Lyra Pragensis
| Lyra Pragensis | |
|---|---|
 | |
| Právní forma | spolek |
| Účel | Komorní sdružení pro hudbu, poezii a výtvarné umění |
| Založeno | 1967 |
| Zánik | 2009 |
| Ředitel | Milan Friedl |
| Adresa | Praha, Česko |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lyra Pragensis bylo komorní sdružení pro hudbu, poezii a výtvarné umění, které bylo činné v letech 1967–2009.
Vznik a vývoj sdružení
[editovat | editovat zdroj]Komorní sdružení pro hudbu, poezii a výtvarné umění Lyra Pragensis bylo ustavené v Praze 31. května 1967.[1] Náplní sdružení bylo pořádat pořady kombinující umělecký přednes s hudbou a výtvarným uměním. Na vzniku se podíleli hudební skladatel Petr Eben, recitátoři D. Fialková a herec, recitátor, dramaturg Milan Friedl, herec Vlastimil Fišar, literární historik Jiří Kutina, muzikolog Jaroslav Šeda a další. Název navrhl básník Kamil Bednář, autor loga Libor Wagner.[1] Lyru Pragensis řídila umělecká rada a vůdčí osobností byl od počátku Milan Friedl. Sdružení bylo spjato se Státním divadelním studiem. V roce 1972 se stalo sdružení samostatným útvarem v n. p. Supraphon a v roce 1983 bylo spojeno s Divadlem hudby, též provozovaným n. p. Supraphon. Po zániku Divadla hudby v roce1990 se Lyra Pragensis osamostatnila a v roce 1991 byla ustavena Nadace Lyry Pragensis (prezidentem byl politik Miroslav Macek, ředitelem Milan Friedl). V roce 1999 se Nadace Lyra Pragensis transformovala v nadační fond Polyhymnia.[2] Téhož roku byla zřízena obecně prospěšná společnost Lyra Pragensis.[3]
Umělecká činnost - literární divadlo
[editovat | editovat zdroj]Dramaturgie čerpala z odkazu českého a světového písemnictví, z poezie a prózy, z děl filozofických (např. Platón: Obrana Sokratova), náboženských (Bible, Korán aj.), historických a dalších. Na rozdíl od divadel poezie sdružení nedávalo uváděným dílům jevištní tvar, ale jejich prezentaci provádělo koncertními způsoby. Lyra Pragensis neměla vlastní umělecký soubor a představení, vyznačující se vysokou kulturou mluvního projevu, byla zajišťována spolupracovníky z řad herců a recitátorů. Vystoupení byla doplňována živou interpretovanou hudbou původní a přejatou. Informativní přednáška vždy představila autora a uváděné dílo. Režijně pořady připravovala Věra Kovaříčková. Dramaturgem byl od počátku Jiří Kutina. První pořad ze Šaldových esejů Boje o zítřek v podání Karla Högera, byl uveden v lednu 1968 v Janáčkově síni v Umělecké besedě na Malé Straně. Vedle tematických cyklů (Poklady světové kultury, Drahé kamení českých legend a kronik ) uváděla Lyra Pragensis nereprízovaná matiné, od 1970 setkání diváků s umělci, nazvané Salony Lyry, později přezvané na Setkání Lyry. Pro děti a mládež byl určen cyklus Lyra mládeži, jehož pořady uváděl Jan Vladislav. Původní dramaturgickou linii v 70. a 80. letech narušily angažované pořady k různým oficiálním příležitostem a prezentace tvorby soudobých režimně konformních autorů. V polistopadovém období obnovila Lyra Pragensis původní dramaturgickou koncepci, pořádala setkání s umělci (např. Marie Tomášová, Radovan Lukavský ), večery na paměť osobností českého divadla, hudby a výtvarného umění.[4]
Místa působení
[editovat | editovat zdroj]Pořady Lyry Pragensis se uskutečňovaly na různých místech v Praze: Reduta, Kounicův palác v Panské ul., Šternberský palác na Hradčanech, Kostel sv. Martina ve zdi, Divadlo hudby v Opletalově ul., Umělecká beseda na Malé Straně, Středočeská galerie v Husově ul., Zrcadlová síň Klementina, Foersterova síň v Pštrossově ul., Lobkovický palác na Hradčanech, zrenovovaný Martinický palác na Hradčanském nám., Colloredo-Mansfeldský palác v Karlově ulici. prostory bývalého Tabarin baru na Václavském nám.16.[4][5]
Ediční činnost a grafická produkce
[editovat | editovat zdroj]Souběžně s aktivitou literárního divadla vyvíjela Lyra Pragensis ediční činnost. Grafické listy, ilustrované bibliofilie, bibeloty, kolibříky, medaile, malé sochy byly nedílnou součástí její subskripční nabídky. Podnítila vznik výtvarných děl jejichž souhrn představoval malou galerii české grafiky (Jiří Anderle, Jan Bauch, Eva Bednářová, Cyril Bouda, Adolf Born, Albín Brunovský, Josef Istler, Ludmila Jiřincová, Josef Liesler, Kamil Lhoták, Vladimír Komárek, Zdeněk Sklenář, Karel Svolinský, Jiří Švengsbír, Jaroslav Šerých, Libor Wagner a další). Každých pět let od roku 1977 do roku 1992 u příležitosti výročí zahájení činnosti sdružení byl vydán soubor ex libris.[1][6]
K některým svým večerům v Divadle hudby vydávala Lyra Pragensis příležitostné tisky. Tyto drobné bibliofilie nebyly nikdy prodávány a dostali je (v ceně vstupného) skutečně pouze účastníci těchto akcí. V důsledku toho většina z nich není k dispozici v žádné knihovně v republice a nebyly nikdy dříve bibliograficky zpracovány. Lyra Pragensis také zajišťovala i výrobu podobných účelových publikací pro četné další kulturní produkce. Knížečky obsahují (jen s ojedinělými výjimkami) nejméně jednu signovanou grafiku.[7]
Zánik sdružení
[editovat | editovat zdroj]Archiv Lyry Pragensis je částečně uložen v Památníku národního písemnictví v Praze. Lyra Pragensis ve své původní podobě nepřežila společenské a ekonomické podmínky na přelomu století a její působení zaniklo v roce 2009.[8]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 3 PARÝZKOVÁ, Jana. Před padesáti lety byla zahájena subskripce v Lyře Pragensis. In: Sborník pro exlibris a drobnou grafiku. 1. vyd. Praha: Spolek sběratelů a přátel exlibris, 2021. ISBN 978-80-906980-6-2. S. 142 - 151.
- ↑ COJECO.CZ. Milan Friedl. www.cojeco.cz [online]. [cit. 2025-11-15]. Dostupné online.
- ↑ lyra_pragensis_obecne_prospesna. Kultura [online]. [cit. 2025-11-15]. Dostupné online.
- 1 2 Lyra Pragensis - ČESKÁ DIVADELNÍ ENCYKLOPEDIE. encyklopedie.idu.cz [online]. [cit. 2025-11-15]. Dostupné online.
- ↑ JANÍK, Miloslav. Město končí s Nadací Lyra Pragensis. iDNES.cz [online]. 2001-04-21 [cit. 2025-11-15]. Dostupné online.
- ↑ PARÝZKOVÁ, Jana. Grafická produkce Lyry Pragensis a její nejvýznamnější autoři. In: Sborník pro ex libris a drobnou grafiku. 1. vyd. Praha: Spolek sběratelů a přátel exlibris, 2021. ISBN 978-80-906980-6-2. S. 120 . 141.
- ↑ Lyra Pragensis – příležitostné tisky. lege.cz [online]. [cit. 2025-11-15]. Dostupné online.
- ↑ SBERATEL. Lyra Pragensis – bibliofilie a grafické listy aneb investice do umění před rokem 1989 – díl I. – Sběratel a dcera [online]. 2024-03-05 [cit. 2025-11-15]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KUTINA, Jiří: Pět let Lyry Pragensis. 1. vyd. Praha: Divadelní ústav 1972, 58 s.
- MISTRIK, Jozef. Hovory s recitátorem. 1. vyd. Praha: Supraphon, 1976. 173 s. Lyra Pragensis; sv. 26.
- KREJČA, Aleš. Aleš Krejča: obrazy: Divadlo hudby Lyra Pragensis, 24.2.-15.3.1987. [Praha]: [nakladatel není známý], 1987.
- ŠUCHMANN, Josef. Za Lyrou Pragensis. In.: Sborník pro exlibris a drobnou grafiku. Praha: Spolek sběratelů a přátel exlibris 2019 S.4
- Lyra Pragensis - spolkový archiv. Literární archiv Památníku národního písemnictví, fond 2255 1964-2004.