Lysohlávka kopinatá
 Lysohlávka kopinatá | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | houby (Fungi) |
| Oddělení | houby stopkovýtrusné (Basidiomycota) |
| Třída | stopkovýtrusé (Agaricomycetes) |
| Řád | pečárkotvaré (Agaricales) |
| Čeleď | límcovkovité (Strophariaceae) |
| Rod | lysohlávka (Psilocybe) |
| Binomické jméno | |
| Psilocybe semilanceata (Fr.) P.Kumm. (1871) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lysohlávka kopinatá (Psilocybe semilanceata) je psychedelická houba z rodu lysohlávek. Obsahuje psychoaktivní látky psilocybin a baeocystin.
Popis a výskyt[editovat | editovat zdroj]
- Klobouk je 5–25 mm široký a obvykle o něco vyšší, kónického tvaru, na špičce často s malým hrbolkem, který bývá u mladých plodnic průsvitný nebo světlejší, než zbytek klobouku, u dolního okraje bývá klobouk svislý až mírně vchlípený. Zbarvení je hygrofánní (tj. za vlhka tmavnoucí a při vysychání blednoucí[1]), za vlhka a u mladších plodnic je obvykle karamelově či kaštanově hnědý a průsvitný (tj. poloha lupenů je zřetelná i z vnějšku) a spíše lesklý, u starých vlhkých plodnic až černající, při schnutí rychle ztrácí průsvitnost, stává se matnějším a bledne do světle tříslově hnědé až krémově žluté, někdy získávající olivový nádech. Dolní lem klobouku však typicky zůstává tmavší. [2] To znamená, že klobouk v závislosti na vlhkosti a stáří plodnice může mít dvě výrazně odlišné barevné varianty.
- Lupeny jsou polovolné, tmavošedé s hnědo-fialovým nádechem od spor, který se stává zřetelnějším u starších plodnic.
- Třeň je 5-15 cm dlouhý a 1-3 mm silný, přibližně stejné tloušťky po celé délce, jen v místě kde vyrůstá z podhoubí může být o trochu silnější, bíle krémový až hnědý, hladký, při pohledu z blízka s jemně vláknitým povrchem, pružně ohebný, často poněkud zkroucený nepravidelným způsobem (zejm. na spodní části), nemá sklon se třepit, je dutý, ale u menších plodnic jen málo zřetelně. Někdy může být na třeni zřetelný tmavý kroužek vypadaných spor, ale nemá prsten.
- Spory jsou elipsoidní, hnědo-fialové a měří 10.5–15 na 6.5–8.5 µm.
- Podhoubí je bílé a může porůstat jako jemný povlak spodní část třeně; může tvořit skerocia.
- Roste od září do listopadu v mírném pásmu, zejm. v Evropě, mimo les v trávě na vlhkých pastvinách, lukách, sjezdovkách, zahradách nebo i na travnatých cestách.[3] Je saprotrofní, živí se odumřelými kořeny trávy; typickým druhem trávy, ve kterém roste, je metlice trsnatá. Dává přednost kyselejší půdě hnojené trusem dobytka, ale neroste přímo na trusu. (cf. Psilocybe fimetaria)
- Plodnice se málokdy vyskytuje samostatně, častěji ve skupinkách několik cm až desítek cm od sebe vzdálených plodnic, nikdy však v trsech.
- Na rozdíl od většiny druhů hub obsahujících psilocybin je u lysohlávky kopinaté jen zřídkakdy možné pozorovat známky modrání.
Účinné látky[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Psilocybin.
Lysohlávka kopinatá obsahuje psilocybin, psilocin a baeocystin, které působí jako psychedelika. Množství psilocybinu se pohybuje od 0.2% až 1% hmotnosti sušiny. V některých vzorcích byl též nalezen malý obsah Fenylethylaminu (až 156 µg na gram čerstvé houby). Lysohlávka kopinatá vykazuje antibiotickou aktivitu proti zlatému stafylokokovi, ale farmakologický mechanismus zatím nebyl objasněn.[4]
Možná záměna[editovat | editovat zdroj]
_Galerina_laevis_(left)_(1)_(25440228557).jpg)
Mezi druhy hub, jejichž plodnice na první pohled mohou vypadat podobně, patří:
- Jiné travní druhy lysohlávek, např. lysohlávka mexická, lysohlávka fimetaria.
- Hnojník nasetý nebo jiné druhy drobných hnojníků.
- Některé kropenatce jako kropenatec prstenitý, otavní, zahrocený aj.
- Některé límcovky (např. Límcovka polokulovitá)
- Helmovka šedá a další helmovky.
- Křehutka (různé druhy, např. kuželovitá)
- Čepičatka krémová nebo čepičatka mléčná a další čepičatky.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ HUDECZEK, Věslav. hygrofánní [online]. Biolib.cz [cit. 2011-02-09]. Dostupné online.
- ↑ STAMETS, Paul. Halucinogenní houby světa. Praha: Volvox Globator, 2000. ISBN 80-7207-394-X. S. 122.
- ↑ Lysohlávka kopinatá [online]. Houbař, 2006-1-30 [cit. 2011-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-27.
- ↑ SOCHA, Radomír; JEGOROV, Alexandr. Encyklopedie léčivých hub. Praha: Academia, 2014. ISBN 978-80-200-2312-4. S. 626.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- STAMETS, Paul. Halucinogenní houby světa. Praha: Volvox Globator, 2000. ISBN 80-7207-394-X. S. 122–124.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu lysohlávka kopinatá na Wikimedia Commons - Galerie lysohlávka kopinatá na Wikimedia Commons
Taxon Psilocybe semilanceata ve Wikidruzích
