Lucullus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Lucullus
Lukullus wiki.png
Narození 117 př. n. l.
Řím
Úmrtí 56 př. n. l. (ve věku 60–61 let)
Řím
Bydliště Řím
Politická strana Optimáti
Manžel(ka) Servilia the Younger
Děti Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ12121374
Rodiče Lucius Licinius Lucullus a Caecilia Metella Calva
Příbuzní Marcus Terentius Varro Lucullus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lucius Licinius Lucullus (asi 118–57 př. n. l.) byl římský vojevůdce, římský konzul (r. 74 př. n. l), státník a mecenáš umění, proslulý rovněž nákladným životním stylem.

Život[editovat | editovat zdroj]

Patřil k aristokratické straně optimátů a jeho politickým spojencem byl Lucius Cornelius Sulla. Proslavil se zejména ve válkách proti králi Mithridatovi VI. Pontskému. Poté, co obsadil Bíthýnii a vyhnal Mithridata z jeho království - ten byl nucen uchýlit se ke svému zeti Tigranovi I. - vytáhl Lucullus proti Arménii. Zde dosáhl rozhodujícího vítězství v roce 69 př. n. l. v bitvě u Tigranocerty.

Porážka Arménů vynesla Římanům a Lucullovi obrovskou kořist. Po válce se Lucullus zaměřil na řešení těžké hospodářské situace obyvatel provincie Asie, zadlužených po první válce s Mithridatem vinou vysokých úroků z lichvy. Snížil úrokovou míru z 48% na 12%, čímž na sebe poštval hněv římských finančních úředníků. V roce 66 př. n. l. mu bylo velení odňato a svěřeno Pompeiovi.

Po návratu z bojů se proslavil jako mecenáš a stavitel, který investoval do mnoha velkorysých a nesmírně nákladných projektů; jako byla socha Štěstí od Arkesilaa za milión sesterciů. Za kopii Pausiovy Ověnčené vynaložil dva talenty. Vlastnil velkou řeckou knihovnu a rozsáhlé umělecké sbírky. Do jeho nejbližšího okruhu patřili: filozof Antiochos z Askalonu a básník epigramů Archiás. Lucullus též dostal darem od Cicerona jednu knihu spisu Academica. Slavné jsou i velkolepé hostiny, které Lucullus pořádal - tzv. „lukulské hody“, které se dodnes používají jako označení nákladného a luxusního stolování. Založil slavné sady Horti Luculliani. Z Pontského města Kerasús dal importovat třešně, které poté nechal zavést do svých ovocných zahrad.

Poslední roky života a smrt[editovat | editovat zdroj]

Plútarchos se zmiňuje, že Lucullus ke konci života ztratil rozum a propadl šílenství. Podle Plútarcha je možné, že Lucullovo šílenství mohlo být předstírané jako jistá ochrana proti politickým změnám v římském státu, kterým mohl být například vzestup populárů. Na Lucullův pohřeb dohlížel jeho mladší bratr Marcus Terentius Varro Lucullus.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lucullus na anglické Wikipedii.


Literatura[editovat | editovat zdroj]

GIBBON, Edward. Úpadek a pád římské říše. Brno: Levné knihy KMa, 2005. ISBN 80-7309-189-5.

VARCL, Ladislav a Ludvík SVOBODA. Encyklopedie antiky. 2. vyd. Praha: Academia, 1974, 741 s.

ŠUSTA, Josef. Dějiny lidstva od pravěku k dnešku. Díl 2, Římské imperium jeho vznik a rozklad V Praze: Melantrich, 1936, 695 s.

PLÚTARCHOS,. Životopisy slavných Řeků a Římanů. 1. vyd. Praha: Odeon, 1967, 834 s.