Ludmila Köhlerová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ludmila Köhlerová
Rodné jménoLudmila Pavlíková
Narození1. června 1904
Trhové Sviny
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtípo 1989
ČeskoČesko Česko
Povoláníúřednice Kanceláře prezidenta republiky, sekretářka Klementa Gottwalda
Manžel(ka)Bruno Köhler (1932–1955)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ludmila Köhlerová (rozená Pavlíková, 1. června 1904 Trhové Sviny – po roce 1989[1]) byla česká úřednice, členka KSČ, zaměstnankyně Kanceláře prezidenta republiky a osobní sekretářka komunistického politika a pozdějšího prezidenta Československé republiky Klementa Gottwalda, od doby druhé světové války až do jeho smrti roku 1953. Jejím manželem byl vlivný člen KSČ, poslanec Národního shromáždění a Gottwaldův přítel z mládí Bruno Köhler.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v Trhových Svinech v jižních Čechách. Nastoupila ke studiu Obchodní akademie v Plzni, po jejím absolvování působila jako úřednice. roku 1928 vstoupila do KSČ. V lednu 1931 na místo v administrativě ústředního sekretariátu KSČ. Zde se seznámila s Bruno Köhlerem, profesí redaktorem, blízkým přítelem Klementa Gottwalda a Rudolfa Slánského, za kterého se 13. srpna 1932 provdala. Podle údajů z roku 1935 bydlel v Radčicích.[2] Köhler se v parlamentních volbách v roce 1935 stal poslancem Národního shromáždění. Poslanecké křeslo ztratil k 30. říjnu 1938 v souvislosti se změnami hranic pomnichovského Československa.[3][4]

Sekretářkou Klementa Gottwalda[editovat | editovat zdroj]

Během války odešli společně do exilu, nejprve v Paříži, pak v Sovětském svazu. Od roku 1943 zasedal v moskevském Zahraničním byru KSČ.[5][6] Při zdejším pobytu Gottwalda v Moskvě se Köhlerová, jako prověřená osoba a členka strany, stala osobní asistentkou Klementa Gottwalda[7]. V roce 1945 s ním po návratu z Moskvy pak postupovala jako sekretářka v jeho pozici předsedy KSČ, poté předsedy československé vlády a po únorovém komunistickém převratu roku 1948 od 14. června také jako prezidenta Československé republiky v kanceláři na Pražském hradě.

Köhler se pak stal vedoucím pracovníkem sekretariátu Ústředního výboru KSČ, pracovníkem aparátu Ústředního výboru Komunistické strany Československa, od ledna do září 1951 a znovu od ledna 1953 do června 1954 byl členem organizačního sekretariátu ÚV KSČ. Byl vysoce postaveným zpravodajcem a také jedním z hlavních strůjců politických procesů začátkem 50. let, jako byl proces s Miladou Horákovou či Rudolfem Slánským. Spekuluje se též o jeho přímém spojení na sovětskou tajnou službu NKVD. Je vysoce pravděpodobné, že využíval exkluzivní informační přístup skrze svou manželku o aktuální agendě, politických krocích či zdravotním stavu prezidenta. Mj. se 5. dubna 1952 s Gottwaldem a dalšími funkcionáři KSČ zúčastnila pohřbu jeho matky v Brně[8]. Zmítala jím paranoia ze ztráty moci a obav o vlastní život, alkoholismus a další zdravotní problémy.

Po Gottwaldově smrti 14. března 1953 byla jednou z prvních, která o skonu věděla.

Po roce 1953[editovat | editovat zdroj]

Po nástupu prezidenta Antonína Zápotockého byla 1. října 1953 byla z Kanceláře prezidenta republiky přeložena do Československé akademie věd. Dodatečně pak byla podrobována výslechům a rozhovorům StB ohledně jejího angažmá u Gottwaldovy administrativy.

Se svým manželem se v roce 1955 rozvedla poté, co vyšel v rámci stranických kruhů najevo jeho intimní poměr se spolustraničkou Annou Baramovou. Ten se s Baramovou posléze oženil. Ponechala si nicméně manželovo příjmení. Nadále žila v Praze.

Úmrtí[editovat | editovat zdroj]

Zemřela po roce 1989.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. WWW.INCAD.CZ, INCAD. Hlas revoluce. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  2. seznam zvolených poslanců [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-10]. Dostupné online. (česky) 
  3. Bruno Köhler [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-12]. Dostupné online. (česky) 
  4. 151. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2013-02-15]. Dostupné online. (česky) 
  5. Politické strany. 720
  6. Kdo byl kdo. 267
  7. Strana má pravdu, i když lže. ceskawcela.pise.cz [online]. [cit. 2021-03-15]. Dostupné online. 
  8. WWW.INCAD.CZ, INCAD. Obrana lidu. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]