Ludmila Turečková
| JUDr. Ludmila Turečková | |
|---|---|
| Rodné jméno | Ludmila Laštovková |
| Narození | 15. září 1912 Praha  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí |  Československo |
| Národnost | česká |
| Alma mater | Právnická fakulta Univerzity Karlovy |
| Povolání | právnička, obhájkyně |
| Choť | Josef Tureček |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Ludmila Turečková (rozená Laštovková, 15. září 1912 Praha[1] – po 1988?) byla česká právnička a advokátka, členka KSČ, která byla činná jako obhájkyně ex offo obviněných během politických procesů v komunistickém Československu v 50. letech a také následných rehabilitacích odsouzených politických vězňů v 60. letech 20. století. Byla manželkou právníka, historika a profesora Právnické fakulty Univerzity Karlovy Josefa Turečka.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodila se do rodiny inženýra Zdeňka Laštovky a jeho manželky Marie, rozené Kaulichové.[2][3][4][5] Po absolvování středního vzdělání začala studovat Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kde v roce 1936 získala titul JUDr.[1][pozn. 1]
Pravděpodobně již při studiích se seznámila s Josefem Turečkem, původem z Plzně, za kterého se v roce 1939 provdala[6] a užívala příjmení Turečková. Tureček v nových poválečných podmínkách vstoupil do KSČ, patrně ve stejné době vstoupila do strany také Turečková.
Proces Machalka a spol.[editovat | editovat zdroj]
Po komunistickém převratu v únoru 1948 se dostala pod tlak režimu, mimo dalších politicky nepohodlných společenských skupin, také katolická církev a její představitelé. Nový režim začal soustavně usilovat o rozklad církevních struktur prostřednictvím vykonstruovaných obvinění a uměle vytvořených důkazů, majících za cíl zdiskreditovat církev před veřejností a zbavit jí společenské moci a důvěry. V roce 1951 byla Turečková přidělena jako obhájce ex offo dvěma obviněných kněží, Ivana Mistiaka a Jana Urbana, v procesu se skupinou Augustina Machatky. I přes účelové vedení procesu a tajný protokol procesu s předem určenými rozsudky se Turečková snažila své mandanty hájit dle řádného advokátského jednání, soudu navrhovala osvobození obžalovaných a také propuštění zadržených svědků v procesu. Její námitky však byly soudem zamítnuty, v procesu pak padly mnohaleté tresty vězení. Jako prokurátorka v procesu působila lidová prokurátorka Ludmila Brožová, známá díky svým emotivními vystoupeními v procesu se skupinou Milady Horákové.
Rehabilitace politických vězňů[editovat | editovat zdroj]
Přehodnocení politiky KSČ v 50. letech, po tzv. pádu kultu osobnosti, vedly k propuštění velké části odsouzených během vykonstruovaných procesů v rámci amnestie roku 1960.[7] V následujících letech pak začalo přibývat odsouzených domáhajících se revize svého soudního řízení a následné rehabilitace. Turečková v této době zastupovala několik takto postižených mandantů, u řady z nich pak dosáhla nápravy.
V 70. letech pak odešla do penze. Ovdověla roku 1979.
Úmrtí[editovat | editovat zdroj]
Ludmila Turečková zemřela po roce 1988. V tomto roce uveřejnila v deníku Lidová demokracie oznámení o 9. výročí úmrtí jejího manžela.[8]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Až do roku 1900 docházely dívky na přednášky na hospitační studium (bez statutu řádné posluchačky); v roce 1900 bylo novým zákonem dívkám umožněno skládat zkoušky za celou dosavadní dobu studia. Řádné studium práv mohly ženy nastoupit až se vznikem Československa roku 1918. Laštovková složila advokátské zkoušky jako vůbec jedna z prvních žen v ČSR: do roku 1931 bylo v zemi registrováno 7 advokátek, ještě před rozpadem první republiky roku 1938 působilo na území ČSR pouze 45 právniček.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Laštovková Ludmila [online]. Cuni.cz [cit. 2023-08-15]. Dostupné online.
- ↑ Matrika VIN O12 [online]. AHMP [cit. 2023-08-15]. Dostupné online.
- ↑ Digitalizované pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914: Laštovka Zdeněk (1882) [online]. Nacr.cz [cit. 2023-08-15]. Dostupné online.
- ↑ Osobní zprávy. Lidová demokracie. 1965-08-14, roč. 31, čís. 224, s. 6. Dostupné online.
- ↑ Osobní zprávy. Lidová demokracie. 1965-10-09, roč. 31, čís. 280, s. 8. Dostupné online.
- ↑ Matrika Plzeň 110, sn. 206 [online]. SOA Plzeň [cit. 2023-08-15]. Dostupné online.
- ↑ Bulletin advokacie, odborný právnický portál | Ženská stopa v české advokacii. www.bulletin-advokacie.cz [online]. [cit. 2021-05-01]. Dostupné online.
- ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2021-05-01]. Dostupné online.
