Maďarsko před příchodem Maďarů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Území bývalé římské provincie Panonia[editovat | editovat zdroj]

Na území bývalé římské provincie Panonie se nachází síť bývalých římských opevnění hranic Římské říše, Limes Romanus, která lemovala břehy Dunaje. Oblast byla osídlena keltskými kmeny Bójů a germánskými kmeny Vandalů.

Slované přicházeli na území v 5. století z oblastí mezi Dněprem a Vislou karpatskými průsmyky. Základem společenského zřízení slovanských kmenů v 5.–8. století byl patriarchální rod, který spravoval volený stařešina. Rody se spojovaly do kmenů. V čele kmenů stáli náčelníci volení rodovými stařešiny. Slované se po příchodu setkali již jen se zbytky římsko-provinciální kultury.

Roku 568 bylo osídlení narušeno vpádem nomádských Avarů do Podunajské nížiny, kteří stavěli kruhové zemní opevnění a žili z válečné kořisti. Sousedství a nadvláda nomádských Avarů donutila Slovany organizovat obranu kmenových svazů Slovanů a s pomocí franského kupce Sáma, kterého zvolili do čela kmenového svazu, aby odolávali útokům Avarů i franského krále Dagoberta I. Sámova říše trvala sice 35 let 623–658, ale nabyla významu jako první územní zřízení Slovanů na území sahajícím až do Potiské nížiny s vojevůdcem v čele. Po smrti Sáma se kmenový svaz rozpadl a do 8. století byly jednotlivé kmeny nuceny žít pod nadvládou Avarů, které v roce 791 franský král Karel Veliký porazil. Karel Veliký usadil Avary po porážce kolem Vídeňského lesa, aby je Slované nevyhubili. Boje s Avary i Franskou říší posilnily společenské postavení náčelníků i stařešinů, vznikaly válečné družiny s velmoži v čele. Nejmocnější z velmožů se stávali knížetem a kníže již jako feudální vládce považoval kmenové vlastnictví půdy za své vlastnictví knížecího rodu.

Velkomoravská říše[editovat | editovat zdroj]

Střední Evropa v roce 870. Východní Franky jsou označeny modře, Bulharsko oranžově, Velká Morava za vlády Rostislava zeleně. Zelená linie naznačuje hranice Velkomoravské říše po teritoriální expanzi Svatopluka I. (894)

Na území, kde pokročil rozpad kmenových vztahů vytvořili Slované knížectví Moravské a Nitranské a po roce 833 se obě knížectví spojily do jednoho státního celku, později byzantským učencem a císařem Konstantinem VII. Porfyrogenetem nazývaného Velká Morava. Vojensky i politicky se spojily Moravské knížectví, pravděpodobně s centrem v jihomoravských Mikulčicích, sídle knížete Mojmíra, a Nitranské knížectví se střediskem v Nitře na jihozápadě dnešního Slovenska, kde sídlil kníže Pribina. Došlo k rozvoji jak hospodářskému tak i kulturnímu, významný byl příchod věrozvěstů Konstantina a Metoděje v roce 863, přijetí křesťanství a zavedení písma hlaholiky.

Papežská bula Industriae tuae adresovaná knížeti Svatoplukovi[editovat | editovat zdroj]

V roce 870 nastoupil na knížecí stolec Svatopluk. Po krátkém vojenském konfliktu s Východofranskou říší, ještě pod Rastislavovou svrchovaností, jako vládce dílčího moravského knížectví - uznal Karlomanovu ochranu tohoto území a zavázal se k placení tributu. V červnu roku 880 papež Jan VIII. vydal bulu Industriae tuae, která zaručovala ekumenickou nezávislost Velké Moravy s vlastní arcidiecézí v čele s arcibiskupem Metodějem (archiepiscopo sanctę ecclesię Marabensis). Rovněž jmenoval německého klerika Wichinga jako biskupa Nitry. Staroslověnština byla uznána jako čtvrtý liturgický jazyk společně s latinou, řečtinou a hebrejštinou.

Po smrti Metodějově (885) byl východofranskými biskupy přesvědčen, aby žáky bratrů Konstantina a Metoděje ze země vyhnal a začal podporovat latinskou (tj. západní) liturgii namísto staroslověnské. Politické usmíření a dohoda se sousední mocnou říší umožnily Svatoplukovi, aby konsolidoval své vojenské síly a zahájil územní expanzi Velkomoravské říše. V době svého největšího rozmachu říše zaujímala přibližně následující území:

Území dnešního Slovenska patřilo spolu s dnešní Moravou k jádru říše, ke které patřily i oblasti obývané Čechy na západě, Lužickými Srby na severozápadě, Vislany na severu, Slovany v Panonii na jihu až po Bulharskou říši na jihovýchodě.

Po vpádech kočujících kmenů od jihu do Karpatské kotliny docházelo k bitkám s nájezdníky, kteří se ve výbojích dostávali až do Franské říše a proto se stávala velkomoravská a franská vojska spojenci proti nájezdníkům.