Luka (Vojno-Jaseněckij)
| Svatý Lukáš Simferopolský vyznavač | |
|---|---|
| arcibiskup simferopolský | |
 Chirurg Vojno-Jaseněckij na fotografii z roku 1910 | |
| Církev | pravoslavná |
| Arcidiecéze | simferopolská |
| Sídlo | Simferopol |
| Osobní údaje | |
| Rodné jméno | Valentin Felixovič Vojno-Jaseněckij (Валенти́н Фе́ликсович Во́йно-Ясене́цкий) |
| Datum narození | 27. dubnajul./ 9. května 1877greg. |
| Místo narození | Kerč, Krym,  Ruské impérium |
| Datum úmrtí | 11. června 1961 |
| Místo úmrtí | Simferopol,  Sovětský svaz |
| Národnost | ruská |
| Vyznání | pravoslaví |
| Svatořečení | |
| Kanonizace | 1996, translace ostatků |
| Uctíván církvemi | pravoslavná církev |
| Atributy | biskupská roucha |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Svatý Lukáš Simferopolský (také znám jako sv. Lukáš Krymský, občanským jménem Valentin Felixovič Vojno-Jaseněckij,[1] 27. dubnajul./ 9. května 1877greg. Kerč – 11. června 1961 Simferopol) byl ruský pravoslavný arcibiskup a lékař (chirurg, lékař-nezištník). Během komunistického režimu v Rusku byl pronásledován, vězněn a celkem 11 let strávil v nuceném exilu. Zemřel jako arcibiskup simferopolský v pověsti svatosti. Kanonizován byl v roce 1996.[2]
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se na Krymu otci Polákovi a matce Rusce.[3] Původně chtěl studovat umění, nakonec se rozhodl pro medicínu, protože podle vlastních slov chtěl být platný lidem, kteří jsou v nouzi.[3] Po promoci a praxi venkovského lékaře byl v roce 1908 přijat na moskevskou akademii dr. Diakonova a završil svá studia disertací. Během první světové války působil jako lékař na frontě. Ještě před koncem války se odstěhoval do Taškentu, kde působil jako vyučující na nově otevřené lékařské fakultě. V roce 1919 zemřela jeho žena a zůstal sám se čtyřmi dětmi. Během účasti na lékařském kongresu mu byla během jednoho ze soukromých rozhovorů navržena možnost stát se knězem.
V roce 1923 přijal mnišské postřižení a přijal mnišské jméno Lukáš, který byl evangelistou a lékařem.[2][3] Ve stejném roce byl jmenován biskupem taškentským a téměř okamžitě byl tajnou policií (ČEKA) zatčen a deportován na Sibiř. Byl vyslýchán za pomoci výslechu na běžícím pásu. Ten čekisté provozovali tak, že se střídali nonstop u vyslýchaného. Biskup Lukáš byl tímto způsobem vyslýchán dvakrát, v jednom případě 13 dní v kuse bez spánku. Ve vazbě byl také vyšetřovateli týrán, zejména kopáním až do krve.[4]
Ve vyhnanství psal odborné knihy a prováděl bezplatně lékařskou praxi (lékař nezištník). Během druhé světové války žádal Stalina, aby přerušil jeho vyhnanství a on mohl pomáhat na frontě. Bylo mu vyhověno, působil v krasnojarském kraji jako chirurg (nabídku ředitele zdravotnictví kraje odmítl).[p 1][2][3] Působil jako biskup taškentský. Církevně byl povýšen v roce 1942 na arcibiskupa simferopolského.
Po válce byl vyznamenán stalinovým řádem první třídy. Začátkem roku 1955 úplně oslepl. Přesto neúnavně pracoval jako zpovědník, vysluhoval i nadále svaté Tajiny, a přijímal četné návštevy k duchovním rozhovorům, ačkoli byl kontrolován tajnou policí. Velkou čast dne trávil také v chrámu a na moitbách. V roce 1961 zemřel jako arcibiskup simferopolský v pověsti svatosti.
Kanonizační proces[editovat | editovat zdroj]
Translace (přenesení) ostatků z hrobu do katedrály v Simferopolu proběhlo v roce 1996 a byl zapsán mezi pravoslavné světce. Církevní svátek připadá na 27. dubna (jul.) resp. 9. května (greg.).
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Ikona sv. Lukáše Krymského -
Katedrála přesvaté Trojice v Simferopolu, kde jsou uloženy relikvie arcibiskupa Lukáše
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Funkcionáři komunistické strany upláceli nepohodlné osoby funkcí, výměnou za loajální spolupráci, což biskup Lukáš nepodporoval.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Luc de Simféropol na francouzské Wikipedii.
- ↑ Valentin Felixovič Vojno-Jaseněckij [online]. databazeknih.cz [cit. 2020-12-23]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Valentin Felixovič Vojno-Jasenecki (1877-1961) [online]. pravoslav.or.cz [cit. 2020-12-23]. Dostupné online.
- ↑ VOJNO-JASENĚCKIJ, Lukáš (V.F.). Zamiloval jsem si utrpení. první. vyd. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2005. 173 s. ISBN 80-7266-210-4. S. 66,67.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lukáš Vojno-Jaseněckij na Wikimedia Commons
