Mír (loď, 1957)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mír
Základní údaje
Typdvoupalubová osobní motorová loď
MajitelVojenská lázeňská a rekreační zařízení
Domovský přístavPraha
provoz: Vltava a Labe po ř. km 767,68
StavitelDopravní podnik města Brna
Spuštěna na vodu1957
Uvedena do služby1957
Sesterské loděGladius, Svoboda, Žilina, Malše
Technická data
Délka25,5 m
Šířka4,67 m
Ponor0,95 m
Pohonspalovací motor
87 kW
Rychlost18 km/h
Posádka2
Kapacita60 osob

Mír je jednou z tzv. „brněnek“, osobních lodí, které ve druhé polovině 50. let 20. století vyrobil Dopravní podnik města Brna (DPMB) pro jiné provozovatele lodní dopravy. Mír byl vyroben v roce 1957.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Loď Mír byla objednána národním podnikem Československá plavba labsko-oderská (ČSPLO) v roce 1956 společně s druhou lodí Družba. ČSPLO totiž provozovala lodní dopravu na Slapské přehradě, kde tři malé starší lodě původně provozované v Praze již nestačily. Proto podnik přistoupil k objednávce dvou velkých dvoupalubových lodí u brněnského dopravního podniku, který již měl zkušenosti se stavbou lodí pro vlastní lodní dopravu na Brněnské přehradě. Mír byl vyroben jako druhý v roce 1957 a ještě téhož roku byl přepraven na Slapy a uveden do pravidelného provozu.[1] V průběhu let vystřídal různé majitele tak, jak se postupně měnili provozovatelé dopravy na vodní nádrži Slapy. Od 1. ledna 1961 to byl podnik Komunální služby města Sedlčan,[2] po jejich zrušení v roce 1975 lodní dopravu převzal Okresní podnik služeb Příbram, který založil samostatnou provozovnu Osobní lodní doprava Slapská přehrada.[3] Mír, na rozdíl od svých sesterských lodí Družba a Svoboda (dodána 1958), zůstal celou svoji kariéru na Slapské nádrži.[4] V současnosti je ve vlastnictví Vojenských lázeňských a rekreačních zařízení a kotví u Vojenské zotavovny Měřín. Zde je využíván pro příležitostné objednané okružní plavby na vodní nádrži Slapy.[5]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Loď Mír konstrukčně částečně vychází z dvoupalubových lodí, které DPMB vyrobil pro svůj vlastní provoz.[6] Konstruktéry plavidel, které DPMB postavil pro jiné provozovatele (celkem pět lodí jednoho typu), byli inženýr Frank a pražský loďař Adolf Špirk.[7] Spodní paluba je zcela uzavřená, vstupy do lodi se nacházejí přibližně v polovině její délky po obou stranách. Uprostřed plavidla se nalézá centrální vstupní prostor, odkud jsou po pěti schůdcích přístupné dva níže položené salóny pro cestující – přední a zadní. Nad vstupním prostorem se nachází vyvýšená kormidelna. Na zádi plavidla, po jeho bocích, jsou umístěna dvě schodiště vedoucí na otevřenou horní, tzv. sluneční palubu, které se rozprostírá pouze v zadní polovině lodi, za kormidelnou. Pohon plavidla původně zajišťoval dieselový motor Škoda 6L o výkonu 99,3 kW, startování motoru bylo řešeno stlačeným vzduchem z tlakové lahve. Samotný vzduch v lahvi byl při plavbě doplňován pomocí kompresoru. Původní obsaditelnost činila 250 osob,[6] současná kapacita činí 60 cestujících.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HUBERT, Miroslav; BOR, Michael. Osobní lodě na Vltavě 1865–1985. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 1985. S. 123.  [Dále jen Hubert.]
  2. Hubert, s.124.
  3. Hubert, s. 127.
  4. ŠENKÝŘ, Miloš. Lodi už ne z Brna. Jen brněnské [online]. Lidovky.cz, 2010-05-10 [cit. 2010-06-19]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  5. Doplňkové služby [online]. Vzmerin.cz [cit. 2010-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-07-27. 
  6. a b FIALA, Petr, a kol. Lodní doprava na Brněnské přehradě 1946–2006. Praha: Pavel Malkus – dopravní vydavatelství, 2006. S. 26. 
  7. Hubert, s. 103.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]