Městské opevnění (Vidnava)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Městské opevnění ve Vidnavě
Městské opevnění (Vidnava).JPG
Poloha
Adresa Vidnava, ČeskoČesko Česko
Ulice Školní, Klášterní, Smetanova a Zahradní
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky 38118/8-1196 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Městské opevnění ve Vidnavě je vymezeno ulicemi Klášterní, Smetanova, Školní a Zahradní. Bylo zapsáno do seznamu kulturních památek ČR před rokem 1988[1] a je součástí městské památkové zóny ve Vidnavě. [2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Založení města se datuje do období 1266–1267. V listině z roku 1291 potvrzuje vratislavský biskup Tomáš II. privilegia udělená jeho předchůdcem Tomášem I. Kozlowarogou někdy v letech 1266-1267 prvnímu fojtovi a lokátorovi Rüdigerovi Heldoremu z Vestfálska. Vidnava byla založena vratislavskými biskupy ve 13. století jako město v rámci kolonizace Jesenicka.[3] Hradby, které vznikly bezpochyby se založením města, jsou doloženy v roce 1371. Oválné hradební opevnění mělo dvě brány. Horní na jihozápadě a Dolní na severovýchodě. V roce 1428 bylo město dobyto husity a vypáleno. Hradby byly zřejmě pobořeny. Na přelomu 15. a 16. století bylo vybudováno nové hradební opevnění, jehož součástí byl opevněný kostel svaté Kateřiny a tvrz fojta. Hradby bez věží a Dolní bránu, pří níž stála s hranolová věž zakončena atikou, dokládá Wernerova veduta z roku 1750. Na místě vodního příkopu, který byl zasypáván od 18. století, vznikaly zahrady a později i domy. S rozvojem města a dopravy na začátku 19. století bylo hradební opevnění postupně likvidováno. V roce 1830 byly zbořeny hradby na jihovýchodě města pro výjezd ve směru ke Zlatým horám a následně na severozápadě ve směru na Javorník. Největší část hradeb byla odstraněna v letech 1830–1834, na některých místech byly hradby sníženy. Podle katastrální mapy z roku 1836 už nebyly obě městské brány[4][5][6] V roce 1973 byla opravena část zachovalých hradeb u kostela svaté Kateřiny. V roce 1982 se část hradeb u kostela zřítila, byla opravena a dostavěna v roce 1984.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Město Vidnava mělo rozlohu asi 9 ha a bylo obehnáno oválnou hradbou. Na podélné severojižní ose vyrostly brány doložené v roce 1371, kdy se uvádí Vidnava jako zdmi opevněné město. Zachovalé zbytky opevnění pocházejí z přelomu 15. a 16. století. Hradby byly postaveny z lomového neomítaného zdiva. Na západní straně zámku se dochovala ohradní zeď s pozdně gotickým portálem z 15. století ve tvaru oslího hřbetu. Část zdi, která sousedila s farním kostelem, se zřítila v roce 1758. Severní zeď byla zbořena po roce 1906. Na hradební zdi je osázena pamětní deska hudebního skladatele Eduarda Schöna, rodáka ze Světlé Hory, který skládal pod pseudonymem Engelsberg.[7] Zbytky hradeb z 15. a 16. století jsou dochovány ještě u čp. 20 a 74 i se zbytky dvou bašt.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-02-17]. Identifikátor záznamu 150081 : městské opevnění. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. 2204 (Pk)
  3. Historie Vidnavy :: Jesenikyinfo. www.jesenikyinfo.eu [online]. [cit. 2019-02-17]. Dostupné online. 
  4. KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách na Moravě a ve Slezsku. Svazek VIII. díl, V-Ž. Praha: Libri, 2011. 8 svazků (891 s.). ISBN 8085983125, ISBN 9788085983128. OCLC 36941725 S. 261, 262. 
  5. LENOCH, Jaromír. Památky obce Vidnava, politický okres Jeseník (Slezsko).. www.soupispamatek.com [online]. [cit. 2019-02-10]. Dostupné online. 
  6. Historie - Město Vidnava. www.vidnava.cz [online]. [cit. 2019-02-17]. Dostupné online. 
  7. Vidnavský zámek byl původně příbytkem fojta. Olomouc [online]. 2017-03-02 [cit. 2019-02-16]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. VIII. díl, V-Ž. 1. vyd. Praha: Libri, 2011. 891 s.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]