Luka (Vojno-Jaseněckij)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Svatý
Lukáš Simferopolský
vyznavač
arcibiskup simferopolský
Biskup Lukáš na fotografii z roku 1923
Biskup Lukáš na fotografii z roku 1923
Církevpravoslavná
Arcidiecézesimferopolská
SídloSimferopol
Osobní údaje
Rodné jménoValentin Felixovič Vojno-Jaseněckij
(Валенти́н Фе́ликсович Во́йно-Ясене́цкий)
Datum narození27. dubnajul./ 9. května 1877greg.
Místo narozeníKerč, Krym, Ruské impérium
Datum úmrtí11. června 1961
Místo úmrtíSimferopol, Sovětský svaz
Národnostruská
Vyznánípravoslaví
Svatořečení
Kanonizace1996, translace ostatků
Uctíván církvemipravoslavná církev
Atributybiskupská roucha
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Lukáš Simferopolský (také znám jako sv. Lukáš Krymský, občanským jménem Valentin Felixovič Vojno-Jaseněckij,[1] 27. dubnajul./ 9. května 1877greg. Kerč11. června 1961 Simferopol) byl ruský pravoslavný arcibiskup a lékař (chirurg, lékař-nezištník). Během komunistického režimu v Rusku byl pronásledován, vězněn a celkem 11 let strávil v nuceném exilu. Zemřel jako arcibiskup simferopolský v pověsti svatosti. Kanonizován byl v roce 1996.[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se na Krymu otci Polákovi a matce Rusce.[3] Původně chtěl studovat umění, nakonec se rozhodl pro medicínu, protože podle vlastních slov chtěl být platný lidem, kteří jsou v nouzi.[3] Po promoci a praxi venkovského lékaře byl v roce 1908 přijat na moskevskou akademii dr. Diakonova a završil svá studia disertací. Během první světové války působil jako lékař na frontě. Ještě před koncem války se odstěhoval do Taškentu, kde působil jako vyučující na nově otevřené lékařské fakultě. V roce 1919 zemřela jeho žena a zůstal sám se čtyřmi dětmi. Během účasti na lékařském kongresu mu byla během jednoho ze soukromých rozhovorů navržena možnost stát se knězem.

V roce 1923 přijal mnišské postřižení a přijal mnišské jméno Lukáš, který byl evangelistou a lékařem.[2][3] Ve stejném roce byl jmenován biskupem taškentským a téměř okamžitě byl tajnou policií (ČEKA) zatčen a deportován na Sibiř. Byl vyslýchán za pomoci výslechu na běžícím pásu. Ten čekisté provozovali tak, že se střídali nonstop u vyslýchaného. Biskup Lukáš byl tímto způsobem vyslýchán dvakrát, v jednom případě 13 dní v kuse bez spánku. Ve vazbě byl také vyšetřovateli týrán, zejména kopáním až do krve.[4]

Ve vyhnanství psal odborné knihy a prováděl bezplatně lékařskou praxi (lékař nezištník). Během druhé světové války žádal Stalina, aby přerušil jeho vyhnanství a on mohl pomáhat na frontě. Bylo mu vyhověno, působil v krasnojarském kraji jako chirurg (nabídku ředitele zdravotnictví kraje odmítl).[p 1][2][3] Působil jako biskup taškentský. Církevně byl povýšen v roce 1942 na arcibiskupa simferopolského.

Po válce byl vyznamenán stalinovým řádem první třídy. Začátkem roku 1955 úplně oslepl. V roce 1961 zemřel jako arcibiskup simferopolský v pověsti svatosti.

Kanonizační proces[editovat | editovat zdroj]

Translace (přenesení) ostatků z hrobu do katedrály v Simferopolu proběhlo v roce 1996 a byl zapsán mezi pravoslavné světce. Církevní svátek připadá na 27. dubna (jul.) resp. 9. května (greg.).

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Funkcionáři komunistické strany upláceli nepohodlné osoby funkcí, výměnou za loajální spolupráci, což biskup Lukáš nepodporoval.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Luc de Simféropol na francouzské Wikipedii.

  1. Valentin Felixovič Vojno-Jaseněckij [online]. databazeknih.cz [cit. 2020-12-23]. Dostupné online. 
  2. a b c Hlasateli spasitelné cesty Páně, vyznavači a přední pastýři krymské země, pros Boha o nás! [online]. pravoslavbrno.cz [cit. 2020-12-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-11-25. 
  3. a b c d Valentin Felixovič Vojno-Jasenecki (1877-1961) [online]. pravoslav.or.cz [cit. 2020-12-23]. Dostupné online. 
  4. VOJNO-JASENĚCKIJ, Lukáš (V.F.). Zamiloval jsem si utrpení. první. vyd. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2005. 173 s. ISBN 80-7266-210-4. S. 66,67. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]