Malý Magellanův oblak
| Malý Magellanův oblak | |
|---|---|
 | |
| Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0) | |
| Typ | nepravidelná galaxie |
| Objevitel | Fernão de Magalhães |
| Datum objevu | 1521 |
| Rektascenze | 00h 52m 44,8s |
| Deklinace | -72° 49' 43,0" |
| Souhvězdí | Tukan (lat. Tucana - Tuc) |
| Zdánlivá magnituda (V) | 2,7 |
| Úhlová velikost | 5° 20' × 3° 5' |
| Vzdálenost | 197 ± 9 kly |
| Rudý posuv | 158 ± 4 km/s |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Rozměr | 19 600 × 11 400 ly |
| Absolutní magnituda (V) | -16,3 |
| Metalicita [Fe/H] | −1,07 |
| Označení v katalozích | |
| New General Catalogue | NGC 292 |
| Principal Galaxies Catalogue | PGC 3085 |
| Jiná označení | SMC, NGC 292, PGC 3085 |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Malý Magellanův oblak nebo též Malé Magellanovo mračno (SMC, NGC 292, PGC 3085) je trpasličí nepravidelná galaxie (typu IrrI)[1] v souhvězdí Tukana vzdálená asi 200 000 světelných let. Obsahuje několik stovek miliónů hvězd. Struktura této galaxie je nepravidelná, má náznak galaktické příčky.
Jméno[editovat | editovat zdroj]
Tato galaxie společně s Velkým Magellanovým oblakem je pojmenována po portugalském mořeplavci Fernandu Magellanovi. Pojmenoval je tak na jeho počest písař jeho výpravy Antonio Pigafetta. Obě galaxie byly však známy dávno předtím.
Sousedství s Galaxií[editovat | editovat zdroj]
Galaxie Malý Magellanův oblak patří do místní skupiny galaxií a je gravitačně vázaná s Galaxií, kterou společně s Velkým Magellanovým oblakem obíhá po kruhové dráze. Vlivem slapových sil je deformována – důkazem je takzvaný Magellanův proud – oblak vodíku, který je projevem začínajícího galaktického kanibalismu. Je pozorován ve vodíkové čáře 21 cm a spojuje oba Magellanovy oblaky a dosahuje až ke Galaxii. Tento oblak byl zachycen gravitací Galaxie při jejich blízkém průchodu kolem ní asi před 500 miliony let.[2]
Cefeidy[editovat | editovat zdroj]
V letech 1893 až 1906 zkoumala americká astronomka Henrietta Swan Leavittová fotografické desky tohoto objektu a objevila na nich dva a půl tisíce proměnných hvězd. Šestnáct z nich pak později určila jako cefeidy, do té doby známé jen z Galaxie. Tento objev, společně s dalším výzkumem, vedl k tomu, že v roce 1912 odhalila vztah mezi periodou jejich světelných změn a průměrnou svítivostí. To umožňuje určit jejich absolutní hvězdnou velikost a pomocí modulu vzdálenosti pak přesně i jejich vzdálenost.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ KLEZCEK, Josip. Velká encyklopedie vesmíru. 1. vyd. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0906-X. S. 260.
- ↑ Galaktický kanibalismus
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Malý Magellanův oblak na Wikimedia Commons - Záznam v NASA/IPAC Extragalactic Database
- Obrázky Malého Magellanova oblaku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
- Animace pohybu Magellanových oblaků okolo Galaxie
- Článek o Magellanových oblacích na stránkách České astronomické společnosti
