Maják Vaindloo
Maják Vaindloo | |
---|---|
Lokace | Vaindloo, Baltské moře, Estonsko |
Souřadnice | 59°49′1,56″ s. š., 26°21′38,52″ v. d. |
Konstrukce | litina |
První stavba | 1864 |
Automatizován | ano |
Označení/Konfigurace | Admiralty C3876 ARLHS EST-057 NGA 12928 EVA-045 |
Výška | 17 m |
Intenzita | 4800 cd |
Dosah | 11 nm (21 km) |
Charakteristika | FFl WR 15s |
Maják Vaindloo (estonsky: Vaindloo tuletorn) stojí na ostrově Vaindloo v obci Haljala v kraji Lääne-Virumaa v Baltském moři v Estonsku.[1] Je nejsevernějším majákem Estonska.
Maják je ve správě Estonského úřadu námořní dopravy (Veeteede Amet, EVA), kde je veden pod registračním číslem 45.[2]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Původní majáky na ostrově od roku 1718 byly dřevěné věže. V roce 1868 byl maják zničen.
Maják, který stojí na ostrově, byl postaven v roce 1864 z litinových dílů podle metody, kterou vypracoval inženýr Alexander Gordon. Takovéto majáky se začaly stavět přinejmenším od roku 1841.[3] Maják byl původně v Saxby a byl prvním kovovým majákem v Estonsku.[4] Odlitky jednotlivých dílů byly vyrobeny ve firmě Portei & Co. v Anglii a postaven na ostrově Vormsi. Jelikož jeho výšku 17 metrů začaly překrývat stromy, byl v roce 1871 rozebrán a včetně optického zařízení přenesen na ostrov Vaindoo.[5][6] Na věži byl umístěn 328 kg vážící zvon, který sloužil k varování námořníků v případě mlhy. Od roku 1930 se na ostrově nacházelo stanoviště estonské pobřežní stráže, kterou po druhé světové válce nahradili sovětští vojáci. Roku 1994 bylo stanoviště estonské pobřežní stráže obnoveno.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Litinová kónická věž vysoká 17 metrů je ukončená ochozem s lucernou. Maják má bílou barvu. Lucerna je vysoká dva metry a je zastřešená kopulí s makovicí.[7][8] V roce 1995 byly dánskou firmou OI Electric instalovány solární panely. V roce 2016 byly instalovány sektorové LED svítilny se stejným dosvitem.[8]
Kolem majáku se nachází areál budov.
Data[editovat | editovat zdroj]
- výška světla 20 m n. m.
- dosvit 11 námořních mil
- záblesky bílého a červeného světla v intervalu 15 sekund
Barva | bílá | červená |
---|---|---|
Charakteristika
1s+14s |
||
Azimut | 65°–319° | 319°–65° |
Výseč | 254° | 106° |
Dosvit [nm] | 11 | 11 |
označení
- Admiralty: C3876
- ARLHS: EST-057
- NGA: 12928
- EVA 045
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Phare de Vaindloo na francouzské Wikipedii.
- ↑ Lighthouses of Eastern Estonia. www.ibiblio.org [online]. [cit. 2018-12-17]. Dostupné online.
- ↑ a b NAVIGATSIOONIMÄRGID EESTI VETES Archivováno 6. 6. 2020 na Wayback Machine. LIST OF LIGHTS ESTONIA Archivováno 6. 6. 2020 na Wayback Machine. s. 12, ř. 045 VAINDLOO tuletorn
- ↑ Cape Pine Lighthouse belongs to a special class of light towers. It is of an early era of prefabricated Cast Iron design. Capepine.com. [cit. 2018-12-17]
- ↑ Saxbyn majakka , Viro. Visitestonia.com [online]. [cit. 2018-12-17]. Dostupné online. (finsky)
- ↑ 045 - Vaindloo tuletorn. www.etts.ee [online]. [cit. 2018-12-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-12-18. (estonsky)
- ↑ Vaindloo Tuletorn/ Tutvustus. Turismiweb.ee [online]. [cit. 2018-12-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-12-18. (estonsky)
- ↑ 045 - Vaindloo tuletorn. www.etts.ee [online]. [cit. 2018-12-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-10-04. (anglicky)
- ↑ a b c Navigatsioonimärgi 045, Vaindloo tuletorn andmed. nma.vta.ee [online]. [cit. 2018-12-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-18.
- ↑ PUB. 116 LIST OF LIGHTS RADIO AIDS AND FOG SIGNALS 2018 Archivováno 1. 8. 2017 na Wayback Machine. s. 180, Vaindloo
- ↑ Vaindloo lighthouse. World of Lighthouses [online]. [cit. 2018-12-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Vaindloo Light. foghornpublishing.com [online]. [cit. 2018-12-17]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Maják Vaindloo na Wikimedia Commons
- Seznam majáků Estonska estonsky
- NAVIGATSIOONIMÄRGID EESTI VETES LIST OF LIGHTS ESTONI Archivováno 6. 6. 2020 na Wayback Machine. estonsky