Luigi Federico Menabrea

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Luigi Federico Menabrea
Luigi Federico Menabrea.jpg
Rodné jméno Louis-Frédéric Ménabréa
Narození 4. září 1809
Chambéry
Úmrtí 25. května 1896 (ve věku 86 let)
Saint-Cassin
Alma mater Turínská universita
Ocenění rytíř Čestné legie (1851)
Důstojník Vojenského řádu Savojska (1856)
komandér Řádu čestné legie (1860)
Komtur Vojenského řádu Savojska (1860)
Velkodůstojník Vojenského řádu Savojska (1860)
… více na Wikidatech
Politická strana Historické právo
Příbuzní Léon Menabrea
Funkce minister of the Navy of the Kingdom of Italy (1861–1862)
minister of Public Works of the Kingdom of Italy (1862–1864)
minister of the Navy of the Kingdom of Italy (22. ledna 1863 – 25. ledna 1863)
Prime Minister of the Kingdom of Italy (1867–1869)
minister of the Navy of the Kingdom of Italy (říjen 1867 – listopad 1867)
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Luigi Federico Menabrea, od roku 1860 hrabě Menabrea, od roku 1875 markýz z Valdory (4. září 1809, Chambéry24. května 1896, Saint-Cassin) byl italský inženýr, matematik, generál, politik a diplomat, v letech 1867 až 1869 ministerský předseda Italského království.

Život[editovat | editovat zdroj]

Studoval matematiku a inženýrství v Turíně, po získání doktorátu působil jako profesor. Na vědeckém kongresu v Turíně roku 1840 poznal Charlese Babbage, jednoho ze zakladatelů informatiky, a na svých seminářích dále rozvíjel jeho myšlenky. Menabreův článek Notions sur la machine analytique de Charles Babbage (1842) lze dokonce považovat za první odborný článek o informatice vůbec. Vědecky tvořil také v oblasti teoretické mechaniky, spolu s Carlem Albertem Castiglianem formuloval zákonitost dnes označovanou jako Castiglianova věta.

Roku 1848 byl zvolen členem piemontského parlamentu a král Karel Albert Sardinský ho vyslal na diplomatickou misi. Roku 1859 se stal generálmajorem a velitelem ženijního vojska. Účastnil se tažení v Lombardii a obléhání pevnosti Gaeta. Roku 1860 byl povýšen na generálporučíka, jmenován senátorem a získal titul hraběte. V letech 1861–1862 byl ministrem námořnictva, v letech 1862–1864 ministrem veřejných prací. Od 27. října 1867 do 13. května 1869 byl premiérem.

Po rezignaci na post premiéra byl jmenován vyslancem v Londýně, později působil i v Paříži. Roku 1875 získal titul markýze. Z veřejného života odešel roku 1892.