Ludvík Horký

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Monsignore
Ludvík Horký

Ludvík Horký (1995)
Církev římskokatolická
Osobní údaje
Datum narození 15. září 1913
Místo narození Ruda
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí 5. ledna 2008
(ve věku 94 let)
Místo úmrtí Mostiště
Česká republikaČeská republika Česká republika
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mons. Ludvík Horký (15. září 1913 Ruda5. ledna 2008 Mostiště[1]) byl český katolický kněz, děkan svatopetrské kapituly (19722008) a administrátor brněnské diecéze v období komunistickým režimem vynucené sedisvakance (uprázdnění biskupského stolce) v letech 19721990.

Život[editovat | editovat zdroj]

Ludvík Horký vystudoval klasické gymnázium a následně bohoslovecké učiliště v Brně. Působil jako kaplan v Dačicích (19391941), kurát v Psychiatrické léčebně v Brně-Černovicích (1941–1946), středoškolský profesor na gymnáziu v Břeclavi (1946–1954). V době svého profesorství vystudoval Filozofickou fakultu brněnské Masarykovy univerzity. Poté byl farářem při Katedrále svatého Petra a Pavla (1954–1963), v červnu 1963 se stal kanovníkem svatopetrské kapituly a 1. února 1972 byl jmenován jejím děkanem.

Po úmrtí biskupa Karla Skoupého (22. února 1972) komunistický režim nedovolil brněnský biskupský stolec znovu obsadit. Dne 29. února 1972 zvolila svatopetrská kapitula Ludvíka Horkého kapitulním vikářem. Během období této státem vynucené sedisvakance, které skončilo až v roce 1990 nástupem Vojtěcha Cikrleho, byl Ludvík Horký správcem diecéze. Na tuto dobu sám vzpomínal jako na léta, která mu připravila řadu bezesných nocí, starostí a sebezapření, zvláště při mnohých jednáních se zástupci státní správy.[2]

Mezi církvi komunistickým Československem vnucenými mimořádnými ordináři byl Ludvík Horký jeden z těch nejméně kompromitovaných a jeho poddajnost časem spíše slábla. S komunistickým režimem vstoupil do otevřeného konfliktu nejpozději na přelomu 70. a 80. let, když se po boku kardinála Tomáška otevřeně postavil proti Sdružení katolických duchovních Pacem in terris a vyslovil se pro jeho zákaz.[3] Když Kongregace pro klérus vydala v roce 1982 dekret Quidam episcopi, který členství kněží v organizacích tohoto typu zakazoval, Horký společně s kardinálem Tomáškem, biskupem Gábrišem a vikáři Kavalem a Garajem kněžím ve své diecézi členství ve sdružení zakázal.[4]

V dubnu 1990 byl jmenován biskupským vikářem a v témže roce ho papež Jan Pavel II. jmenoval apoštolským protonotářem s právem užívat titul monsignore.[5]

Podle tzv. Cibulkových seznamů vedla Státní bezpečnost osobu stejného jména a data narození jako důvěrníka s krycím jménem Horák.[5]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zemřel Mons. Ludvík Horký
  2. Biskupství brněnské. Brněnská diecéze (1777 – 2007) historie a vzpomínky. Příprava vydání Jandlová, Martina. Brno : Biskupství brněnské, 2006. 338 s. ISBN 80-239-5678-7. S. 160.  
  3. Krom vikáře Horkého a kardinála Tomáška zákaz požadovali ještě biskup Gábriš a vikář Josef Kavale; viz Stanislav Balík, Jiří Hanuš: Katolická církev v Československu 1945–1989, Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2007, ISBN 978-80-7325-130-7 (str. 137)
  4. viz Stanislav Balík, Jiří Hanuš: Katolická církev v Československu 1945–1989, Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2007, ISBN 978-80-7325-130-7 (str. 141)
  5. a b Český prelát se zásluhy o Rakousko [online]. christnet.cz, [cit. 2016-02-19]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Děkan brněnské katedrální kapituly
Předchůdce:
Vladimír Nováček
19722008
Ludvík Horký
Nástupce:
Jiří Mikulášek