Maják Tahkuna
| Maják Tahkuna | |
|---|---|
 | |
| Lokace | Hiiumaa, Baltské moře, Estonsko |
| Souřadnice | 59°5′29,04″ s. š., 22°35′10,26″ v. d. |
| Konstrukce | litina |
| První stavba | 1875 |
| Automatizován | ano |
| Označení/Konfigurace | Admiralty C3754 ARLHS EST-014 NGA 12728 EVA-645 |
| Výška | 43 m |
| Dosah | 12 nm (22 km) |
| Charakteristika | LFI(2) W 15s |
 | |
| Kód památky | 23481 |
Maják Tahkuna (estonsky: Tahkuna tuletorn) stojí na pobřeží poloostrova Tahkuna na ostrově Hiiumaa v kraji Hiiumaa v Baltském moři v Estonsku.[1] Je nejvyšším litinovým majákem v Estonsku.
Maják je ve správě Estonského úřadu námořní dopravy (Veeteede Amet, EVA), kde je veden pod registračním číslem 625.[2][3]
Maják byl 26. října 1999 zařazen do seznamu estonských památek pod číslem 23481.[4]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Dostavbou železnice Petrohrad–Paldiski a zvýšenou lodní dopravou ve Finském zálivu vznikla potřeba zajistit lepší navigační podmínky. Bylo vybráno místo, kde měly být postaveny dva majáky objednané v zahraničí. Spolu s majákem Tahkuna byl vybrán maják Ristna.
Litinový maják Tahkuna byl navržen v roce 1873 britským inženýrem Alexanderem Gordonem. Jednotlivé litinové segmenty byly vyrobeny ve Francii a dovezeny na ostrov Hiiumaa, kde byly složeny a maják byl uveden do služby v roce 1875. Do lucerny bylo instalováno světlo-optické zařízení od firmy Barbier & Fenestre. Maják byl během světových válek poškozen, ale vždy byl záhy obnoven. V roce 1920 byla vyměněno světlo-optické zařízení, které bylo poškozeno v první světové válce. V roce 1961 byl vybaven automatickým diesel agregátem.[5][6]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Litinová věž ve tvaru komolého kužele vysoká 43 metry je ukončená ochozem a lucernou. Lucerna s červenou kopulí je vysoká 2,2 metry. Maják má bílou barvu. V roce 2008 byla instalována nová LED svítilna.[3] V roce 1998 bylo instalováno nové světelné zařízení. Odinstalovaná historická lucerna byla snesena a vystavena vedle věže majáku.[4] V areálu majáku se nacházejí obytný dům, pomocné a hospodářské budovy druhé poloviny 19. století, které jsou součástí kulturní památky.[5]
Data[editovat | editovat zdroj]
- výška světla 43 m n. m.
- dva záblesky bílého světla v intervalu 15 sekund
| Barva | bílá | Zdroj |
|---|---|---|
| Charakteristika
3+3+3+6=15s |
|
[3] |
| Azimut | 95°–253° | |
| Výseč | 158° | |
| Dosvit [nm] | 12 |
označení
- Admiralty: C3754
- ARLHS: EST-014
- NGA: 12728
- EVA 645
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
-
Nová lucerna -
-
Maják na známce -
Točité schodiště -
Historická lucerna
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Phare de Tahkuna na francouzské Wikipedii.
- ↑ Lighthouses of Northwestern Estonia. www.ibiblio.org [online]. [cit. 2018-12-18]. Dostupné online.
- ↑ a b NAVIGATSIOONIMÄRGID EESTI VETES Archivováno 6. 6. 2020 na Wayback Machine. LIST OF LIGHTS ESTONIA Archivováno 6. 6. 2020 na Wayback Machine. s. 53, ř. 645 TAHKUNA tuletorn
- ↑ a b c Navigatsioonimärgi 645, Tahkuna tuletorn andmed. nma.vta.ee [online]. [cit. 2018-12-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-26.
- ↑ a b 23481 Tahkuna tuletorn • Mälestised. register.muinas.ee [online]. [cit. 2018-12-24]. Dostupné online.
- ↑ a b 645 - Tahkuna tuletorn. www.etts.ee [online]. [cit. 2018-12-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-12-26. (estonsky)
- ↑ 645 - Tahkuna tuletorn. www.etts.ee [online]. [cit. 2018-12-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-09-24. (anglicky)
- ↑ PUB. 116 LIST OF LIGHTS RADIO AIDS AND FOG SIGNALS 2018 Archivováno 1. 8. 2017 na Wayback Machine. s. 176, Takhuna Point
- ↑ Tahkuna Neem / Tahkuna (Tackerort) Lighthouse. World of Lighthouses [online]. [cit. 2018-12-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Tahkuna Lighthouse. foghornpublishing.com [online]. [cit. 2018-12-24]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Maják Tahkuna na Wikimedia Commons - Seznam majáků Estonska (estonsky)
- NAVIGATSIOONIMÄRGID EESTI VETES LIST OF LIGHTS ESTONI Archivováno 6. 6. 2020 na Wayback Machine. (estonsky)
