MV Liemba

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Graf von Goetzen, Liemba
Liemba'nın şu anki durumu..jpg
Flag of Tanzania.svg
Základní údaje
Typ válečná loď/ osobní parník
Stavitel Mayer Werft
Zahájení stavby 1913
Spuštěna na vodu 1. června 1915
Osud Potopena 26. července 1916. Vyzvižena 1918 a následně znovu potopena. Po opravách 16. května 1927 znovu zprovozněna. Provozuschopná dodnes (2012).
Technická data
Výtlak 1200 tun
Délka 71 m
Šířka 9.9 m
Ponor 3 m
Pohon parní stroj (1915)
dieselový motor (1970)
2x250k (1915)
Výzbroj (v roce 1915)
1x námořní dělo ráže 10.5 cm
1x námořní dělo ráže 8.8cm
2x rychlopalný kanón 37mm
ruční zbraně posádky

MV Liemba postavená roku 1915 jako Graf von Götzen či Graf von Goetzen je osobní a nákladní loď sloužící pro civilní přepravu na jezeře Tanganika ve východní Africe.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Stavba a První světová válka[editovat | editovat zdroj]

V roce 1913 byla Východoafrickou železniční společností (Ostafrikanische Eisenbahngesellschaft) zadána objednávka Mayerově loděnici v Papenburgu na stavbu osobní a nákladní lodi s nízkým ponorem, určenou k vytvoření spojení na jezeře Tanganika, které tehdy oddělovalo Německou východní Afriku s Belgickým kongem, a především spojit koncové železniční uzly na břehu jezera, jakými byly Kigoma a Albertville.[1] Plavidlo obdrželo jméno Graf von Götzen na počest bývalého guvernéra této kolonie Gustava Adolfa Graf von Götzen.

Ms goetzen.jpg

Loď byla v průběhu roku 1913 smontována do podsestav a v prosinci téhož roku ve dvou etapách a na palubách 4 lodí přepravena do přístavu Dar es Salaam. Odtud byla v 5000 bednách dopravena po železnici a pomocí nosičů do Kigomi na břehu Tanganiky. Zde byla sestavena a 1. června 1915 spuštěna na vodu již pod vlajkou německého námořnictva jako bojové plavidlo. Připojila se tak k již přítomným plavidlům německé branné moci na jezeře, a to dělovým člunům Hedwig von Wissmann a Kingani, jejichž cílem bylo získání nadvlády na jezerem Tanganika. Jejím kapitánem se stal Gustav Zimmer.[2]

Proti Götzenu disponovaly spojenecké britsko-belgické síly na jezeře pouze malými plavidly, často přestavěnými z rybářských bárek a malých člunů, operujících na západním břehu z Belgického Konga. Síly britského námořnictva zde představovala jednotka námořní expedice pod velením korvetního kapitána Geoffreye Spicer-Simsona, která na jezeře operovala s dělovými čluny HMS Mimi a HMS Toutou. Ty byly pro tento účel, dovezeny z Velké Británie po moři do tehdejší Jihoafrické unie a poté po železnici, na podvalnících a poté vlastním splavením dopraveny na jezero. 9. února 1916 došlo k prvnímu vizuálnímu kontaktu Götzenu s posádkou spojenců v Albertville, kdy byla německá loď spatřena z velké vzdálenosti a mimo dostřel děl.[2]

10.5 cm dělo na palubě Gotzenu

Götzen byl 10. června bombardován hydroplánem Short Admiralty Type 827 belgického letectva v přístavu Kigoma. K útoku došlo z výšky 100 metrů dvěma pumami, přičemž jedna dle pozorování posádky zaznamenala přímý zásah. Loď však nadále zůstala plavbyschopná. [3]

V roce 1916 byla spojeneckými silami provedena ofenzíva do Německé východní Afriky, což způsobilo odříznutí Kigomi a ztracení důležitého železničního spojení. Z tohoto důvodu vydal vrchní velitel německých sil na tomto územi generál Lettov-Vorbeck rozkaz k potopení Götzenu. Stalo se tak 26. července 1916 v ústí řeky Malagarosi. Všechny důležité lodní části byly předtím namazány vazelínou pro případ, že by bylo území dobyto zpět a loď bylo možné opět vyzvednout.

Krátce po dobytí Kigomy 28. července belgickými jednotkami byl Götzen objeven posádkou dělového člunu Netta.[3]

Vyzvednutí[editovat | editovat zdroj]

Po prozkoumání potápěči roku 1918 bylo belgickými úřady rozhodnuto loď vyzvednout a uvést do provozu. Řízením záchranných prací byl pověřen švédský inspektor-mechanik John-Ludwig Wall.[4] Loď se podařilo vyzvednout ze dna a především díky vzduchovým vakům udržet na hladině ve výši hlavní paluby, což umožnilo její následné odtažení do zálivu v Kigomě. Zde však bylo od dalších pokusů upuštěno a loď byla po čase opět potopena.[5]

Následně vrak za cenu 4000 liber zakoupila společnost Tanganyika Central Railway se stejným úmyslem loď zprovoznit. V prosinci roku 1922 byly pod vedením fregatního kapitána Kerra (či Carra) zahájeny přípravy na vyzvednutí. Po prvním prozkoumání vraku potápěči bylo rozhodnuto vrak naplnit stlačeným vzduchem a posléze připevnit ke skládacím pontonům firmy Vickers. Přípravné fáze zahrnovaly důkladné utěsnění všech míst průsaků vody (a naopak potenciálního vzduchu). Ty byly krom konstrukčních charakteristik lodi také zapříčiněny působením koroze, vodních živočichů a mimo jiné nárazem lodi na dno při druhém potopení. Vrak se definitivně podařilo vyzvednout 16. března 1924.[5] Po celkové rekonstrukci byla 16. května 1927 slavnostně spuštěna na vodu pod jménem Liemba.[6]

Mírová služba[editovat | editovat zdroj]

V roce 1948 bylo shledán jejích stav jako nevyhovující a bylo přistoupeno k její modernizaci. Došlo k výměně původních kotlů na spalování dřeva za nové, uzpůsobené na topný olej a výměnu mechanismu kormidla. Dále byly zmodernizovány ubytovací a nákladní prostory. V neposlední řadě loď obdržela stabilizační lišty na boky trupu, pro zmírnění kolébání lodi. V prosinci roku 1952, byla opět vrácena do plného provozu.[7]

V 70tých letech byla již vládou samostatné Tanzanie loď odstavena pro svůj dezolátní stav. Následně byla zbavena parních motorů, kotlů, komína a kormidel. V roce 1974 se její renovace ujal irský mechanik Patrick Dougherty, přičemž došlo z zabudování 2 dielselových motorů. Po téměř 3 letech rekonstrukce byla opět uvedena do provozu. Loď od té doby slouží nepřetržitě.[8]

V roce 1993 loď podstoupila další výměnu dieselových motorů za nové.

Během První války v Kongu roku 1997 sloužila loď k přepravě uprchlíků z Uviry do Kigomy.

Román Africká královna[editovat | editovat zdroj]

Při psaní románu Africká královna (1935) se spisovatel C. S. Forester velmi pravděpodobně volně inspiroval osudem Götzenu na jezeře Tanganika, ačkoliv kniha líčí události potopení lodi jinak, než se ve skutečnosti odehrály.[9] V románu nese německá hlídková loď jméno Königin Luise.[10] Ve filmovém zpracování z roku 1951 loď ztvárnil remorkér Buganda.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Graf Goetzen [online].[cit. 2017-02-11]. Dostupné online. 
  2. a b 1967-, Foden, Giles,. Válka na jezeře Tanganika : podivný příběh boje o jezero. Vyd. 1. vyd. Praha: Baronet 248 s. s. Dostupné online. ISBN 8072148435. 
  3. a b BEHAEGHE, Tillo. Aimé Behaeghe First Pilot in Central Africa. Cross & Cockade [online]. The Times, 3. 3, 2016 [cit. 15.12. 2017]. Dostupné online. 
  4. Institute Royal Colonial Belge Biography Coloniale Belge Tome II, 1951. Kaowarsom.be [online]. [cit. 2017-12-15]. Dostupné z: http://www.kaowarsom.be/documents/bbom/Tome_II/Wall.John_Ludwig.pdf
  5. a b East African Railways and Harbours Magazine: "Lake Salvage"Energeticproductions.com [online]. Nairobi [cit. 2017-12-15].
  6. V jazyce Kurungu znamená Liemba "jezero"
  7. Staff Magazine : East African Railways & Harbours (PDF).: The 'Liemba' Return to Service. Energeticproductions.com [online]. Nairobi [cit. 2017-12-15]. Dostupné z:
  8. http://lakeshoretz.com/lake-shore-lodge-liemba/
  9. Forester se pravděpodobně také inspiroval osudem německého misionáře v Kamerunu Alphonse Hermanna a jeho snahy potopit dělový člun HMS Dwarf podomácku vyrobenými torpédy. OROSZ, Kenneth J. The Dwarf, the Goetzen and C. S. Forester’s African Queen:: A Reassessment of Naval Operations in First World War Africa. The Journal of Imperial and Commonwealth History. 2016, (44). DOI: 10.1080/03086534.2016.1193991.
  10. Toto jméno nesla za první světové války německá pomocná minonoska, původně sloužící jako civilní trajekt. Viz http://german-navy.de/hochseeflotte/ships/minelayers/koniginlouise/index.html

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FOLDEN, Giles. Válka na jezeře Tanganika. Praha: Baronet, 2005. 248 s. ISBN 80-7214-843-5.