Lucien Murat
| Lucien Murat | |
|---|---|
| kníže z Pontecorvo kníže Murat | |
 Lucien Murat (cca 1852) | |
| Úplné jméno | Lucien Charles Joseph Napoléon |
| Narození | 16. května 1803 Milán |
| Úmrtí | 10. dubna 1878 (74 let) Paříž |
| Manželka | Caroline Georgina Fraserová |
| Potomci | Caroline Laetitia Muratová Joachim, 4. kníže Murat Anna Muratová Charles Louis Napoléon Achille Murat Louis Napoléon Murat |
| Rod | Murat |
| Otec | Joachim Murat |
| Matka | Caroline Bonaparte |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lucien Murat (Lucien Charles Joseph Napoléon, princ francouzský, princ neapolský, 2. kníže de Pontecorvo, 3. kníže Murat; 16. května 1803 Milán – 10. dubna 1878 Paříž) byl francouzský politik a v letech 1812 až 1815 svrchovaný kníže z Pontecorvo.
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Lucien se narodil jako druhý syn neapolského krále Joachima Murata a jeho manželky Caroline Bonaparte.
Jeho strýci z matčiny strany byli Josef Bonaparte, Napoleon Bonaparte, Lucien Bonaparte, Ludvík Bonaparte a Jérôme Bonaparte. Tetami byly Élisa a Pauline Bonaparte.
Život v exilu[editovat | editovat zdroj]
Murat musel po otcově popravě opustit Apeninský poloostrov. Mezi lety 1815 až 1822 získal Lucien a jeho starší bratr Achille vzdělání na zámku Frohsdorf v Rakouském císařství. Později odjel do Benátek, kde jej sledovaly rakouské úřady požadující jeho odchod do Spojených států.
Jeho loď však ztroskotala ve Španělsku a byla lapena Španěly, což ho donutilo zůstat tam po mnoho měsíců, než jeho bratr získal podporu od prezidenta Spojených států Jamese Monroea. Do Spojených států nakonec dorazil v dubnu 1825. Odcestoval do Filadelfie, kde se setkal se svým strýcem Josefem Bonapartem a odtud cestoval po západní části země, stejně tak po Texasu a Kalifornii.
18. srpna 1831 se oženil s protestantkou Caroline Georginou Fraserouvou, dcerou Thomase Frasera, skotského emigranta ve Spojených státech a majora v loyalistické milici během americké revoluce, a jeho manželky Ann Loughton Smithové. Vzali se v Bordentownu v New Jersey, kde několik let žili. Na svých četných cestách do Francie hledal Murat v letech 1838 a 1844 možnost získat zpět své rodinné právo na trůn, kterého se jeho starší bratr vzdal. Ve Francii měl vždy dovoleno zůstat jen 5 týdnů.
Usazení ve Francii[editovat | editovat zdroj]
Pokračoval v životě ve Spojených státech, udržoval každodenní korespondenci se svými podporovateli až dokud se v roce 1848 neobjevily po pádu krále Ludvíka Filipa nové možnosti vzestupu. Vrátil se s manželkou do Francie, kde byl zvolen členem Ústavodárného shromáždění a v roce 1849 ustanoven ministrem pro Turín. V roce 1852 přijal postavení senátora a titul prince.
V roce 1861 se znovu pokusil získat neapolský trůn a složil manifest, který podpořil jeho nárok. To nepřijal dobře jeho bratranec Napoleon III. a Murat se vzdal nadějí na znovuzískání koruny.
Během prusko-francouzské války byl Murat po francouzské porážce při obléhání Mety s francouzským maršálem François Achille Bazainem zajat. Po pádu Druhého Francouzského císařství se Murat na krátký čas odstěhoval zpět do Spojených států, kde měl stále ještě obchodní zájmy.
Napoléon Lucien Murat zemřel 10. dubna 1878 v Paříži.
Potomci[editovat | editovat zdroj]
Lucien Murat měl s Caroline Georginou Fraserovou několik dětí:
- 1. Caroline Laetitia Muratová (31. 12. 1832 Bordentown – 23. 7. 1902 Redisham Hall), I. manž. 1850 baron Charles de Chassiron (5. 12. 1818 Nantes – 20. 6. 1871 Tarbes), II. manž. 1871 John Lewis Garden (1833–1892)[1]
- 2. Joachim, 4. kníže Murat (21. 6. 1834 Bordentown – 23. 10. 1901 Chambly), I. manž. 1854 Malcy Berthier de Wagram (22. 6. 1832 Paříž – 17. 5. 1884 tamtéž), II. manž. 1894 Lydia Hervey (15. 8. 1841 Brighton – 25. 9. 1901 Chambly)[2]
- 3. Anna Muratová (3. 2. 1841 Bordentown – 7. 9. 1924 Paříž), manž. 1865 Antonin-Just-Léon-Marie de Noailles (19. 4. 1841 Paříž – 2. 2. 1909 tamtéž)[3]
- 4. Charles Louis Napoléon Achille Murat (2. 2. 1847 Bordentown – 27. 2. 1895), manž. 1868 Salome Dadiani (13. 10. 1848 Zugdidi – 23. 7. 1913 Paříž)[4]
- 5. Louis Napoléon Murat (22. 12. 1851 Paříž – 22. 9. 1912 tamtéž), manž. 1873 Eudoxia Somova (17. 2. 1850 – 6. 5. 1924 Nice)[5]
Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]
| Pierre Murat | ||||||||||||
| Guillaume Murat | ||||||||||||
| Catherine Badourès | ||||||||||||
| Pierre Murat-Jordy | ||||||||||||
| Bertrand Herbeil | ||||||||||||
| Marguerite Herbeil | ||||||||||||
| Anne Roques | ||||||||||||
| Joachim Murat | ||||||||||||
| Pierre Loubières | ||||||||||||
| Jeanne Loubières | ||||||||||||
| Jeanne Viellescazes | ||||||||||||
| Lucien Murat | ||||||||||||
| Sebastiano Nicola Buonaparte | ||||||||||||
| Giuseppe Maria Buonaparte | ||||||||||||
| Maria Anna Tusoli | ||||||||||||
| Carlo Buonaparte | ||||||||||||
| Giuseppe Maria Paravisini | ||||||||||||
| Maria Saveria Paravisini | ||||||||||||
| Maria Angela Salineri | ||||||||||||
| Caroline Bonaparte | ||||||||||||
| Giovanni Agostino Ramolino | ||||||||||||
| Giovanni Geronimo Ramolino | ||||||||||||
| Angela Maria Peri | ||||||||||||
| Laetitia Ramolino | ||||||||||||
| Giuseppe Maria Pietrasanta | ||||||||||||
| Angela Maria Pietrasanta | ||||||||||||
| Maria Josephine Malerba | ||||||||||||
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lucien Murat na anglické Wikipedii.
- ↑ Murat. www.angelfire.com [online]. [cit. 2023-04-18]. Dostupné online.
- ↑ Lydia Hervey: Genealogics. genealogics.org [online]. [cit. 2023-04-18]. Dostupné online.
- ↑ Anna, Princesse Murat : Genealogics. genealogics.org [online]. [cit. 2023-04-18]. Dostupné online.
- ↑ Achille, Prince Murat : Genealogics. genealogics.org [online]. [cit. 2023-04-18]. Dostupné online.
- ↑ Louis, Prince Murat : Genealogics. genealogics.org [online]. [cit. 2023-04-18]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lucien Murat na Wikimedia Commons
| Kníže z Pontecorvo | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Jean Baptiste Jules Bernadotte |
1812–1815 Lucien Murat |
Nástupce: Knížectví zrušeno |
| Kníže Murat | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Achille Murat |
1847–1878 Lucien Murat |
Nástupce: Joachim Murat |
