Ohniváček černokřídlý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Lycaena phlaeas)
Jak číst taxoboxOhniváček černokřídlý
alternativní popis obrázku chybí
ohniváček černokřídlý
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Athropoda)
Třídahmyz (Insecta)
Řádmotýli (Lepidoptera)
Čeleďmodráskovití (Lycaenidae)
Rodohniváček (Lycanea)
Binomické jméno
Lycanea phlaeas
Linné 1758, Poda 1761
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ohniváček černokřídlý (Lycaena phlaeas) je druh malého denního motýla z čeledi modráskovitých. Plachý motýl, bystrý letec. Patří též k občasným migrantům, kteří posilují místní populace z jihu.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Ohniváček černokřídlý je převážně hnědožlutě zbarvený. Na předních křídlech zlatočerveně zbarvených, má černé skvrny čtyřúhelníkovitého tvaru. Okraj zadního křídla vykrojený ve tvaru širokého "V" nebo "U". Při okraji svrchní strany zadního křídla široký červený pruh. Rozpětí křídel 25–30 mm. Obě pohlaví jsou zbarvená podobně, samička je často větší velikosti.

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se v prostředí s řidší vegetací, pro tento život je dobře přizpůsoben – pískovny, polní cesty, pastviny, podél řek, rekultivované plochy. Upřednostňuje slunná teplá stanoviště s dostatkem květů. Rád se sluní na otevřených místech a dává přednost dobrému výhledu. Rychle osidluje nové biotopy – typický pionýrský druh.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Holarktický. Severní Afrika, celá Evropa přes temperátní Asii až po Čukotku a Japonsko; severovýchod Severní Ameriky. V ČR hojný.

Motýl[editovat | editovat zdroj]

Druh má podle stanoviště 2–3 generace dubensrpen. Od května do června a od konce července do konce srpna. Za slunečných dnů ho lze pozorovat ještě na podzim v polích. V teplých oblastech má i tři generace. Sameček je teritoriární. Samička klade světle zelená vajíčka jednotlivě a hustě většinou v přízemní části, ke spodním okrajům živné rostliny listů šťovíku. Upřednostňuje zejména šťovík menší (Rumex acetosella), šťovík kyselý (Rumex acetosa).

Housenka[editovat | editovat zdroj]

Od září a po přezimování do dubna a také v červnu a červenci 2–4 vzájemně se překrývající generace. Živí se na šťovíku, rdesnu a dobromysli. Široce sploštělá, malá, silná, zelená, s fialově červenými linkami na zádech a řídkým, krátkým ochlupením. Délka méně než 1,5 cm. Mladé housenky přezimují na spodní straně listů. Přezimují larvy poslední generace, většinou ve 3. svleku. Přezimovat může také dospělý motýl nebo vajíčka.

Hostitelské rostliny[editovat | editovat zdroj]

Šťovík menší, šťovík kyselý, dobromysl.

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

Nepatří prozatím k ohroženým druhům.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Roland Gerstmeier, Motýli – Nejznámější denní a noční druhy, nakl. Ševčík, ISBN 978-80-7291-228-5
  • Josef H.Reichholf, Motýli – Klíč ke spolehlivému určování – 3 znaky, z německého originálu Schmetterlingen přeložil a odborně lektoroval František Krampl, ISBN 80-7234-310-6
  • Rudolf Hrabák, MVDr.CSc.Doc., Kapesní atlas našich motýlů, Státní zemědělské nakl. ve spolupráci se Státním pedagog. nakladatelstvím v Praze r.1985, Publikace č. 3817-07
  • RNDr. Ivo Novák, CSc. Motýli. Ilustroval František Severa. Vydalo Aventinum nakl., s.r.o. První české vydání 1990. ISBN 80-7151-210-9
  • RNDr. Ivo Novák, CSc. Atlas šumavských motýlů. Fotografie Ladislav Havel. Perokresby RNDr. Ivo Novák. Vydalo nakl. Karmášek v roce 2006. ISBN 80-239-7071-2

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]