Malpa hnědá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxMalpa hnědá
alternativní popis obrázku chybí
Malpa hnědá
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
(jako Sapajus apella)
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída savci (Mammalia)
Řád primáti (Primates)
Čeleď malpovití (Cebidae)
Rod malpa (Sapajus)
Binomické jméno
Sapajus apella
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Malpa hnědá (Sapajus apella) je ploskonosá opice z čeledi malpovitých (Cebidae). Podle tradiční defince se jednalo o jeden z nejrozšířenějších druhů neotropické oblasti, ale novější studie tento původní druh rozdělily na čtyři druhy v novém rodu: malpa hnědá (Sapajus apella), malpa pruhořbetá (Sapajus libidinosus), malpa černá (Sapajus nigritus) a malpa zlatobřichá (Sapajus xanthosternos). Podle tohoto pohledu se malpa hnědá vyskytuje v Amazonii a přilehlých regionech. Žije v různých lesních biotopech, nejčastěji v tropických deštných lesích, někdy obývá i otevřenější oblasti. Obývá nadmořské výšky až do 2 700 metrů.

Malpa hnědá měří 32 až 57 cm bez ocasu, ocas dosahuje délky 38 až 56 cm a hmotnost činí 1,9 až 4,8 kg. Obecně platí, že samci jsou mohutnější nežli samice. Malpa hnědá má silnější tělo než jiné druhy malp. Ocas je tlustý a na konci olysalý, opice jej může využívat coby pátou končetinu. Zbarvení je hnědavě šedé se světlejším břichem, končetiny jsou černé. Čelo porůstají dlouhé tvrdé vlasy.

Malpa hnědá se shlukuje do menších skupinek. V jedné skupině obvykle žije jeden samec, ale objevují se i smíšené skupinky s více samci, přičemž jeden z nich bývá dominantní. Malpy hnědé se živí rostlinnou i živočišnou potravou, jako je ovoce, ořechy, vejce, hmyz nebo menší druhy obratlovců. Potravu hledají ve skupinách a pokud jeden člen objeví něco jedlého, může to dát ostatním najevo vysokým písklavým zvukem.[2] Malpy hnědé patří mezi zvířata, u kterých bylo pozorováno ve volné přírodě i v zajetí používání nástrojů, jako zadržování vody pomocí nádob, lovení hmyzu pomocí větviček, využívání nasákavých předmětů k zadržování tekutin nebo rozbíjení tvrdých plodů pomocí kamenných kladiv a kovadlin.[3][4] Opice byly pozorovány např. při rozbíjení ořechů palem Attalea a Astrocaryum[5] a dokonce při využívání kamenů k uvolnění jiných kamenů, které by mohly sloužit jako vhodné nástroje. Toto chování známé jako použití nástroje druhého řádu bylo dříve známo pouze u šimpanzů.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tufted capuchin na anglické Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
  2. DI BITETTI, Mario S. Food-associated calls and audience effects in tufted capuchin monkeys, Cebus apella nigritus. Animal Behaviour. 2005-4, roč. 69, čís. 4, s. 911–919. Dostupné online [cit. 2019-05-04]. DOI:10.1016/j.anbehav.2004.05.021. (anglicky) 
  3. WESTERGAARD, Gregory Charles. The subsistence technology of capuchins. International Journal of Primatology. 1994-12, roč. 15, čís. 6, s. 899–906. Dostupné online [cit. 2019-05-04]. ISSN 0164-0291. DOI:10.1007/BF02736075. (anglicky) 
  4. OTTONI, Eduardo B.; DE RESENDE, Briseida Dogo; IZAR, Patrícia. Watching the best nutcrackers: what capuchin monkeys (Cebus apella) know about others’ tool-using skills. Animal Cognition. 2005-10, roč. 8, čís. 4, s. 215–219. Dostupné online [cit. 2019-05-04]. ISSN 1435-9448. DOI:10.1007/s10071-004-0245-8. (anglicky) 
  5. FRAGASZY, Dorothy; IZAR, Patr�cia; VISALBERGHI, Elisabetta. Wild capuchin monkeys (Cebus libidinosus) use anvils and stone pounding tools. American Journal of Primatology. 2004-12, roč. 64, čís. 4, s. 359–366. Dostupné online [cit. 2019-05-04]. ISSN 0275-2565. DOI:10.1002/ajp.20085. (anglicky) 
  6. MANNU, Massimo; OTTONI, Eduardo B. The enhanced tool-kit of two groups of wild bearded capuchin monkeys in the Caatinga: tool making, associative use, and secondary tools. American Journal of Primatology. 2009-3, roč. 71, čís. 3, s. 242–251. Dostupné online [cit. 2019-05-04]. DOI:10.1002/ajp.20642. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]