Mahan Esfahani
| ماهان اصفهانی | |
|---|---|
 Mahan Esfahani hraje na 4. benefičním koncertu pro Institut Bohuslava Martinů, Praha, Kaiserštejnský palác, 19. listopadu 2018. Foto Petra Hajská. | |
| Základní informace | |
| Narození | 1984 (39–40 let) Teherán |
| Žánry | klasická hudba |
| Povolání | cembalista |
| Nástroje | cembalo |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mahan Esfahani (* 1984, Teherán) je íránsko-americký cembalista, žák Zuzany Růžičkové a český státní občan.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v Teheránu v roce 1984, kde se pod vedením svého otce začal učit hrát na klavír. Jako teenager vyměnil klavír za hru na cembalo. Vystudoval muzikologii a historii na Stanfordově univerzitě v Kalifornii, USA. Hru na cembalo studoval u Petera Watchorna na Morrissey College of Arts and Sciences, Boston College, Massachusetts, a později v Praze u české cembalistky Zuzany Růžičkové. V letech 2008 až 2010 se stal nositelem ocenění Umělec nové generace (New Generation Artists), udělovaném stanicí BBC Radio 3[1] a v roce 2014 se dostal do užšího výběru soutěže o nejlepšího instrumentalistu roku, vyhlašovanou britskou Královskou filharmonickou společností a rovněž soutěže o cenu Umělec roku 2014, vyhlašovanou hudebním časopisem Gramophone.[2] V obou soutěžích nakonec slavil prvenství v hudebním oboru cembalo.
Od svého londýnského debutu v roce 2009 pracuje neúnavně na tom, aby učinil cembalo jedním z předních koncertních nástrojů hudby nejen klasické, ale i současné. V této netradiční misi dále pokračoval vůbec prvním cembalovým recitálem v historii hudebního festivalu BBC Proms v roce 2011 a následně v rámci recitálů v curyšské Tonhalle, Kolínské filharmonii, Wigmore Hall, londýnském Barbican Centre, Wiener Konzerthaus, Konzerthaus Berlin, newyorském muzeu Frick Collection, tokijské Sumida Symphony Hall, Denki Bunka Kaikan v Nagoje, Aldeburgh Festival, Bristol Proms v Old Vic, Laeiszhalle v Hamburku, Petronas Hall v Kuala Lumpuru, Kilkenny Arts Festival v Irsku, Kongresové knihovně ve Washingtonu, Sheldonian Theatre v Oxfordu a Bachově festivalu v Lipsku. V roce 2015 odstartoval svou kariéru v Severní Americe, kde vystoupil jako sólista s Chicago Symphony Orchestra. V roce 2015 a 2016 absolvoval mimo jiné turné po Číně s Britten Sinfonia a objevil se také na koncertech a recitálech ve Španělsku, Polsku, Austrálii, Estonsku, Norsku, Turecku, Spojených státech a Německu a slavil i trojnásobný návrat do londýnské Wigmore Hall.
V roce 2015 dostal ocenění hudebního magazínu BBC „Objev roku“[3] a byl nominován hned ve třech kategoriích prestižních cen Gramophone Awards, známých jako „Oscar klasické hudby,“ pro nejlepšího barokního instrumentalistu, nejlepšího instrumentalistu a znovu pro umělce roku. Ve stejném roce začal působit jako profesor na Guildhall School of Music & Drama v Londýně.[4]
Po dvou úspěšných albech pro Hyperion Records – Württengberských sonátách Carla Phillippa Emanuela Bacha, za které získal ocenění Gramophone Award[2] a Diapason d’Or[5] a kompletních klávesových dílech Jeana-Philippe Rameau, vyhlášených na seznamu nejlepších nahrávek roku 2014 dle kritiků listu The New York Times podepsal Mahan Esfahani exkluzivní smlouvu s firmou Deutsche Grammophon.[6] Své debutové album u této společnosti s názvem Time Present and Time Past, obsahující hudební nahrávky takových mistrů jako Johann Sebastian Bach a Alessandro Scarlatti, ale i představitelů současné tvorby jako Henryk Górecki a Steve Reich, vydal na jaře roku 2015 a toto album bylo oceněno cenou Choc de Classica ve Francii. Jeho diskografie zahrnuje rovněž nahrávky skladeb Williama Byrda a György Ligetiho pro Wigmore Live[7], které mu získaly další nominaci na Gramophone Awards. Po svém residenčním působení v oxfordském New College nyní pokračuje jako profesor cembala na londýnské Guildhall School of Music and Drama. Kvůli studiu u prof. Růžičkové se přestěhoval do Prahy, kde má dodnes základnu pro své koncertní cesty.
V listopadu 2018 vydal CD s hudbou anglických virginalistů The Passinge mesures, které vyšlo začátkem listopadu 2018 u firmy Hyperion.[8][9]
Diskografie[editovat | editovat zdroj]
Sólová alba[editovat | editovat zdroj]
- 2014 Mahan Esfahani: Byrd, Bach, Ligeti, Wigmore Hall Live[7]
- 2014 C. P. E. Bach: Wurttemberg Sonatas, Wq49 H30‑34, 36, Hyperion[2]
- 2014 Rameau: Pièces de clavecin, Hyperion[10]
- 2015 Time Present and Time Past, díla autorů Johann Sebastian Bach, Carl Philipp Emanuel Bach, Francesco Geminiani, Henryk Górecki, Steve Reich, Alessandro Scarlatti, Deutsche Grammophon - ARCHIV Produktion[11]
- 2016 Bach: Goldberg Variations, Deutsche Grammophon[12]
- 2018 The Passinge mesures: Music of the English virginalists, autoři skladeb: Thomas Tomkins, John Dowland, Orlando Gibbons, Giles Farnaby, William Byrd, Richard Farnaby, John Bull, William Inglott a anonymní skladatelé, Hyperion[9]
- 2019 Bach: The Toccatas, Hyperion
- 2020 Musique?, Hyperion
- 2021 Bach: The Six Partitas, Hyperion
- 2022 Bach: Italian Concerto & French Overture, Hyperion
- 2023 Martinů, Krása & Kalabis: Harpsichord Concertos, autoři skladeb: Bohuslav Martinů, Hans Krása, Viktor Kalabis, Hyperion
- 2023 Bach: Notebooks for Anna Magdalena, Hyperion
Spoluúčast na nahrávkách[editovat | editovat zdroj]
- 2006 Sacred And Secular Music From Renaissance Germany, Naxos - s Ciaramella Ensemble[13]
- 2009 Bull: Complete Keyboard Music, Vol. 1, Musica Omnia - Peter Watchorn a Mahan Esfahani
- 2014 Arcangelo Corelli. La Follia, Six Sonatas opus 5, OUR Recordings - s Michalou Petri[14]
- 2015 UKDK: Contemporary Recorder, OUR Recordings - s Michalou Petri[15]
- 2019 Bach: 6 Flute Sonatas, OUR Recordings - s Michalou Petri a Hille Perl
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
- 2008 BBC, Umělec nové generace[1]
- 2010 BBC, Umělec nové generace[1]
- 2014 cena Umělec roku v kategorii za nahrávku C. P. E. Bach: Wurttemberg Sonatas, Wq49 H30‑34, 36,[2]
- 2014 ocenění Diapason d’Or za nahrávku C. P. E. Bach: Wurttemberg Sonatas, Wq49 H30‑34, 36[5]
- 2014 ocenění nejlepší nahrávka deníku New York Times za nahrávku Rameau: Pièces de clavecin,[16]
- červenec 2015 ocenění Choc de Classica za album Time Present and Time Past[17]
Vystoupení v České republice[editovat | editovat zdroj]
- 2018 Dne 18. listopadu 2018 vystoupil na koncertu Contempuls Night, který se konal v Centru současného umění DOX v Praze. Program: Graham Lynch: Admiring Yōrō Waterfall, Luciano Berio: Rounds, Anahita Abbasi: Intertwined Distances, Miroslav Srnka: Triggering, světová premiéra, objednávka festivalu Contempuls, Kaija Saariaho: Jardin Secret II[18]
- 2018 vystoupil na 4. benefičním koncertu Institutu Bohuslava Martinů, který se konal dne 19. listopadu 2018 v Kaiserštejnském paláci v Praze. Na programu byly skladby: Bohuslav Martinů: Sonáta pro cemballo (H 368), Johann Sebastian Bach: Partita č. 2 c moll (BWV 826) a Viktor Kalabis: Akvarely pro cembalo (op. 53). Cílem benefičního koncertu je propagace a podpora Souborného vydání díla Bohuslava Martinů.[19][20]
- V roce 2020 vystoupil v rámci náhradního programu festivalu Pražské jaro, když řádný program byl kvůli pandemii covidu-19 zrušen. Dne 29. května zahrál spolu s orchestrem PKF – Prague Philharmonia pod taktovkou Jiřího Rožně Koncert pro cembalo a orchestr č. 6 f moll Johanna Christiana Bacha („Berlínský koncert“ W.C73) a Koncert pro cembalo a smyčce Michaela Nymana. Konceert byl přímo přenášen Českým rozhlasem i Českou televizí.[21]
- 13. duben 2022, koncert Českého spolku pro komorní hudbu, Koncert řady II, Rudolfinum, Praha. Program: Claude Debussy (rekonstrukce Kenneth Cooper): Sonáta č. 4 pro hoboj, lesní roh a cembalo ze Šesti sonát pro různé nástroje; Kaija Saariaho: Zrcadla; Elliott Carter: Sonáta pro flétnu, hoboj, violoncello a cembalo; Jörg Widmann: Air pro lesní roh sólo; Thomas Adès: Sonata da Caccia, op. 11. Hrají: Adam Walker - flétna, Nicholas Daniel - hoboj, Ben Goldscheider - lesní roh, Isang Enders - violoncello, Mahan Esfahani - cembalo[22]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c New Generation Artists - New Generation Artists A to Z - BBC Radio 3. BBC [online]. [cit. 2018-11-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d GRAMOPHONE. Baroque Instrumental. www.gramophone.co.uk [online]. 2014-07-18 [cit. 2018-11-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-23. (anglicky)
- ↑ BBC Radio 3 - New Generation Artists, Mahan Esfahani. BBC [online]. [cit. 2018-11-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Mahan Esfahani appointed as Professor of Harpsichord [PRESS]. www.gsmd.ac.uk [online]. [cit. 2018-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-11-24. (anglicky)
- ↑ a b CPE Bach disc wins Diapason d’Or. Rayfield Allied [online]. [cit. 2018-11-22]. Dostupné online.
- ↑ Mahan Esfahani - Biography. www.deutschegrammophon.com [online]. [cit. 2018-11-21]. Dostupné online.
- ↑ a b Mahan Esfahani. Wigmore Hall. Dostupné online [cit. 2018-11-21]. (anglicky) Archivováno 19. 5. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ The Passinge mesures. Hyperion Records [online]. [cit. 2018-11-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b KENNICOTT, Philip. The Passinge Mesures: Music of the English virginalists. www.gramophone.co.uk [online]. 2018-10-30 [cit. 2018-11-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SADIE, Julie Anne. RAMEAU Pièces de Clavecin. www.gramophone.co.uk [online]. Gramophone, 2014-12-03 [cit. 2018-11-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MAHAN ESFAHANI - TIME PRESENT AND TIME PAST. www.deutschegrammophon.com [online]. Deutsche Grammophon, 2015-05-11 [cit. 2018-11-22]. Dostupné online.
- ↑ BACH Goldberg Variations / Esfahani. www.deutschegrammophon.com [online]. Deutsche Grammophon, 2016-08-26 [cit. 2018-11-22]. Dostupné online.
- ↑ Ciaramella Instrumental And Vocal Ensemble* - Sacred And Secular Music From Renaissance Germany. Discogs [online]. [cit. 2018-11-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Corelli - Mahan Esfahani, Michala Petri - La Follia. Discogs [online]. [cit. 2018-11-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ RICKARDS, Guy. UK DK: Contemporary Recorder. www.gramophone.co.uk [online]. Gramophone, 2015-04-10 [cit. 2018-11-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ TOMMASINI, Anthony. Classical Critics Pick the Top Music Recordings of 2014. The New York Times. 2014-12-18. Dostupné online [cit. 2018-11-22]. (anglicky)
- ↑ Time Present and Time Past | Various Composers par Mahan Esfahani. Qobuz [online]. [cit. 2018-11-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Contempuls Night: Mahan Esfahani. www.dox.cz [online]. DOX [cit. 2018-11-23]. Dostupné online.
- ↑ PAROULKOVÁ, Veronika. Mahan Esfahani pro Bohuslava Martinů. klasikaplus.cz [online]. [cit. 2018-11-23]. Dostupné online.
- ↑ VEBER, Petr. Intimní benefice jednoho cembalisty s dvěma cembaly. www.klasikaplus.cz [online]. [cit. 2018-11-25]. Dostupné online.
- ↑ PKF-Prague Philharmonia & Jiří Rožeň živě z Rudolfina. Pražské jaro [online]. [cit. 2020-05-29]. Dostupné online.
- ↑ ČSKH – Mahan Esfahani | Česká filharmonie. ceskafilharmonie.cz [online]. [cit. 2022-04-08]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- VOSTŘELOVÁ, Michaela. Zuzana Růžičková a Mahan Esfahani: cembalové dialogy mezi tichem a Bachem. Harmonie on line. 23. 12. 2016, čís. 12, s. 6. Dostupné online. ISSN 1210-8081.
- VEJVODOVÁ, Markéta. Mahan Esfahani: Cembalo si zaslouží, abych se pro něj obětoval. Harmonie on line. Čís. 2, s. 4. Dostupné online. ISSN 1210-8081.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mahan Esfahani na Wikimedia Commons
- osobní webové stránky
- Mahan Esfahani na stránkách vydavatelství Deutsche Grammophon
