Mír (loď, 1957)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Mír je jednou z tzv. „brněnek“, osobních lodí, které ve druhé polovině 50. let 20. století vyrobil Dopravní podnik města Brna (DPMB) pro jiné provozovatele lodní dopravy. Mír byl vyroben v roce 1957.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Loď Mír byla objednána národním podnikem Československá plavba labsko-oderská (ČSPLO) v roce 1956 společně s druhou lodí Družba. ČSPLO totiž provozovala lodní dopravu na Slapské přehradě, kde tři malé starší lodě původně provozované v Praze již nestačily. Proto podnik přistoupil k objednávce dvou velkých dvoupalubových lodí u brněnského dopravního podniku, který již měl zkušenosti se stavbou lodí pro vlastní lodní dopravu na Brněnské přehradě. Mír byl vyroben jako druhý v roce 1957 a ještě téhož roku byl přepraven na Slapy a uveden do pravidelného provozu.[1] V průběhu let vystřídal různé majitele tak, jak se postupně měnili provozovatelé dopravy na vodní nádrži Slapy. Od 1. ledna 1961 to byl podnik Komunální služby města Sedlčan,[2] po jejich zrušení v roce 1975 lodní dopravu převzal Okresní podnik služeb Příbram, který založil samostatnou provozovnu Osobní lodní doprava Slapská přehrada.[3] Mír, na rozdíl od svých sesterských lodí Družba a Svoboda (dodána 1958), zůstal celou svoji kariéru na Slapské nádrži.[4] V současnosti je ve vlastnictví Vojenských lázeňských a rekreačních zařízení a kotví u Vojenské zotavovny Měřín. Zde je využíván pro příležitostné objednané okružní plavby.[5]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Loď Mír konstrukčně částečně vychází z dvoupalubových lodí, které DPMB vyrobil pro svůj vlastní provoz. Spodní paluba je zcela uzavřená, vstupy do lodi se nacházejí přibližně v polovině její délky po obou stranách. Uprostřed plavidla se nalézá centrální vstupní prostor, odkud jsou po pěti schůdcích přístupné dva níže položené salóny pro cestující – přední a zadní. Nad vstupním prostorem se nachází vyvýšená kormidelna. Na zádi plavidla, po jeho bocích, jsou umístěna dvě schodiště vedoucí na otevřenou horní, tzv. sluneční palubu, které se rozprostírá pouze v zadní polovině lodi, za kormidelnou. Pohon plavidla zajišťuje dieselový motor Škoda 6L o výkonu 99,3 kW, startování motoru je řešeno stlačeným vzduchem z tlakové lahve. Samotný vzduch v lahvi je při plavbě doplňován pomocí kompresoru.[6]

Technické parametry po vyrobení
  • Délka trupu: 26,1 m
  • Šířka trupu na hlavním žebru: 4,8 m
  • Maximální ponor: 1,1 m
  • Hmotnost plně obsazené lodi: 52,5 t
  • Obsaditelnost: 250 osob
  • Max. rychlost: 18 km/h

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HUBERT, Miroslav; BOR, Michael. Osobní lodě na Vltavě 1865–1985. Praha : Nakladatelství dopravy a spojů, 1985. S. 123.   [Dále jen Hubert.]
  2. Hubert, s.124.
  3. Hubert, s. 127.
  4. ŠENKÝŘ, Miloš. Lodi už ne z Brna. Jen brněnské [online]. Lidovky.cz, 2010-05-10, [cit. 2010-06-19]. Dostupné online.  
  5. Doplňkové služby [online]. Vzmerin.cz, [cit. 2010-06-19]. Dostupné online.  
  6. FIALA, Petr, a kol. Lodní doprava na Brněnské přehradě 1946–2006. Praha : Pavel Malkus – dopravní vydavatelství, 2006. S. 26.