M2 makrofágy a jejich úloha u transplantací ledvin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Makrofágy jsou evolučně velmi staré buňky imunitního systému, které vznikají z monocytů. Jejich hlavními funkcemi jsou fagocytóza (mikroorganismů a vlastních odumřelých buněk organismu) a produkce některých cytokinů.

Rozdělení makrofágů[editovat | editovat zdroj]

Jsou známy minimálně dva typy aktivovaných makrofágů. Prozánětlivé makrofágy typu M1 vznikají pod vlivem IFN-γ. Fagocytují a degradují poškozené buňky a imunokomplexy v místě zánětu a produkují prozánětlivý IL-12, který stimuluje T-lymfocyty a NK buňky. Alternativní cestou vznikají pod vlivem IL-4 a IL-13 z klidových makrofágů buňky M2 typu. M2 makrofágy mají zejména protizánětlivou funkci – produkují IL-10 a TGF-β, aktivují fibroblasty, napomáhají angiogenezi a tím regenerují poškozenou tkáň. Makrofágy typu M2 často infiltrují nádory, označují se jako TAM (tumor associated macrophages). M1 i M2 makrofágy jsou důležitými faktory při ateroskleróze. [1][2] M2 makrofágy umí odstranit cholesterol z krevních cév, ale po oxidaci cholesterolu se M2 makrofágy mění na apoptotické pěnové buňky, které přispívají k tvorbě aterosklerotických plátů. [3][4]

Makrofágy u transplantací ledvin[editovat | editovat zdroj]

Makrofágy u transplantací ledvin jsou zkoumány z několika důvodů. Úspěch transplantace ledviny je kromě adaptivní odpovědi příjemce proti štěpu závislý také na činnosti buněk tlumících imunitu. Dosud byla pozornost věnována převážně Treg a Breg buňkám, ale zatím je známo minimum informací o úloze M2 makrofágů. V publikované pilotní studii bylo zjištěno, že před transplantací je u pacientů obvykle vyšší počet CD14+CD16+ monocytů než u zdravých lidí. Po transplantaci CD14+CD16+ monocytů ubývá nejspíše ze dvou důvodů. Buď jsou selektivně odstraněny nebo migrují do štěpu. Pokles těchto monocytů závisí tak na typu imunosupresivní léčby. V publikované pilotní studii[5] byla zjištěna výrazná indukce CD163+ monocytů po transplantaci ledviny, ale není prokázáno, zda tento typ monocytů funkčně odpovídá M2 makrofágům. Není jasné, čím je tento fenotyp indukován, zda alloreaktivitou, imunosupresí nebo třeba cytokiny. [6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MOSSER, Edwards. Exploring the full spectrum of macrophage activation. Nature Reviews Immunology. 2008;8(12):958-969
  2. HOŘEJŠÍ, Václav. Makrofágy jako pomocníci nádorů. Vesmír [online]. 2015/2(94,93) [cit. 2017-04-23]. Dostupné z: http://www.img.cas.cz/files/2015/03/65_Makrofagy_6_2015.pdf
  3. OH, Jisu a et. al. Endoplasmic reticulum stress controls M2 macrophage differentiation and foam cell formation. Journal of Biological Chemistry [online]. 2012, 287(15), 11629-11641 [cit. 2017-08-28]. DOI: 10.1074/jbc.M111.338673. Dostupné z: http://www.jbc.org/content/287/15/11629.abstract
  4. HOTAMISLIGIL et. al. “Endoplasmic Reticulum Stress and Atherosclerosis.” Nature medicine 16.4 (2010): 396–399. PMC. Web. 28 Aug. 2017.
  5. SEKERKOVÁ, Alena et al. CD14+CD16+ and CD14+CD163+ monocyte subpopulations in kidney allograft transplantation. BMC Immunology [online]. 2014 [cit. 2017-04-23]. DOI: 10.1186/1471-2172-15-4. Dostupné z: https://bmcimmunol.biomedcentral.com/articles/10.1186/1471-2172-15-4
  6. ITALIANI, Paola a Diana BORASCHI. From Monocytes to M1/M2 Macrophages: Phenotypical vs. Functional. Frontiers in Immunology [online]. 2014(5), 514 [cit. 2017-08-28]. DOI: 10.3389/fimmu.2014.00514. Dostupné z: http://journal.frontiersin.org/article/10.3389/fimmu.2014.00514