdružení za rozvoj obce Manušice” a spolku Drobné památky severních Čech rekonstrukce kaple Nanebevstoupení Páně.

Název[editovat | editovat zdroj]

Název vesnice Manisch je tvořen genitivem pravděpodobně lokátorova osobního jména Mani (česky Manišovo, Maniše, Manuše od Emanuel), které se vyskytuje již v 8. století, u Tacita je to např. Manus, v pramenech Kladrubského kláštera v roce 1115 je zmíněn kněz Mane, další Mania v roce 1186 a v roce 1115 znovu Man. Osobní jméno Mani tvoří taktéž slovní základ názvu vsi Maniowitz (Manowic, Maňovice). Ves Haidel (Heidl, Haydl u Hodňova/Honetschlag) se do 16. stol. nazývala Maniawa (Manni-Au, česky Maňávka).[5]

Nejstarší historie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Horní Libchava, Nadační panství Horní Libchava v držení Řádu Maltézských rytířů a Římskokatolická farnost Horní Libchava.

Jindřich z Lipé prodal své panství s hradem Lipý roku 1319 Berkům z Dubé, kteří ho drželi až do husitských válek. V roce 1407 je v těsné blízkosti državy pánů z Klinštejna zmiňován poplužní dvůr „Hanusse de Manussicz dictus Swab” (Hanuše z Manušic zvaného Šváb),[pozn. 1] který nechal 20. února manželce Jitce (Gytcze) zapsat na svém dědictví v Manušicích / Manussiczycb 100 kop grošů věnné zástavy, pod podmínkou, že po jeho smrti může býti odtud vyplacena jeho dědici. Dědictví sestávalo z poloviny poplužního dvora, poloviny rustikálních dvorů s platy, poli, vodami a vším, co k tomu patřilo.[6] Hanuš obdržel Manušice pravděpodobně jako královské léno, což později způsobilo spor mezi Janem z Homberga a Čeňkem z Klinštejna na Škvorci, purkrabím Pražského hradu. Po smrti vdovy Jitky zdědil poplužní dvůr její syn Johann Swab (česky Jan Šváb), který jej totiž prodal Janovi z Homberga.[7]

...poněvadž Jitka v svém vdovství na tom statku sirotčiem a na svém věně seděla a odtud se nehýbala, stavu svého neproměnivši i ni k tomu věna toho nezavadivši a potom po jejie smrti Johann Swab, syn její, prodal jest Janovi z Homberga, neb jest toho moc měl a na krále ten statek jest nepřipadl, než na děti jejie jakožto na dědice, a vedle toho páni dávají Janovi z Homberga tudiež v Manušicích, což se toho věna dotýče, za právo obdržené.

—Staré písemné památky české i moravské, sebrané z archivů domácích i cizích[7]

V roce 1454 těmito statky obdaroval český král Ladislav Pohrobek za věrné služby Čeňka z Klinštejna, proti čemuž Jan z Homberga podal odpor.[8] Roku 1444, po lužicko-vartenberské válce, získal panství s hradem Lipý Jindřich Berka z Dubé a Lipé,[9] které po jeho smrti v roce 1459 drželi v nedílu Jindřichovi synové Jaroslav, Jiří, Jan a Petr.[10] Díl Jiřího zahrnoval: v Lipém čtvrť u brány zvané Svatokřížská s předměstím Svatokřížským, poplužní dvůr v Manušicích, lesy „Langenauer Wald” (Skalický les) a „Wald Scheibe” (les Okrouhlá), vsi Kozly, Robeč, Písečná a Dobranov, dále Jablonné v Podještědí s obcemi Markvartice, Česká Ves a Křižany a ves Ledce (Lodce, zaniklá ves), s leníky Petrem z Rožan a Hanušem z Útěchovic. V roce 1502 nastalo mezi Petrem, Jiřím, Janovým synem Václavem a Jaroslavovými syny Adamem a Zdislavem dělení Berkovského dominia.[11]

Synové Jiřího Berky z Dubé záhy část dílu i s poplužním dvorem v Manušicích prodali pánům z Vartenberka (Jan z Vartenberka, po té syn Prokop s chotí Annou ze Sahlhausenu),[11] kteří zde na svém hornolibchavském panství pravděpodobně zbudovali mlýn nazývaný Schleifmühle. V roce 1543 koupil tento díl panství od Anny ze Sahlhausenu Václav z Vartenberka.

Panství Nový Zámek (Neuschloss) a Lípa Česká (B. Leipa), k nimž náležel též čtvrtý díl zámku Lipého a čtvrt města s předměstím Svatokřížským, čtvrt vsi Stračí s vinicemi a vsi Kozly (Kosel), Robeč (Robic), Ledce (Lodce, zanikla). Písečná (Piessnig), Manušice (Manisch), Šejba (Scheibe) a Nová Skalice i s robotami viničnými ze vsi Štřížovic; rybníky Horečky, Ledecký, Červený, u Manušic šest rybníků, Robecký, Franty; lesy Skalici a Šejba řečenými, se vším příslušenstvím, jak je Václav z Vartenberka od Anny ze Solhauzu, roz. Berkové, léta 1543 koupil.

—Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618, Jan Jiří, svob. pán z Vartenberka[12]

Roku 1615 prodala Dorothea Berka, rozená z Vartenberka, Heinrichovi Penzigovi von Penzig: Horní Libchavu, 1 sedláka v Jägersdorfu, Dolní Libchavu, část Sonneberku a v Manušicích jeden mlýn s pilou.[13] Po bitvě na Bílé hoře přešly konfiskáty bývalé vartenberské državy do rukou Albrechta z Valdštejna, ten správu panství přesunul na Nový Zámek (Neuschloß) v nedalekých Zahrádkách,[pozn. 2] hornolibchavské panství do rukou Maltézských rytířů se sídlem na zámku v Horní Libchavě. Část obce s několika statky po levé straně Šporky tak spadala k panství Nový Zámek (Herrschaft Neuschloß), jež 2. června 1654 získali sňatkem Kounicové (Wrbna-Kaunitz-Rietberg-Questenberg und Freudenthal), větší část obce po pravém břehu k panství Horní Libchava (Herrschaft Oberliebich).[14]

Rakousko-Uhersko[editovat | editovat zdroj]

V roce 1878 se stala ves Manušice, do té doby součást obce Horní Libchava, samostatnou politickou obcí s katastrem 172,47 ha. V roce 1908 zde žilo ve 35 staveních 170 německých obyvatel. Část obce nesla název „Sandhübel” (Písečný vrch)[pozn. 3] a polní tratě: Teichflur (nyní Mezi rybníky), Sandflur, Bergflur.[14] Hlavní obživu nacházeli místní obyvatelé v polním hospodářství a v chovu dobytka, na začátku 19. století se někteří zabývali broušením skla (na vodní pohon „Glassschleifer”, na šlapací pohon „Glaskugler”).[14][15] Mezi vyhlášené kuliče (Glaskugler) patřil Franz Kreibich.[16] Na začátku 20. století se ve vsi nacházeli malíři skla.[17] Další obživu nabízel mlýn s pilou. Významnými sklářskými obchodníky se stali Anton Driesel v Lisabonu a Vinzenz Anders v Bilbau (patřící k obchodní firmě Jirschick u. Sohn ze Slunečné).[18]

Manušicemi protékal potok Rohnbach, který před obcí nesl název Šporka a u vsi Josefsdorf (po roce 1945 Svobodná Ves) přijímal potok Rehbänkenbach (potok Rebenka). Panské rybníky se nacházely v pachtu. Manušicemi vedla nejprve stará cesta, která se před vsí rozdvojovala směrem na Slunečnou a na Skalici. Od třicátých let 19. století obcí procházela okresní silnice z Horní Libchavy do Skalice a od roku 1886 do ní za obcí ústil nový úsek poštovní cesty z Častolovic do Manušic.[14] Poštu obstarával jednou denně poštovní úřad v České Lípě.[14]

Dne 29. srpna 1903 byl zahájen provoz na lokální železniční trati Č. Lípa-Kamenický Šenov se stanicemi v okrese Česká Lípa: Česká Lípa - městský park, Horní Libchava a Volfartice a zastávkami: Manušice a Nová Ves.[14] Zdravotní službu zajišťoval nejprve doktor ve Volfarticích a po vytvoření zdravotního obvodu „České Lípa - venkov” s obcemi: Dobranov, Heřmaničky, Lada, Dubice, Sosnová s Lesnou (nyní zaniklá obec), Dolní Libchava, Horní Libchava, Manušice, Písečná a Špičák, Častolovice, Veselí a Brennský mlýn, obvodní lékař v České Lípě.[14]

Na starém hřbitově v Horní Libchavě pohřbívaly též obce Manušice, Častolovice a Pihel. V roce 1877 si Častolovice a Pihel vybudovaly nový společný hřbitov,[14] v roce 1904 na bývalém Šibeničním vrchu Horní Libchava a na jihovýchodním konci vsi při železniční trati i obec Manušice. Vznik manušického hřbitova připomíná datace na hlavním hřbitovním kříži. V roce 1910 si místní obyvatelé vystavěli vlastní kapli zasvěcenou Nanebevstoupení Páně (Kapelle zu Ehren der Himmelfahrt Christi). Přifařena se 182 katolíky a přiškolena zůstávala do Horní Libchavy, kde děti navštěvovaly od roku 1876 novou školní budovu.[14]

Manušice, lokalita u bývalé železniční zastávky s kaplí Nanebevstoupení Páně
stav 2009
stav 2009
stav 2009
stav 2013
stav 2018

Povoznictví Trauschke a Fritschel[editovat | editovat zdroj]

V roce 1915 daroval Josef Trauschke z Manušic spolku Nordböhmischer Exkursions-Klub pro Vlastivědné muzeum v České Lípě starou olejomalbu s velkým bílým nápisem „Kommerzial Fuhrwerk des Anton Fritschel aus Manisch” (Obchodní povoznictví Anton Fritschel z Manušic), pod kterým byl vyobrazen zájezdní hostinec v Podolci pod hradem v Jestřebí z roku 1852. Naproti hostinci malíř zachytil již v roce 1915 neexistující mýtný domek, směrem do kopce na Dubou ujíždějící naložené formanské povozy (čtyřspřeží a dvojspřeží), větrný mlýn na náhorní plošině Pavlovic a krajinu Českého středohoří. Povozy a koně si nechal majitel povoznictví vymalovat do nejmenšího detailu. Oba vozkové byli oblečeni do modrého kabátu s červeným šátkem kolem krku, na hlavě nesli slamák. V dědictví po posledním formanovi Christianovi Kramerovi z Jägersdorfu (čp. 33) se nacházela obdobná již velmi vybledlá fotografie s nápisem „Glasfuhrwerk des Anton Fritschel in Manisch 1869” (Sklářské povoznictví Anton Fritschel).[19] Formani dováželi pro sklárny v Boru a okolí surové sklo z Jihlavy, Nymburka a Chrudimi. Z Boru pak hotové sklo k železnici do Kolína. Jiní zajížděli do Děčína. Christian Kramer jezdil pro povoznictví (Trauschke a Fritschel) v Manušicích. Formanů existovala po okolí celá řada. Po vybudování dráhy převzaly zasilatelskou službu špeditérské firmy.[20]

Spolky[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1887 se manušičtí řemeslníci sdružovali ve Smíšeném živnostenském družstvu se sídlem v Horní Libchavě.[14] Rok 1897 přinesl založení družstevního Spořitelního a záložního spolku (Raiffeisenscher Spar- und Darlehenscassenverein Oberliebich) pro obce Horní Libchava, Dolní Libchava, Manušice a Častolovice se sídlem v Horní Libchavě a dělnicko-vzdělávacího spolku Bratrství pro obce Častolovice a Manušice.[21] Se spolkem Nordböhmischer Exkursions-Club (Severočeský exkurzní klub) aktivně spolupracoval Josef Simm, starosta obce.[14] V dubnu roku 1898 potvrdilo c. k. státní zastupitelství v Praze stanovy spolku německých dobrovolných hasičů s 34 členy pod velením Josefa Rongeho.[22][23]

Stará cesta přes Manušice[editovat | editovat zdroj]

Vzpomínku na pravděpodobně jednu z nejstarších cest tzv. Steinweg (česky kamenná cesta) zaznamenal v roce 1899 Joseph Simm, člen spolku Nordböhmischer Exkursions-Club. Cesta vedoucí z Lípy se před Horní Libchavou na pravé straně odpojovala a pokračovala (nyní úsekem bývalé polní cesty do Manušic) kolem Löhnertova kamenného kříž a Hankeho dřevěného kříže a před vsí se rozdvojovala. Na Slunečnou a dál k Diebsstraße (spojující Frýdlant s Chebem) procházela za vsí úvozem mezi staveními čp. 13 a čp. 14 (již neexistují). Vozkové s těžkými vozy tudy projížděli často z důvodu, že se v Horní Libchavě museli potýkat s velkou vodou. Cesta směrem na Skalici vedla mezi staveními čp. 23 a čp. 24 (již neexistuje) a brodem přes Šporku kolem Schenkova valu při statku Franze Löhnerta (čp. 22 již neexistuje) do Skalice a za domy kolem starého soudu dál do Boru.[24]

Edelhof[editovat | editovat zdroj]

Pozemky pobělohorského konfiskátu bývalého poplužního dvora Hanuše Swaba byly novým majitelem rozparcelovány. Dvůr se nacházel v místě statku čp. 22, jež na začátku 19. století držel Anton Kreibich († 1817), po něm Franz Löhnert (manželka Anna Maria).[25] Anna Löhnert, dcera Franze Löhnerta, se v roce 1900 ve svých 24 letech provdala za Albina Ullmanna (nar. 1875, syn Eduarda Ullmanna).[26] Manželé Ullmannovi vlastnili před druhou světovou válkou oba největší statky směrem na Skalici a Častolovice, tehdy čp. 21 a čp. 22. Na statku čp. 21 provozovali až do konce druhé světové války chov býků.[27] V 19. století se při rušení navezeného valu našly zbytky zdiva spojeného maltou a mnoho starých střepů z kuchyňského nádobí, dále na dně vypuštěného Löhnertova rybníka dláždění staré cesty.[28] Statek byl pro svoji historii poplužního dvora nazýván Edelhof (česky šlechtický dvůr). Oba statky čp. 21 a čp. 22 byly po kolektivizaci v držení jednotnéh zemědělského družstva a Státního statku a v důsledku jejich špatného stavu demolovány (čp. 21 jako brownfield po roce 1989).

Mlýn[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o panském mlýnu v Manušicích, snad založeném v 16. stol. Vartenberky v návaznosti na Manušické rybníky, pochází z roku 1615, kdy je při odprodeji panství pánům z Penzigu zmíněn mlýn s pilou v Manušicích. Při obilném mlýně byla provozována pravděpodobně i brusírna a snad i výroba papíru. Ještě na začátku 20. století byl mlýn označován jako Schleifmühle (též Papier-Schleifmühle).[29] V 17. a 18. století v matrikách zaznamenaný mlynářský rod Tammů pocházel pravděpodobně z Merseburku, kde stával v 17. století. na vedlejším rameni řeky Sály u městských hradeb mlýn pojmenovaný podle mlynáře Tamma, tzv. Tamm-Mühle. Mlýn nechal vystavět ještě před reformací v roce 1515 tamní biskup Adolf, kníže von Anhalt-Zerbst.[30] Posledním z rodu byl na mlýně mlynářský mistr Josef Tamm, který se oženil s dcerou skláře Josefa Jirschika ze Slunečné (čp. 1). Po něm držel mlýn krátce mlynářský mistr „Raimund Weikert”, po jehož smrti (někdy kolem roku 1863) ho manželka Veronika prodala.[31]

Dne 8. srpna 1864 si nechal mlynářskou živnost na manušickém mlýně u c. k. obchodního soudu v České Lípě zaregistrovat mlynář Raimund Wängert.[32][33] Asi od roku 1869 nabízel mlýn k pachtu (mlynáři-pachtýři Franz Pelikan, po něm Franz Springer).[34] V červenci roku 1872 nabídl mlýn k prodeji:[35]

Prodej mlýna - mlýn čp. 1, na příhodném místě pro mletí i na dřevo, vhodný pro zbudování průmyslového závodu, půl hodiny chůze od lidnatého města Česká Lípa, na výhodném místě při frekventované okresní silnici z České Lípy přes Horní Libchavu do Skalice, napájený potokem Rhonbach, s dvěma mlýnskými koly a pilou, stodolou, stájemi a 18 korci polí a luk, které se dosud nacházely v pachtu, je nabídnut k okamžitému prodeji. Více informací ústně nebo poštovní cestou u majitele Raimunda Wängerta č. 1 v Manušicích.

—Prager Abendblatt[36]

Manušice, příjezdová cesta k mlýnu čp. 1, stav 2018
Manušice, hřbitov, hrob rodiny Püsche a Neuber, majitelů mlýna a pily čp. 1, stav 2018

V roce 1875 se u okresního soudu v České Lípě zaregistrovala firma Franz Joseph Püsche,[37] po něm v roce 1891 firma August Püsche. Obilní mlýn byl zrušen a přistavěna druhá pila (čp. 47).[38] Syn August Püsche se věnoval již výhradně dřevařskému průmyslu. V květnu roku 1925 si nechal Karl Neuber, který se oženil s Annou Püsche (dcerou Augusta Püscheho),[39] v obchodním rejstříku zaprotokolovat změnu názvu firmy z August Püsche na K. Neuber[40] a v roce 1928 si na vlastní náklady zbudoval od železniční zastávky k pile obslužnou kolej.[41] Po smrti majitele Karla Neubera byla v obchodním rejstříku v roce 1929 provedena změna: Majitel Josef Neuber, mlynář z Manušic, nájemce. Prokurista privátní úředník Albert Stock z Manušic.[42][pozn. 4]

V roce 1946 se stal národním správcem mlýna Václav Tesárek, který byl zbaven právní zodpovědnosti a převezen do psychiatrické léčebny. Mlýn obdržel do národní správy v roce 1947 Jan Oliva s manželkou Miluší z Velemyšlevsi na Žatecku, kde byla rozpuštěna Vojenská skupina Žatec, tvořena reemigrujícími volyňskými vojáky 1. čs. armádního sboru.[pozn. 5] V únoru 1948 komunisté pilu s mlýnem znárodnili. Ještě v letech 1951–1952 se ve mlýně mlelo. Na pile probíhala výroba beden asi do roku 1962. Areál byl v majetku JZD. Od roku 1964 objekt využíval Svazarm a MNV Manušice (po roce 1974 Jednota Nový Bor). V roce 1964 prošel mlýn s pilou přestavbou, při níž bylo technické vybavení záměrně ničeno a odvezeno do kovošrotu. V roce 1969 byla zrušena obslužná kolej k pile. V 90. letech 21. století stát zdevastovaný majetek v rámci probíhajících restitucí Olivům navrátil.[zdroj?]

V současnosti patří k objektu bývalého mlýna (čp. 1) zastavěná plocha a nádvoří (1748 m²), rybník (354 m²), lesní pozemek (150 m²), orná půda (126 m²), sportoviště a rekreační plocha (501 m²), zahrada (3113 m²), trvalý travní porost a louky (7 714 m²), manipulační plocha (1538 m²). V přízemí hlavní budovy se nachází dva velké sály a tři místnosti, dvě toalety, v prvním patře sedm místností a rozlehlá půda. Objekt lze vytápět kotlem na tuhá paliva, je vybaven studnou (bez vodovodu) a odpadní jímkou. Majiteli objektu jsou: Oliva Jan a Oliva Slavomír z Manušic.[43] V únoru roku 2017 byl nabídnut k prodeji.[44][45] Objekt čp. 47, který byl součástí mlýna s pilou a do něhož Svazarm umístil střelnici, vlastní Sportovně střelecký klub Manušice.

Československá republika[editovat | editovat zdroj]

Vznik nové Československé republiky a odtržení od Rakouska nepřivítalo německé obyvatelstvo s nadšením a zřízením provincie Německé Čechy se přihlásilo k Německému Rakousku. Povstání v severních Čechách bylo potlačeno a v roce 1919 potvrdila Saintgermainská smlouva příslušnost území k Československu. V roce 1935 čítala obec 212 německých obyvatel a 1 obyvatele české národnosti ve 42 staveních.[46][pozn. 6] Starostou obce (Gemeindevorsteher) byl zvolen Lehmann Josef (čp. 17) a místostarostou Gürtler Ernst (čp. 8). V obci se nacházela železniční zastávka na trati Česká Kamenice - Česká Lípa, pošta v České Lípě, škola v Horní Libchavě. Římskokatolická farnost Horní Libchava spravovala kapli Nanebevstoupení Páně s 205 katolíky (2 evangelíci, 2 jiného vyznání, 4 bez vyznání).[47]

Manušice, altánek u prvorepublikové vilky čp. 25
Původní větrná korouhvička u altánku čp. 25, upomínající na rok vzniku

Předsedou Světelného družstva pro elektrifikaci obce byl zvolen Ronge Franz. Po odtržení od rakouských centrál museli hasiči zřídit nový československý svaz Deutscher Reichsverband für Feuerwehr- und Rettungswesen, pod nímž nadále působil manušický spolek německých dobrovolných hasičů (Freiwillige Feuerwehr), dále v obci vznikla místní skupina Německého kulturního svazu, místní skupina německého Svazu zemědělců a od března roku 1937 místní skupina Svazu Němců (Bund der Deutschen).[27] [48] Po Mnichovské dohodě, odstoupení pohraničních území a zřízení Říšské župy Sudety (Reichsgau Sudetenland) se Manušice staly součástí Třetí říše.

Průmysl a živnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Mlýn (Mühle), pila (Brettsäge) a obchod se dřevem (Holzhandel); Neuber Karl čp. 36 a čp. 1
  • Hostinec (Gasthaus) s trafikou (Tabaktrafik); Zinke Wilhelm a Marie čp. 4, Ronge Franz čp. 10 (rok 1924), později Ronge Franz čp. 4 (rok 1935)
  • Kulič skla (Glaskugler); Gürtler Ernst čp. 8 (rok 1924)
  • Obchod se smíšeným zbožím (Gemischtwarenhandlung); Schneider Franz čp. 31 (rok 1935)
  • Obchod s mlékem (Milchhandel); Ronge Marie čp. 28
  • Včelař (Imker); Bienert August čp. 6 (rok 1924)
  • Nákup a prodej surových kůží; Scholze Josef čp. 2 (rok 1924)
  • Malíř pokojů (Zimmermaler); Knobloch Franz čp. 9 (rok 1924)
  • Truhláři (Tischler); Bürgemeister Heinrich čp. 35; Heide Ernst čp. 27 (nyní čp. 3)[27][pozn. 7][50]

Třetí republika a ČSSR[editovat | editovat zdroj]

Po prvních dvou dekretech prezidenta Beneše (č. 27/1945 Sb. ze dne 17. července 1945, č. 28/1945 Sb. ze dne 20. července 1945) probíhalo oficiální osídlení sudetského území, jímž byly pověřeny centrální organizace „Ústřední komise pro vnitřní osídlení” a „Osidlovací úřad”. Okresní osidlovací komise v České Lípě kooperovala s Okresním národním výborem a na nejnižší úrovni s Místním národním výborem v Manušicích, který v obci vznikl po odsunu německého obyvatelstva roku 1945. V letech 1945–1946 probíhala kolonizace zdejšího území samovolně, v letech 1947–1950 už jako státem řízená. Stát se snažil zajistit v obci nejprve největší průmyslové a zemědělské podniky, tedy pilu, mlýn a velké statky, kam dosazoval národní správce.

Vyhnání německého obyvatelstva[editovat | editovat zdroj]

Z rozkazu podplukovníka Františka Vovesa, velitele 8. pěšího pluku, mělo dojít k tzv. „vyčištění” prostoru sahajícího od České Lípy přes Doksy až po Kuřívody, tedy i katastru obce Manušice.[51] Dne 15. června 1945 v pět hodin ráno dorazily ozbrojené jednotky do obce. Vyhnání německých žen, dětí a starců se odehrálo ve třech etapách. První „trek” postihl nejmajetnější sedláky. Vyhnání mělo pokaždé stejný průběh: nástup vybraného obyvatelstva před hostincem, odevzdání cenností, dokumentů a všech klíčů od usedlostí, následný pochod v rychlém tempu na nádraží v České Lípě, šacování jediného osobního majetku o váze 30 kg, transport v otevřených nákladních vagónech ke státní hranici, v nočních hodinách pak za střelby, řevu, pohánění a bití pěší přechod hranice do sovětské okupační zóny v Německu.[52] Ernst Hofmann, který byl takto se svou rodinou odsunut ve druhé etapě, popsal následnou cestu po území sovětské okupační zóny. Nejprve se skupina 20-30 osob tísnila po několik dní v kůlně ve městě Sebnitz, odkud byla transportována v nočních hodinách po železnici přes města: Pirna, Dresden, Halle, Oschatz, Magdeburg až do Šlesvicka-Holštýnska. Přes den se transportní vlaky odstavovaly na vedlejší kolej. Strastiplná cesta rodiny Hofmannovy skončila 1. září 1945 u Severního moře na poloostrově Schwansen v obci Loose.[53]

Manušice, lokalita bývalého mlýna čp. 1
Manušice čp. 1, bývalý mlýn, po roce 1945 MNV, od roku 1974 hostinec
Manušice čp. 47 u areálu bývalého mlýna, před rokem 1989 ZO SVAZARM Manušice, nyní Sportovně střelecký klub Manušice
Manušice, most přes Šporku nedaleko areálu bývalého mlýna

Národní výbor a kolektivizace[editovat | editovat zdroj]

Místní národní výbor Manušice sídlil v letech 1948–1970 ve mlýně čp. 1. Budovu využíval též místní sbor Československého svazu požární ochrany (složka Národní fronty), dále se zde nacházelo kino s veřejnou knihovnou, jež hrávalo o víkendu. Od roku 1952 začaly při místním národním výboru pracovat tzv. výbory žen (Československý svaz žen). V roce 1974 zřídila Jednota Nový Bor v budově mlýna hostinec a od roku 1975 započal místní národní výbor s rušením zde se nacházejícího kulturního sálu.[54] Po znárodnění konzumu na čp. 31 přemístil místní národní výbor prodejnu smíšeného zboží na čp. 43, tu pak provozovalo Lidové spotřební družstvo Jednota Česká Lípa se sídlem v Novém Boru až do roku 1992.[55][56]

Po komunistickém puči v únoru 1948 stát oddělil zemědělskou a lesnickou složku a státní majetek byl dále spravován jako Československé lesy a Československé statky. V roce 1950 bylo v Manušicích založeno jednotné zemědělské družstvo,[57] které zabralo areál mlýna s pilou a pro kravín hospodářskou usedlost čp. 21 (nyní parcely 337, 338, 339, 61/13).[58] V roce 1953 se na čp. 21 nacházela porodnice pro prasnice a vepřín.[59] Sloučením JZD Volfartice, JZD Horní Libchava a JZD Manušice vzniklo v roce 1960 „JZD 8. březen Horní Libchava”.[60] V sedmdesátých letech se započalo se slučováním JZD pod Státní statek Cvikov, kam připadlo taktéž JZD Horní Libchava pod ředitelstvím Státního statku Stružnice.[61] V roce 1990 byl Státní statek Cvikov veden jako státní podnik se zemědělskou výrobou, úpravou, zpracováním a prodejem zemědělských výrobků s přidruženou autodopravou.[62]

Silnici Horní Libchava – Manušice – Častolovice opravovala Okresní správa silnic kolem roku 1970 a v červenci 1979 vydalo Federální ministerstvo dopravy rozhodnutí o zrušení osobní dopravy na dráze Česká Kamenice – Česká Lípa Střelnice v úseku Kamenický Šenov dolní nádraží – Česká Lípa Střelnice, čímž zanikla železniční zastávka v Manušicích. V roce 1980 proběhla integrace obce pod město Česká Lípa a MNV nahradil Občanský výbor č. 52 Manušice.[63][64]

Vzhledem k tomu, že se velké zemědělské usedlosti, o které měly zájem JZD a Státní statky, nacházely mimo centrum obce, zachovalo si jádro obce původní urbanistický ráz. Demolice řízené státem, které probíhaly v padesátých až sedmdesátých letech, a následné bourání zničených objektů či jejich částí po roce 1989, postihly statky ležící po levé straně Šporky či podél jejího toku: po levé straně silnice do Častolovic zmizela usedlost čp. 22 (nyní parcela 48/1 v majetku Bohumila Hály z České Lípy)[65], po levé straně silnice na Skalici čp. 21 (nyní parcely 337, 338, 339, 61/13). Na těchto parcelách (nyní ve vlastnictví Jiřího Baťka z Nového Boru)[66] provozuje Antonín Beneš z České Lípy fotovoltaickou elektrárnu „FVE – Manušice”.[67][68] Při Šporce zmizel statek čp. 24 (nyní st. parcely 3 a 28).[69] Usedlosti čp. 19, čp. 17, čp. 16 pozbyly v důsledku zchátralých hospodářských budov svůj původní ráz.[70]

Výcvikové středisko Svazarmu[editovat | editovat zdroj]

V roce 1951 zřídila komunistická vláda podle vzoru SSSR (DOSAAF) Svaz pro spolupráci s armádou (Svazarm), jehož úkolem bylo „zajištění řádné přípravy nejširších vrstev pracujícího lidu k plnění úkolů obrany vlasti, prohloubení jednoty pracujícího lidu s lidově demokratickou armádou, výchova pracujícího lidu k věrnosti ke spojeneckému svazku se Sovětským svazem a se státy lidové demokracie“.[71] Na nejnižší úrovni Svazarmu fungovaly tzv. kluby a kroužky, skupiny a sportovní družstva, sdružená pod základní organizací Svazarmu, jež měly svůj vlastní výbor, předsedu, místopředsedu, jednatele, pokladníka, hospodáře, instruktory a vlastní členy. Někdy kolem roku 1964 vznikla pod Okresním výborem Svazarmu v České Lípě „Základní organizace Svazarm Manušice” (ZO SVAZARM Manušice) se střeleckou základnou, která využívala objekt čp. 47, navazující na areál bývalého mlýna. V 80. letech bylo v budově čp. 1 vybudováno výcvikové středisko Svazarmu pro Masově branné sportovní akce (ZO Svazarm Manušice MBSA).[72][73]

Vesnice po roce 1989[editovat | editovat zdroj]

Vesnice je od roku 2004 napojena na vodovodní systém České Lípy, jehož majitelem je Severočeská vodárenská společnost a provozovatelem Severočeské vodovody a kanalizace. Odpadní vody jsou likvidovány v žumpách a vyváženy na ČOV Česká Lípa. Město Česká Lípa plánuje napojení na kanalizační systém v Horní Libchavě. Obec není plynofikována.[74] Územní plán města Česká Lípa počítá se stavbou přívodního řadu plynovodu z STLSkalice a s obchvatem silnice I/9 Nový BorDolní Libchava přes kat. území Okrouhlá u Nového Boru, Arnultovice u Nového Boru, Skalice u České Lípy, Manušice, Horní Libchava, Dolní Libchava.[pozn. 8] Na Šporce v říčním 5,5 km je nad obcí Horní Libchava na katastru Horní Libchava navržena protipovodňová suchá nádrž nad zaústěním odpadu z Manušických rybníků.[75] Od roku 1992 provozovala Miloslava Šimůnková prodejnu „Smíšené zboží” na čp. 43, od roku 1998 do roku 2011 pak v objektu bývalého hostince p. Rongeho na čp. 4 (Ronges Gasthaus, Manisch).[76][77][78] V roce 2018 zahájila Božena Machačová na čp. 49 hostinskou činnost v „ Občerstvení U Kapličky”.[79] Na katastru obce se nachází 7 rekreačních objektů. Správu nad Manušickými rybníky vykonává „Rybářství Doksy spol. s r. o.”, které je producentem a zpracovatelem ryb. Sportovní činnost na rybnících provozuje „Český rybářský svaz - Místní organizace Česká Lípa”.[80] Místní hřbitov má ve vlastnictví město Česká Lípa (společně s pohřebišti Dolní Libchava, Žizníkov a Dobranov). Údržbu pohřebiště neprovádí obec, ale městem zaměstnaní pracovníci pro Veřejně prospěšné práce (VPP).[81]

Spolky[editovat | editovat zdroj]

  • Roku 1993 se z místní organizace Svazarm Manušice konstituoval spolek Sportovně střelecký klub Manušice, který v roce 2014 zakoupil dosud užívanou budovu čp. 47. Předsedou spolku byl zvolen v roce 2016 Aleš Stupka, tříčlenný kontrolní orgán tvoří Miroslava Kučerová, Anna Levová a Michaela Širlová. V roce 2017 zapsán pod názvem „ČSS, z.s. - Sportovně střelecký klub Manušice”.[82]
  • Roku 1993 se bývalé MS Horní Libchava transformovalo na Myslivecké sdružení Zámecký vrch. V roce 2015 proběhla změna názvu na Myslivecký spolek Horní Libchava, sídlo Manušice čp. 46[83]
  • V roce 2008 založili místní občané na obranu proti prodeji kaple Nanebevstoupení Páně „Sdružení za rozvoj obce Manušice”, sídlo Manušice čp. 20, které od roku 2016 funguje jako neoficiální seskupení zajišťující v obci uchování lidových tradic a společná setkávání během kalendářního roku.[84][85]
  • V roce 1998 vzniklo neoficiální seskupení pod názvem Spolek přátel RC letiště Manušice.[86]

Firmy[editovat | editovat zdroj]

  • Sportovně střelecký klub Manušice, Manušice čp. 47[87]
  • KOVO-MAT.RECYCLING s.r.o., Manušice čp. 20[88]
  • Šimůnek zámečnictví a prášková lakovna Kovolak, Manušice čp. 4 a čp. 29[89][90]
  • RE-PRO, Manušice čp. 29[91]
  • Ing. Zdeněk Čech, Manušice čp. 17[92]
  • Oliva Slavomír, Manušice čp. 36[93]
  • Oliva Jan zámečnictví, Manušice čp. 2[94]
  • ANTBEN s.r.o., Antonín Beneš, sídlo Česká Lípa, Hrnčířská 768/91[95]
  • Kučera Václav, obklady, dlažby, Manušice čp. 33[96]
  • Občerstvení U Kapličky, Božena Machačová, Manušice čp. 49[97][98]

Turistika a ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]

Manušické rybníky

Na území vesnice zasahuje CHKO České středohoří a CHOPAV Severočeská křída a evropsky významná lokalita NATURA 2000Manušické rybníky (všivec mokřadní, tolije bahenní, kuňka ohnivá). Na tělese zrušené železniční tratě Česká Kamenice – Česká Lípa cyklostezka Varhany.[99] Obcí též prochází zelená cyklotrasa č. 3054: Provodín – Veselí – Brennský mlýn – Vítkov – Česká Lípa]] – Horní Libchava – Manušice – Skalice – Okrouhlá – Nový Bor – Polevsko – Jedličná – Svor – U Antonína – Nová Huť, propojená s cyklostezkou Písečná.[100] Pěší turistická modrá trasa č. 1673 Nový Bor - Česká lípa se před Manušicemi sbíhá s cyklostezkou Varhany, modré značení začíná na nádraží Česká Lípa-Střelnice, vede do Manušic a dále na Panskou skálu, v Dolní Libchavě začíná žluté značení směřující přes Horní Libchavu do Manušic a Nového Boru. V obci se nachází geocachingová schránka (cache, keška).[101]

Zvláště chráněné druhy v lokalitě Manušické rybníky a pohled na cyklostezku Varhany
Všivec bahenní (Pedicularis palustris)
Tolije bahenní (Parnassia palustris)
Kuňka obecná (Bombina bombina)

Památky a zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Manušice - památky
Kaple Nanebevstoupení Páně
Kaple Nanebevstoupení Páně, detail oltáře
Kaple Nanebevstoupení Páně
Kaple Nanebevstoupení Páně, interiér
Manušice - čelní plocha dříku kříže
Manušice - čelní plocha dříku kříže s kamenným soklem na pravé straně silnice do Skalice za bývalým železničním přejezdem, asi 50 m severovýchodně od kaple, zbudoval v roce 1830 mlynář Joseph Tamme
Manušice, 300 let starý památný buk
Manušice, 300 let starý památný buk

Kaple Nanebevstoupení Páně[editovat | editovat zdroj]

Kaple Nanebevstoupení Páně z roku 1910. V osmdesátých letech 20. století byla rekonstruovaná a využívaná pravoslavnou církví pro osídlence z Volyně.[102] Kaple je majetkem města Česká Lípa, které provedlo v roce 2012 její rekonstrukci. Místní občané se o opravu dlouho zasazovali. Proti zamýšlenému prodeji městem v roce 2008 podepsalo 54 z 80 obyvatel Manušic petici. Za tímto účelem založili občanské sdružení „Za rozvoj Manušic”, které na rekonstrukci ve veřejné sbírce vybralo několik tisíc korun.[103]

Kamenná kaplička[editovat | editovat zdroj]

Kapličku u cesty z Manušic do České Lípy nechal postavit někdy na začátku 19. století Franz Kreibich, majitel selského statku, postaveném na místě bývalého manušického manského dvora, jenž místní obyvatelé zvali Edelhof (před rokem 1945 čp. 22, nyní parcela 48/1). V šedesátých letech 20. století se již nacházela ve zuboženém stavu se zřícenou střechou a v roce 2002 se propadla i klenba. Město Česká Lípa zaplatilo opravu firmou STAVO a stavební práce v tom samém roce provedl ing. F. Bošek ze Staré Lípy. Pozdější poškození fasády a ohnutého kříže město ve výši 4000 Kč financovat odmítlo a opravy nechal na své náklady provést vlastním členem Kamilem Ešnerem z České Lípy spolek Drobné památky severních Čech.[104]

Kříž na kamenném sloupu bez nástavce[editovat | editovat zdroj]

Klasicistní kovaný kříž na fundamentu z pískovcových štuků se nachází na levé straně silnice do Skalice a nese nápis: Errichtet Wenzel und Magdalena Fritsche im Jahre 1894. Opravu prováděl v rozmezí listopad 2004 - květen 2005 spolek Drobné památky severních Čech: Martin Mikolášek, Jiří Kühn a Miroslav Pröller a kovářské práce J. Polák z Dolní Libchavy, město Česká Lípa ji financovalo.[105]

Kříž na kamenném sloupu s jehlancovým nástavcem[editovat | editovat zdroj]

Kovaný kříž na kamenném sloupu stojí asi 50 m severovýchodně od kaple na pravé straně silnice do Skalice za bývalým železničním přejezdem. Nápisové pole nese text: Zum frommen Andenken an den Erlosende zu seiner und seiner Mitt bruder Erba... Errichtet von Joseph Tamme aus Manisch 1830. V roce 1997 ležela rozbitá hlavice bez kříže u poškozeného sloupu. Oprava kříže od listopadu 2004 do dubna 2005 byla svěřena na základě výběrového řízení opět spolku Drobné památky severních Čech: Martin Mikolášek, Jiří Kühn a Miroslav Pröller a kovářské práce J. Polák z Dolní Libchavy.[106] 

  • Křížek z Manušic v zahradě Vlastivědného muzea v České Lípě (50.6856167N, 14.5345000E)[107]
  • Křížek u bývalé polní cesty do Manušic (50.7147333N, 14.5159333E)[107]
  • Socha sv. Jana Nepomuckého z okolí Manušic z roku 1712 stávala na soklu s nápisem, jež uváděl, že sochu pořídil Kryštof Dickel z Libchavy, v roce 1938 byla restaurována, v průběhu 70. let 20. století zničena, nyní se její torzo nachází v klášterní zahradě v České Lípě (50.6855333N, 14.5342500E).[107]
  • Morový sloup se sousoším Nejsvětější Trojice nechal postavit Hans Georg Kreibich v roce 1734. Původně byl umístěn u rozcestí Manušice-Častolovice. Zde se nacházel neporušený až do 80. let 20. století, kdy byl poražen projíždějícím traktoristou a poničen. Po další autonehodě byl poničený odvezen. Dochované malé torzo z něj je umístěno v klášterní zahradě v České Lípě (50.6857333N, 14.5345500E). Památkově chráněn byl od 3. 5. 1958.[108][107][109][110]
  • Památný buk u Manušic, na severozápadě Manušic, obvod kmene 399 cm (50.7174733N, 14.5064092E)[111][112]
  • Památný dub u Šporky na katastru Horní Libchavy, nedaleko Manušických rybníků (50.7096444N, 14.5092758E)
  • Manušické rybníky

Bouřkové kuličky[editovat | editovat zdroj]

Už v druhé polovině 19. století se geologové zajímali o limonitové kuličky, vyskytující se na polích mezi Horní Libchavou a Manušicemi směrem ke Slunečné. Místní obyvatelstvo je nazývalo „bouřkové kuličky” (Gewitterkugeln, též Sandkugeln), jelikož se objevovaly v hojném množství zejména po bouřkách, kdy voda odplavila zeminu z polí. Jejich výskyt na Českolipsku popsal Med. Dr. Cajetan Watzel, předseda spolku Nordböhmischer Exkursions-Club a c. k. gymnaziální profesor v České Lípě. Zájem veřejnosti vzbudily zejména po té, co podobné kuličky nasbíral na Liberecku korunní princ Rudolf. Z vědeckého hlediska se o ně zajímal německo-rakouský geolog Dr. Ferdinand von Hochstetter (1829–1884), ten je nazýval „Knallkugeln” nebo také „Knallsteine”, jelikož některé po vhození do ohně bouchaly. Na začátku 20. století zveřejnil rakouský geolog Hermann Veit Graber (1873–1939) o jejich vzniku geologicko petrografickou zprávu: {{{2}}} (r. 1904).[113][114] Bouřkové kuličky budí zájem i v současnosti. Zajímala se o ně též NASA. Tomáš Malý, geolog z českolipského muzea, pro Českolipský deník uvedl:

Proč jsou tyto útvary tolik unikátní? Jak na Marsu, tak na Zemi vznikaly tyto kulovité útvary v hornině, a to pohybem vod bohatých na železo. Dnes se tato skutečnost všeobecně přijímá, ale v roce 2004, kdy byly konkrece objeveny na Marsu, to dokazovalo, že na této planetě musela před stovkami milionů let být voda v kapalném stavu. Objev byl učiněn sondami Opportunity a Spirit.

—Bouřkové kuličky jsou důkazem života ve vesmíru, Českolipský deník[115]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V roce 1403 je zmíněn Hanuš Swab, šepfmistr Královské mincovny v Kutné Hoře (Národní archiv Česká finanční prokuratura Praha - listiny (1250–1782) 53, in: monasterium.net, URL <http://monasterium.net/mom/CZ-NA/FPL/53/charter> (accessed at 2018-04-01Z), v roce 1437 tamtéž Johann Swab (Emanuel Leminger: Královská mincovna v Kutné Hoře, díl 2, Nákladem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1924, s. 65).
  2. K panství Nový Zámek - Česká Lípa patřila místa Jezvé, Novina, Kozly, Kvítkov, Robeč, Oslovice, Hostíkovice, Malý Bor, Holany, Rybnov, Horní Heřmánky, Dřevčice, Sušice, Drchlava, Hradiště, Pavlovice, Popelov, Šváby, Borek, Zahrádky, Lesná, Sosnová, Česká Lípa, Stará Lípa, Spitzenberghäuser, Písečná, Žizníkov, Okřešice, Srní, Jestřebí, Újezd, Maršovice, Chlu, Provodín, Veselí, Heřmaničky, Okrouhlá, Karasy, Svárov a části vesnic Slunečná, Manušice, Valteřice, statek Loubí, statek Houska a vsi Nedvězí, Dražejov, Heřmánky, Kluk, Plešivec (Kahlenberg), Korce (Kortschen), Ždírec (Siertsch), Ždírecký Důl, Bořejov, Beškov, Blatce, Houska, Libovice, Příbohy, Kbelsko, Roveň a části vesnic Brusné, Nedamov, Křenov. Zdroj: Rodopisná revue on-line, roč. 17, 2015, 2: Pavel Koblasa: Kounicové a Nový Zámek.
  3. Hübel je staroněmecký výraz pro Hügel (kopec, vršek, pahorek).
  4. Pily Karl Neuber existovaly také na Prunéřovském potoce v obci Celná u Nové Vsi. In: Compass. Finanzielles Jahrbuch 1923, Band V: Tschechoslowakei, s. 140. Na Chomutovce v obci Bečov (tzv. Druhý Dolský mlýn: www.vodnimlyny.cz), dále pak Karl Neuber nákladové nádraží v Praze VII-Bubnech, které bylo znárodněno na základě vyhlášky č. 2339/1948 Ú.l. ministra vnitřního obchodu ze dne 23. září 1948 o znárodnění podniků velkoobchodních v oboru obchodu s palivy, s ním též (podle vyhlášky) všechny související podniky (2339/1948 Ú.l.I o znárodnění podniků velkoobchodních v oboru obchodu s palivy).
  5. Československé vojenství na www.vojenstvi.cz/vasedotazy, dotaz č. 1533, citace: „Vojenská skupina Žatec vznikla v létě 1945 a jejími příslušníky se stali vojáci 1. čs. armádního sboru pocházející z Volyně, kteří měli zájem o reemigraci do ČSR. Jednotky skupiny byly rozmístěny v Libočanech (I. prapor), Dobříčanech (II. prapor), Radičevsi (III. prapor) a Velemyšlevsi (dělostřelecký oddíl). Celkem se jednalo o několik set osob (cca 200 až 300). Nejednalo se ovšem o klasický vojenský útvar, protože jeho příslušníci byli vyzbrojeni pouze ručními zbraněmi bez ohledu na název jednotky, ke které oficiálně příslušeli. Ten vyjadřoval pouze jejich „stavovskou“ příslušnost a vždy šlo o vojáky v záloze, kteří pouze vykonávali dočasnou vojenskou službu. Úkolem skupiny Žatec bylo připravit podmínky pro reemigraci osob pocházejících z Volyně do ČSR, ať již mezi ně patřili vojáci 1. čs. armádního sboru, jejich rodinní příslušníci či jiné civilní osoby, které o reemigraci projevily zájem. Skupina Žatec svoji činnost ukončila v roce 1947.
  6. Neuber Karl (čp. 1), Tschakert Josef (čp. 2), Jahnel Wenzel a Anna Ronge (čp. 3), Ronge Franz (čp. 4), obecní úřad (Gemeinde Manisch) (čp. 5), Bienert August (čp. 6), Knobloch Emil a Schermert Adele (čp. 7), Gürtler Ernst (čp. 8), Klimt Anna (čp. 9), Schuhmann Eduard a Anna (čp. 10), Tille August a Anna (čp. 11), Simm Rudolf (čp. 12), Simm Rudolf (čp. 14), Führich Franz (čp. 15), Beitlich Heinrich a Martha (čp. 16), Lehmann Josef (čp. 17), Mosig Franz jun. (čp. 18), Michel Alfred (čp. 19), Lauermann Wenzl (čp. 20), Ullmann Robert a Anna (čp. 21), Ullmann Albin a Anna (čp. 22), Tschakert Josef a Frieda (čp. 23), Hackel Ernestine (čp. 24), Tschakert Josef a Marie (čp. 25), Heide Heinrich a Emilie (čp. 26), Gürtler Wilhelm (čp. 27), Ronge Marie (čp. 28), Bürgemeister Wenzel a Emilie (čp. 29), Jahnel Auguste, provdaná Gürtler (čp. 30), Schneider Emil a Marie (čp. 31), Albert Emil a Anna (čp. 32), Müller Bertha (čp. 33), Fritsch Rudolfine, Hilde a Richard (čp. 34), Svoboda Franz a Franziska (čp. 35), Neuber Karl (čp. 36), Massak Franz a Anna (čp. 37), Nowak Josef jun. (čp. 38), Wallentin Heinrich a Wilhelmine (čp. 39), Rösler Rudolf a Frieda (čp. 40), Tille August (čp. 41), De la Wigne Friedrich a Marie (čp. 42), Barton Josef (čp. 43), Gautsch Franz a Hildegard (čp. 44). In: Adress-Buch für die Stadt und den Gerichtsbezirk Böhmisch Leipa, Böhmisch Leipa: Bergmann, 1935
  7. Sestra Elisabeth Heide se provdala za Rudolfa Hofmanna (syna Franze Hofmanna z Manušic). Rodina nejprve bydlela v posledním domě před hřbitovem, kde se jim narodil 25. 8. 1931 syn Ernst Hofmann a provozovala malé hospodářství. V roce 1940 se rodina přestěhovala do domu po matčině bratrovi Ernstovi Heide, který měl vlastní truhlářskou dílnu. Od roku 1940 do roku 1945 matka Elisabeth pracovala v České Lípě v dílnách Německých říšských drah (RAW, Reichsbahnausbesserungswerk B. Leipa, 1938-1945). Rudolf Hofmann padl ve 2. sv. válce v roce 1941. Na konci června či začátku července 1945 byla matka Elisabeth Hofmann se synem Ernstem odsunuta v 2. etapě. Společně s ní její sestra Anna Helzel s 2 dětmi (1 rok a 3 roky) a Selma Heide, sestra zemřelého manžela Rudolfa, s dcerou (1 rok). Z války se vrátil pouze strýc Ernst Heide.[49]
  8. Jedná se o tzv. oprášený projekt z roku 1988, kdy jej OV KSČ a rada ONV v České lípě představila občanům 28. července 1988 ve svém týdeníku „Českolipský nástup” (Českolipský nástup, týdeník OV KSČ a rady ONV v České Lípě, 28.7.1988, ročník 38, č. 30, titulní strana)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Johann Gottfried Sommer: Das Königreich Böhmen: statistisch-topographisch dargestellt, Svazek 1, vydal J. G. Calve, 1833, s. 297
  2. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  3. Český statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů 2001 [online]. 2001-03-01 [cit. 2001-03-01]. Dostupné online. 
  4. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  5. Mitteilungen des Nordböhmischen Vereines für Heimatforschung und Wanderpflege, Böhm.-Leipa, rok vydání 1916, ročník 39, číslo 1, strana 32
  6. EMLER, Josef: Reliquiae tabularum terrae regni Bohemiae anno MDXLI igne consuptarum - Pozůstatky desk zemských království českého r. 1541 pohořelých. sv. I., Praha 1870, sv. II., Praha 1872, s. 33: „1407, 20 Febr. — Hanuss de Manussicz dictus Sswab p. e., quod in hereditate sua in Manussiczycb, media curia arature, medietate curiarum rusticalium cum censu, agris, pratis, siluis, riuis, pomerus et omni libertate oc in vera medietate dictarum hereditatum, videlicet in sua porcione, quam ibi habet, domine Gytcze vxori sue centum sexagenas gr. dotauit oc, ita si maritum suum preuixerit, quando ei pecunie per heredes dabuntur, abinde mox poterit amoueri.”
  7. a b Desky dvorské království českého, Archiv český čili Staré písemné památky české i moravské, sebrané z archivů domácích i cizích, Svazek 37, Díl 2, Nakl. Domestikálního fondu českého; v komisi Bursík & Kohout, 194, s. 1394–1395
  8. Archiv český: čili, Staré písemné památky české i moravské, sebrané z archivů domácích i cizích, Band 37,Teil 2, s. 1394 - 1395
  9. http://www.lipy.cz/web/index.php?page=hrad_historie
  10. Panáček, Jaroslav: Dělení Berků z Dubé v roce 1502, 2004
  11. a b Mittheilungen des Vereins für Geschichte der Deutschen in Böhmen, rok 1887–1888, č. 1, s. 78
  12. Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618, nákladem musea Království českého 1883, část druhá, s. 844
  13. R. Wolkan: VIII. Studien zur Reformationsgeschichte Nordböhmens. Die Geschlechter der Herren von Wartenberg und von Sahlhausen und die Reformation in Kamnitz und Bensen. Jahrbuch der Gesellschaft für die Geschichte des Protestantismus in Österreich, 1883
  14. a b c d e f g h i j k Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes B.-Leipa, Böhmisch Leipa: Selbstverlage, 1911
  15. Haase: Jahrbuch für Fabrikanten und Gewerbetreibende, Physiker, Chemiker, Techniker, 1846, s. 240
  16. Stephan von Keess: Darstellung des Fabriks-und Gewerbswesens in seinem gegenwärtigen Zustande, vorzüglich in technischer, mercantilischer und statistischer Beziehung, Mörschner und Jasper, 1824, s. 870
  17. Prager Tagblatt, Mi, 17. Juli 1907, S. 7
  18. Mittheilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs. Ročník: 33 / 1910, strana 33
  19. Mitteilungen des Nordböhmischen Vereines für Heimatforschung und Wanderpflege, rok vydání: 1915, ročník: 38, číslo: 3, s. 182
  20. Mittheilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs, rok vydání: 1909, ročník: 32, číslo: 1, s. 29
  21. Prager Tagblatt, Di, 3. August 1897, S. 3
  22. Prager Tagblatt, Do, 14. April 1898, S. 6
  23. Fromme's Österreichischer Feuerwehr-Kalender, rok 1900, Böhmisch-Leipaer Feuerwehr-Bezirksverband 31, Manisch s. 107
  24. Mittheilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs, rok 1899, č. 4, s. 375–376
  25. SOA Litoměřice, matriky Horní Libchava, sig. L 43/18 Z 1813–1883 Manušice
  26. https://www.myheritage.at/names/albin_ullmann#
  27. a b c Adress-Buch für die Stadt und den Gerichtsbezirk Böhmisch Leipa, Böhmisch Leipa: Bergmann, 1935, s. 246-247
  28. Mittheilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs, rok vydání 1899, č. 3, s. 250
  29. Jahrbuch: General Register, Band 54, 1905, S. 448
  30. Vulpius Johann: kaiserlicher Notar, Kalenderschreiber, Astronom, Lehrer - Megalurgia Martisburgica, das ist Fürtreffligkeit der Stadt Maerseburg nach ihren alten u. jetzigen Zustande, Landesherren, vorigen u. heutigen Geschichten, von uhralten Zeiten her biß auff das 1700 Jahr. Strana 59: „Die Tamm-Mühle an der Geyssel, bey der Stadt-Mauer in Märseburg, welche A. 1515 von Bischoff Adolphen, Fürsten von Anhalt gebauet, und 6. Gange hat. Von einen Tamm-Müller, so die Stadt in grossen Feuer-Schaden, sich aber auffs Rad gebracht hat, wird unten in den Analibuz zu lesen seyn...Darum solten die Tamm-Müller allewege dem Rathe und der Stadt geschworen seyn, daß ihnen desto Mehr zu vertrauen wäre.”
  31. SOA Litoměřice, matriky Farní úřad Horní Libchava, sig. L43/A, L43/B, L43/17 Manušice
  32. Ludwig Voitl: Handels-Adressenbuch für Böhmen, mit besonderer Berücksichtigung der könglichen Hauptstadt Prag, 1866, s. 213
  33. Gerichtshalle, Mo, 12. September 1864, S. 5
  34. SOA Litoměřice, matriky Farní úřad Horní Libchava, sig. L43/A, L43/B, L43/17 Manušice
  35. Prager Abendblatt, Beilage zu Nr. 156, 4. Juli 1872, Mühlenverkauf
  36. Prager Abendblatt, Beilage zu Nr. 156, 4. Juli 1872, Mühlenverkauf
  37. Bohemia: ein Unterhaltungsblatt, č. 160, 11. června 1875, s. 4
  38. Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes B.-Leipa, Böhmisch Leipa: Selbstverlage, 1911, s. 291: In Manisch - die Mahlmühle und Brettsäge des August Püsche (prot. 1891; die Mahlmühle wurde in der letzte Zeit aufgelassen und nur die Brettsäge weiter betrieben).
  39. Nápis na rodinné hrobce v Manušicích.
  40. Prager Tagblatt, Di, 12. Mai 1925, S. 9
  41. http://www.bohmischleipa.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=216&Itemid=211
  42. Reichenberger Zeitung, Organ für die deutsch-nationale Partei in Böhmen, 21.2.1929, č. 45, s. 7
  43. Nahlížení do katastru nemovitostí: katastrální území Manušice, číslo vlastníka (LV) 64, st. 38/1, čp. 1
  44. https://www.sreality.cz/detail/prodej/dum/pamatka/ceska-lipa-manusice-/454336860#img=3&fullscreen=false
  45. http://mapio.net/g/6481487/
  46. Bezděz, přehled kulturních a přírodních poměrů severních Čech a Lužice, rok 1935, ročník 6, č. 4, s. 119
  47. Bezděz, přehled kulturních a přírodních poměrů severních Čech a Lužice, rok 1935, ročník 6, č. 4, s. 119
  48. Reichenberger Zeitung, Organ für die deutsch-nationale Partei in Böhmen: 21. 3. 1937, Číslo: 69, s. 5
  49. Dopis Ernsta Hofmanna paní Jitce Rozumek-Drescher, bytem Manušice čp. 22.
  50. Adressbuch für die politischen Bezirke Böhmisch Leipa und Niemes, 1924, Nowey & Schneider, s. 43, Státní oblastní archiv v Litoměřicích
  51. Tomáš Staněk, Adrian von Arburg: Organizované divoké odsuny? Úloha ústředních státních orgánů při provádění „evakuace" německého obyvatelstva (květen až září 1945)
  52. Vosála, Jiří: Odsun Němců z Československa a snahy o jejich rozptýlení ve vnitrozemí v l. 1945–1950 na příkladu okresu Česká Lípa /Vertreibung der Deutschen aus der Tschechoslowakei und Bemühungen um ihre Zersplitterung im Inland in den Jahren 1945 – 1950 am Beispiel des Bezirks Böhmisch Leipa, Studijní centrum a knihovna pro česko-německé vztahy Muzea města Ústí nad Labem
  53. Ernst Hofmann: Nepublikovaná historie, leden 2008
  54. Českolipský nástup, týdeník OV KSČ a rady ONV v České Lípě, 29. 12. 1975, s. 4: MNV Manušice prodá židle po 20 Kčs za kus nebo předá převodem social. sektoru, případně MNV.
  55. Státní okresní archiv Česká Lípa, LSD Česká Lípa se sídlem v Novém Boru Jednota, 1945–1991
  56. Nástup, orgán OV KSČ a rady ONV v České Lípě, 23. 12. 1971, ročník 22, č. 51, s. 5
  57. Stráž severu, deník Národní fronty v českém pohraničí, 1950, ročník 6, č. 248, s. 2
  58. Topografické mapy v systému S-1952(1951–1971), Horní Libchava, mapa M_33_42_C_c_1, v roce 1962 zakreslen kravín a JZD
  59. Budovatel českolipské vesnice, 10. 12. 1953, ročník 4, č. 32, s. 2
  60. Nástup, orgán OV KSČ a rady ONV v České Lípě, 16. 12. 1960, ročník 11, č. 40, s. 3
  61. Život strany, ročník 1981, č. 14-22; č. 24-26, s. 27
  62. Adresář podniků v ČSFR, František Fišera, Československá obchodní a průmyslová komora, 1990, s. 19
  63. Českolipský nástup, týdeník OV KSČ a rady ONV v České Lípě, 4. 12. 1980, s. 1
  64. https://www.geocaching.com/geocache/GC688GC_manusice-manisch
  65. Nahlížení do katastru nemovitostí, katastrální území Manušice, LV 106: Hála Bohumil, Pod Hůrkou 1387/13, 47001 Česká Lípa, parcela 48/1
  66. Nahlížení do katastru nemovitostí, katastrální území Manušice, LV 114: Baťko Jiří, Hřebenka 555, 47301 Nový Bor
  67. http://www.elektrarny.pro/detail.php?id=312
  68. Vyhledávání usedlostí na historických mapách: kontaminace.cenia.cz, snímkování z let 1953 a 1954
  69. Nahlížení do katastru nemovitostí: Katastrální území Manušice, LV 120: st. p. 3 a 28 - Konečná Veronika, Manušice 31
  70. Historická mapa s leteckým pohledem, číslováním domů a katastrální mapou s náhledem na aktuální stav na www.kontaminace.cenia.cz
  71. Zákon č. 92/1951 Sb. o branné výchově z 2. listopadu 1951, zákon č. 87/1952 Sb. o reorganizaci branné výchovy z 12. prosince 1952
  72. Českolipský nástup, týdeník OV KSČ a rady ONV v České Lípě, činnost Svazarmu na stránkách týdeníku
  73. Státní okresní archiv Česká Lípa, fond 1472: Svazarm - okresní výbor, Česká Lípa, (1947) 1952–1990 (plány činnosti, oslavy 1. máje, práce s mládeží, závazky, spartakiády, sportovní akce a soutěže, nemovitý majetek OV, evidence zákl. organizací, porady předsedů ZO, zápisy ze schůzí ZO, zpravodaje). Státní oblastní archiv v Litoměřicích: Severočeský krajský výbor Svazarmu v Ústí n. L. (1952–1990)
  74. Plán rozvoje vodovodů a kanalizací Libereckého kraje, CZ051.3501.5101.0007.07 Manušice, Hydroprojekt cz. a.s.
  75. http://mucl.cz/uzemni-plan-ceska-lipa-2013/d-19765
  76. http://www.fotohistorie.cz/Liberecky/Ceska_Lipa/Manusice/Default.aspx
  77. https://rejstrik.penize.cz/ares/12033448-miloslava-simunkova
  78. https://www.geocaching.com/geocache/GC688GC_manusice-manisch?guid=82ad9e75-31fc-4ac6-8ba2-d1458f11aae4
  79. https://www.firmy.cz/detail/13086162-obcerstveni-u-kaplicky-ceska-lipa-manusice.html
  80. http://www.rybaricl.cz/index.php/cs/chovne-rybniky
  81. http://www.mucl.cz/hrbitov/ds-1098
  82. https://rejstrik-firem.kurzy.cz/48282863/sportovne-strelecky-klub-manusice-z-s/
  83. https://rejstrik-firem.kurzy.cz/48282022/myslivecky-spolek-horni-libchava/
  84. https://rejstrik-firem.kurzy.cz/22730192/sdruzeni-za-rozvoj-obce-manusice/
  85. https://ceskolipsky.denik.cz/zpravy_region/manusicti-svuj-boj-o-kapli-rozhodne-nevzdavaji.html
  86. http://www.rcmanusice.4fan.cz/?page_id=2
  87. https://www.ziveobce.cz/sportovne-strelecky-klub-manusice_f425461?obec=561380&q=Manu%C5%A1ice
  88. https://www.ziveobce.cz/kovo-mat-recycling_f1151646?obec=561380&q=Manu%C5%A1ice
  89. https://www.ziveobce.cz/simunek-zamecnictvi_f706226?obec=561380&q=Manu%C5%A1ice
  90. http://www.kovolakcl.cz/kontakty.html
  91. https://www.ziveobce.cz/re-pro_f1337646?obec=561380&q=Manu%C5%A1ice
  92. https://www.ziveobce.cz/ing--zdenek-cech_f1483799?obec=561380&q=Manu%C5%A1ice
  93. https://rejstrik.penize.cz/ares/13474553-slavomir-oliva
  94. https://rejstrik-firem.kurzy.cz/14847965/jan-oliva/
  95. https://rejstrik-firem.kurzy.cz/25420917/antben-sro/
  96. https://www.idatabaze.cz/firma/229093-kucera-vaclav-obklady-dlazby/
  97. http://manusice.business.site/
  98. https://rejstrik-firem.kurzy.cz/65653475/bozena-machacova/
  99. http://www.nature.cz/natura2000-design3/web_lokality.php?cast=1805&akce=karta&id=1000136151
  100. Mapa cyklostezek Lužických hor a okolí: přehled značených cyklotras
  101. https://www.geocaching.com/geocache/GC688GC_manusice-manisch?guid=82ad9e75-31fc-4ac6-8ba2-d1458f11aae4
  102. http://www.bohmischleipa.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=123:manusicek&catid=47:kostely&Itemid=100
  103. http://www.i-noviny.cz/ceska-lipa/kaple-v-manusicich#.WtTjIWo_9dg
  104. http://www.drobne-pamatky.cz/pamatky/objekt.php?co=clip/manu03
  105. http://www.drobne-pamatky.cz/pamatky/objekt.php?co=clip/manu02
  106. http://www.drobne-pamatky.cz/pamatky/objekt.php?co=clip/manu01
  107. a b c d Zpráva o zpracování pasportu drobných památek na správním území města Česká Lípa, usnesení ZM č. 328/A/2012 ze dne 23.5.2012, databáze o jejich stavu k 30.9.2013, s uvedením GPS souřadnic
  108. http://iispp.npu.cz/mis_public/documentDetail.htm?id=181221
  109. Nejedlý, Vratislav; Zahradník, Pavel: Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Libereckém kraji, Praha: Národní památkový ústav, 2003, Manušice s. 108, katalogové číslo: 1000160581 památková ochrana: KP, PZ číslo ÚSKP: 54602/5-3122
  110. http://monumnet.npu.cz/pamfond/list.php?IdReg=160581
  111. Evidenční číslo: 501047.1/1. Katastrální území: Manušice. Parcela č.: 154 2018. Dřevina: FAGUS SYLVATICA. Vlastník: Ševčík J. Na Výsluní 2632, Č. Lípa, Obecní úřad. Horní Libchava. Zpřesněná lokalizace: Ev. č. CHKO 104 na SZ okraji Manušic. Obvod kmene: 399 cm. Rok měření: 1999.
  112. https://de.mapy.cz/zakladni?x=14.5064092&y=50.7175140&z=17&source=base&id=2108087
  113. H. V. Graber: Geologisch - petrographische Mitteilungen aus dem Gebiete des Kartenblattes Böhm. Leipa und Dauba, Zone 3, Col. XI der österr. Spezialkarte, in Böhm.-Leipa 1904, s. 13-15: Die „Gewitterkugeln" nebst einer Theorie ihrer Bildung.
  114. Mittheilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs, rok 1881, č. 2, s. 118; č. 1, s. 49-50
  115. https://ceskolipsky.denik.cz/zpravy_region/bourkove-kulicky-jsou-dukazem-zivota-20100705.html

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hrnčíř František, Hás Jiří: Tvrz Havraň na Nymbursku a dějiny rodu Švábů z Jíkve, Onyx 2013, ISBN: 978-80-86788-80-7

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]