Maarten ’t Hart

Martin Hart
Martin Hart
Narození	25. listopadu 1944 (80 let); Maassluis
Pseudonym	Martin Hart
Povolání	spisovatel, biolog, literární kritik a etnolog
Alma mater	Univerzita v Leidenu
Významná díla	Flight of Curlews; De jacobsladder; Q1219343; Het Woeden der Gehele Wereld
Ocenění	Multatuliho cena (1975); Jan Greshoff Prize (1978); Gouden Strop (1994); Martin Beck Award (1994); Euregio-Schüler-Literaturpreis (2003); … více na Wikidatech
	oficiální stránka
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maarten ’t Hart (* 25. listopadu 1944 Maassluis) je nizozemský spisovatel.

Život a dílo

Narodil jako nejstarší syn hrobníka Pauluse ’t Harta a jeho manželky Magdaleny van den Giessen. Vyrůstal v prostředí, které se vyznačovalo přísným kalvinismem a již jako dítě měl zájem o knihy. V letech 1962–1968 studoval biologii na univerzitě v Leidenu se zaměřením na výzkum chování zvířat. V roce 1973 publikoval studii o chování krys. Dizertaci napsal o chování Koljuška tříostná|koljušky tříostné.^[1] V letech 1970–1987 působil ’t Hart na své alma mater jako lektor behaviorální biologie.

V roce 1971 debutoval ’t Hart jako spisovatel – zpočátku pod jménem Martin Hart – románem Stenen voor een ransuil (Kameny pro sovu pálenou). Literární kritika ho chválila, ale v té době si mezi čtenáři nenašel velkou oblibu.^[1] Stejný osud měl i druhý román Ik had een wapenbroeder (Měl jsem bratra ve zbrani). Úspěch zaznamenal až prvním svazkem povídek Het vrome volk („Zbožný lid“), za který obdržel v roce 1975 cenu Multatuli. Jeho prvním úspěšným románem byl Een vlucht regenwulpen (Osud tažných ptáků) vyšlý v roce 1978. Knihu, do které byly začleněny jeho vzpomínky z dětství, napsal na počátku 70. let, ale dlouho vyčkával s jejím vydáním.^[1] Během roku se v Nizozemsku prodalo více než sto tisíc výtisků^[1] a v roce 1981 byla kniha zfilmována.

’t Hart navazuje na tradici realistické literatury 19. století. Nezajímají ho ani tak strukturální jemnosti moderního románu, jako přesný a atmosféricky hutný popis známé krajiny a lidí své domoviny. Hodně z jeho práce obsahuje autobiografické prvky; opakujícím se tématem v jeho díle je kalvinismus. Na konci studentských let se od něj 't Hart odpoutal a stal se přesvědčeným ateistou, ale uchoval si dojmy s vírou spojené, jako pocit bezpečí a hluboký účinek chrámové hudby, zejména hry na varhany.^[1] Dalšími leitmotivy jeho románů, povídek a esejů jsou klasická hudba (zejména Johann Sebastian Bach), nešťastná láska a příroda. V roce 2014 měl v nizozemské televizi sledovaný pořad o pěstitelství Maartenova zahrada.

Maarten ’t Hart je jedním z nejpopulárnějších autorů v Nizozemsku. Jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků, mj. do němčiny, angličtiny a švédštiny. Od roku 1967 je ženatý s Anneke van den Muyzenberg a žije v Teylingenu u Leidenu v jižním Holandsku. V roce 2009 bylo v knihovně v Maassluis založeno Národní dokumentační centrum Maartena ’t Harta. Schraňuje všechny jeho knihy, elektronické knihy, filmy založené na jeho románech a sekundární literaturu.^[2]

Výběr z ’t Hartových románů, povídkových sbírek a esejů

Stenen voor een ransuil (Kameny pro sovu pálenou), 1971
Ik had een wapenbroeder (Měl jsem bratra ve zbrani), 1973
Een vlucht regenwulpen (Osud tažných ptáků), 1978 (česky v překladu Tomáše Vítka 2019)
Het roer kan nog zesmaal om (Kormidlo lze ještě šestkrát otočit), (autobiografie), 1984
De huismeester (Správce), 1985
De steile helling (Strmý svah), 1988
Het woeden der gehele wereld (Hněv celého světa), 1993 (česky v překladu Jany Pellarové 2001)
De nakomer (Opozdilec), 1996
Johann Sebastian Bach, 2000 (esej)
De zonnewijzer (Sluneční hodiny), 2002
Mozart en de anderen (Mozart a ti ostatní), 2006
Magdalena (autobiografie), 2015
De moeder van Ikabod en andere verhalen (Matka Ichaboda a jiné příběhy), 2016

Zfilmované romány

Een vlucht regenwulpen (podle románu Osud tažných ptáků), režie Ate de Jong, 1981
Das geheime Leben meiner Freundin (podle románu Sluneční hodiny), režie Walter Weber, 2005
Het woeden der gehele wereld, (podle románu Hněv celého světa), režie Guido Pieters, 2006

Spoluscenárista

Kronvittnet (Korunní svědek), režie Jon Lindström, 1989

Vyznamenání

1975 Cena Multatuli
2003 Řád nizozemského lva

Odkazy

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maarten ’t Hart na německé Wikipedii.

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e Carel ter Haar: Eine Jugend in Holland. In: Maarten ’t Hart: Ein Schwarm Regenbrachvögel. Suhrkamp, Frankfurt am Main 1988, S. 218–223, zde s. 218.
↑ Over het Nationaal Documentatiecentrum Maarten ’t Hart přístup 27. března 2023.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Martin Hart na Wikimedia Commons
Životopis, výběrová bibliografie (česky)
Úplná bibliografie (nizozemsky)
Filmové interview s ’t Hartem z roku 2014 o knize Osudy tažných ptáků (nizozemsky)
Rozhovor s ’t Hartem o hudbě z roku 2019 (nizozemsky)
Portrét spisovatele (anglicky)

[Carel_ter_Haar-1] Carel ter Haar: Eine Jugend in Holland. In: Maarten ’t Hart: Ein Schwarm Regenbrachvögel. Suhrkamp, Frankfurt am Main 1988, S. 218–223, zde s. 218.

[2] Over het Nationaal Documentatiecentrum Maarten ’t Hart přístup 27. března 2023.

[1]

[2]