Mahmud Namik Efendi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mahmud Namik Efendi
Narození 23. prosince 1913
Istanbul, Osmanská říše
Úmrtí 13. listopadu 1963 (49 let)
Káhira, Egypt
Příčina úmrtí Mrtvice
Vyznání Islám
Dynastie Osmanská
Manžel/ka Şaharazad Ratib
Děti Ömer Abdülmecid Efendi
Otec Şehzade Ömer Hilmi
Matka Hadice Firdevs Gülnev
Příbuzní sultán Mehmed V. (dědeček)

Princ Mahmud Namik Efendi (23. prosince 1913 - 13. listopadu 1963) byl jediný syn Şehzade Ömera Hilmiho a jeho manželky Hadice Firdevs Gülnev Başhanımefendi. Byl vnukem osmanského sultána Mehmeda V. Mahmud byl aktivním členem skupiny Zohriya Set, která se skládala z členů Osmanské dynastie, kteří se po vyhnání do exilu usadili v Káhiře a žili zde společně s egyptskou vládnoucí dynastií Muhammada Alího. Také byl zapleten do akce, kde bylo účelem sesadit Gamala Abdela Nassera a dosadit na trůn prince Muhammada Abdel Moneima. Jeho pokus a další odnětí svobody se dostalo do zpráv celého světa.

Narození a dětství[editovat | editovat zdroj]

Mahmud Namik se narodil v paláci Dolmabahçe a žil zde od smrti svého dědečka, sultána Mehmeda V., až do konce první světové války. Poté s rodinou v letních měsících pobýval v rezidenci Konak v Nişantaşı a v letních měsících v Bağlarbaşı.

Exil[editovat | editovat zdroj]

V březnu roku 1924, když mu bylo deset let, byl Mahmud společně se zbytkem Osmanské dynastie poslán do exilu kvůli pádu Osmanské říše a vzniku Turecké republiky. Mahmud se už do Turecka nikdy nevrátil, protože zemřel dřív, než byl exil v roce 1974 zrušen. Byl poslán na internátní školu v Libanonu, ale brzy se s rodinou odstěhoval do Nice ve Francii, kde se sestěhovala většina členů dynastie. V roce 1934 se přestěhoval do Alexandrie, kam odešel se svým otcem Ömerem Hilmím a svou babičkou. Později se k nim přidali jeho sestra Emine Mükbile a jeho švagr Ali Vâsib. Na začátku 40. let 20. století si koupil apartmán v Maadi na předměstí Káhiry, kam se odstěhoval se svou ženou Şaharazad.

Manželství a potomstvo[editovat | editovat zdroj]

Mahmud Namik se oženil v srpnu 1939 se Şaharazad Ratib. Şaharazad byla jediná dcera Ismaila Ratiba Beye a byla vnučkou Rashida Fazila, egyptského paši. Narodila se v Alexandrii v roce 1922 a zemřela v Káhiře roku 1993. Před sňatkem držela titul Hanımefendi. Společně měli jednoho syna, prince Ömera Abdülmecida Osmanoğlu, který se narodil v roce 1941. Pár se rozvedl v Alexandrii roku 1947.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Mahmud Namik pracoval až do druhé světové války pro alexandrijskou tramvajovou dráhu. Ke konci 40. let se stal podnikatelem a usadil se v Ženevě ve Švýcarsku, kde rozjel svůj vlastní byznys, který poté rozšířil do Pákistánu a USA.

Zatčení, soudní proces a vězení[editovat | editovat zdroj]

Mahmud Namik byl obžalován za účast v pokusu o sesazení vojenského režimu Gamala Abdel Nassera a snažil se dosadit do vlády jeho syna Muhammada Abdel Moneima. Akce trvala od Suezské krize v roce 1956 a byla podporována britskou M16 a Francouzi.

V roce 1958 požádal o pomoc v zásnubách své sestřenice Sabihy Fazily Hanimsultan a krále Fajsala II. Zásnuby však skončily vraždou krále Fajsala a pokračovaly vojenským převratem.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Mahmud zemřel ve věku 49 let na mrtvici v Káhiře. Byl tam i pohřben, ale v roce 1987 byly jeho ostatky přemístěny do hrobky sultána Mahmuda II. v Istanbulu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mahmud Namik Efendi na anglické Wikipedii.