Ludwig Wenzel Lachnitt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ludwig Wenzel Lachnitt
Základní informace
Narození 7. července 1746
Praha
České královstvíČeské království České království
Úmrtí 3. října 1820 (ve věku 74 let)
Paříž
FrancieFrancie Francie
Žánry klasická hudba, opera a duchovní hudba
Povolání hudební skladatel a hornista
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludwig Wenzel Lachnitt, také Louis-Wenceslas nebo Venceslav Lachnith, (7. června 1746 Praha3. října 1820 Paříž) byl hudební skladatel a hornista pocházející z Čech.

Život[editovat | editovat zdroj]

Ludvík Václav byl syn Františka Lachnitta, který byl v Praze chrámovým hudebníkem u sv. Mikuláše na Malé Straně. Již v mládí hrál na housle, cembalo a lesní roh. Od roku 1768 byl hudebníkem ve službách hraběte z Zweibrückenu. Je doloženo, že 28. března 1773 hrál na koncertě v Paříži svůj vlastní koncert pro lesní roh a orchestr. Natrvalo zřejmě přesídlil do Paříže až po roce 1780 a dále studoval hru na lesní roh u J. J. Rodolpha a skladbu u François-André Philidora. Léta Velké francouzské revoluce 17881799 prožil v exilu, ale v roce 1801 se vrátil a až do roku 1816 byl korepetitorem pařížské opery.

Zkomponoval mnoho symfonických a komorních děl, ale známým se stal díky své operní tvorbě. Jeho první opera L´heureuse réconciliation (Šťastné smíření, 1785) byla sice po hudební stránce vynikající, ale doplatila na slabé libreto. Provedena byla pouze dvakrát. Největší úspěch sklidil s pasticciem na základě Mozartovy Kouzelné flétny. Původní operu přepracoval, mluvené dialogy nahradil recitativy, zařadil árie i z jiných Mozartových oper a dokonce i jednu Haydnovu symfonii. Pod názvem Les mystères d´Isis se pak v Paříži hrála 25 let. Autorův cíl, seznámit pařížské obecenstvo s Mozartovým operním stylem, tak splnila. Hector Berlioz se o této kompilaci vyjádřil jako o ubohé směsi, obecenstvo však bylo jiného názoru.

Ve spolupráci se skladatelem německého původu Christianem Kalkbrennerem pak zpracoval několik pasticcií na náboženská témata, která byla jako oratoria uváděna v pařížské opeře v době Velikonoc.

I v orchestrální a komorní hudbě se věnoval úpravám skladeb jiných autorů. Upravil tak např. klavírní sonáty Haydnovy a Pleyelovy pro komorní obsazení.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Opery[editovat | editovat zdroj]

Pasticcia[editovat | editovat zdroj]

Orchestrální skladby[editovat | editovat zdroj]

  • 6 symfonií op.1 (1779)
  • 3 symfonie op.3 (1784)
  • 3 symfonie op.4 (1783)
  • 3 symfonie op.6 (1781)
  • 6 symfonií op. 11 a op. 12 (1785);
  • 6 koncertů pro klavír nebo cembalo ä orchestr op. 9 a op. 10 (1785)

Komorní skladby[editovat | editovat zdroj]

Vedle Ludwiga Wenzela Lachnitta působil v té době také skladatel Anton Lachnitt. Není vyloučeno, že některé skladby signované pouze příjmením a připisované Ludwigovi, mohou být dílem tohoto autora.

  • 6 sonát pro housle a klavír op. 2 (1777)
  • 6 quatuors concertants (smyčcových kvartet) op.7 (1780)
  • 3 sonáty pro housle a klavír op.3 (před r. 1782)
  • 6 trií op.5 (c1782)
  • 3 sonáty pro housle a klavír, op.8 (c785)
  • 6 sonates concertantes pro housle a klavír, op.14 (1788)
  • 3 sonáty pro housle a klavír, op.18
  • 3 sonáty pro housle a klavír, op.20
  • 5 smyčcových kvartet (rkp.)
  • 6 sonát pro housle a klavír (rkp.)

Pedagogické dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Méthode ou principe général du doigté pour le forte-piano (spoluautor J.L. Adam, obsahuje také úpravy skladeb Luigi Cherubiniho, J. Haydna aj., 1798)
  • Exercices préparatoires pour le piano (okolo r.1800)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • L. Petit de Bachaumont: Mémoires secrets (London, 1780-89)
  • M. Tourneux, ed.: Correspondance littéraire, philosophique et critique par Grimm, Diderot, Raynal, Meister, etc. (Paris, 1877-82)
  • A. Jullien: Paris dilettante au commencement du siècle (Paris, 1884), 114-23
  • G. Servières: Episodes d´histoire musicale (Paris, 1914), 147-70
  • H. Gougelot: La romance française sous la Révolution et l´Empire, (Melun, 1938)
  • W. Gruhn: Ergänzungen zur Zweibrücker Musikgeschichte, Mf, xxiii (1970), 173-5
  • R. Angermüller: Les mystères d´Isis (1801) und Don Juan (1805, 1834) auf der Bühne der Pariser Oper, MJb 1980-83, 32-97
  • J. Mongrédien: Les Mystères d´Isis (1801) and Reflections on Mozart from the Parisian Press at the Beginning of the Nineteenth Century, Music in the Classic Period: Essays in Honor of Barry S. Brook, ed. A.W. Atlas (New York, 1985), 195-211
  • H. Vanhulst: Une traduction française inachevée de Die Zauberflöte (B-Br Fétis 2817)’, D´un opéra l´autre: hommage à Jean Mongrédien, ed. J. Gribenski (Paris, 1996), 273-81
  • The New Grove Dictionary of Music and Musicians. Second Edition.(ed. John Tyrrell, 29 dílů, London 2001

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]