Lucien Favre

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Lucien Favre
Lucien Favre (2018)
Lucien Favre (2018)
Osobní informace
Datum narození2. listopadu 1957 (64 let)
Místo narozeníSaint-Barthélemy, Švýcarsko Švýcarsko
Výška178 cm
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Poziceofensivní záložník
Současná funkceFrancie Nice (trenér)
Mládežnické kluby*
1967–1971
1972–1976
Švýcarsko FC Oulens
Švýcarsko Lausanne-Sport
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly)
1976–1979
1979–1981
1981–1983
1983–1984
1984–1991
Celkem
Švýcarsko Lausanne-Sport
Švýcarsko Neuchâtel Xamax
Švýcarsko Servette
Francie Toulouse
Švýcarsko Servette
04900(8)
0510(15)
0590(26)
03500(7)
1700(25)
3640(81)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
1981–1989 Švýcarsko Švýcarsko 02400(1)
Trenérská kariéra***
Roky Klub
1991–1995
1996–2000
2000–2002
2003–2007
2007–2009
2011–2015
2016–2018
2018–2020
2020–
Švýcarsko Echallens
Švýcarsko Yverdon-Sport
Švýcarsko Servette
Švýcarsko Zürich
Německo Hertha
Německo Borussia Mönchengladbach
Francie Nice
Německo Borussia Dortmund
Francie Nice
Další informace
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
*** Trenérské působení aktuální k 29. 6. 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lucien Favre (* 2. listopadu 1957 Saint-Barthélemy) je švýcarský fotbalový trenér, který trénuje francouzský klub OGC Nice, a bývalý profesionální fotbalista, který hrával na pozici ofensivního záložníka. Svoji hráčskou kariéru ukončil v roce 1991 ve švýcarském klubu Servette FC. Mezi lety 1981 a 1989 odehrál také 24 utkání v dresu švýcarské reprezentace, ve kterých vstřelil 1 branku.

Trenérská kariéra[editovat | editovat zdroj]

FC Zürich[editovat | editovat zdroj]

Po svém příchodu k mužstvu FC Zürich vyhrál v sezóně 2004/05 Švýcarský národní pohár a v dalších sezónách 2005/06 a 2006/07 mistrovské tituly ve švýcarské Super League.[1]

Hertha[editovat | editovat zdroj]

Dne 1. června 2007 byl oznámen jako trenér německého klubu Hertha Berlín. Protože měl s FC Zürich podepsanou smlouvu do roku 2008, musel jeho nový zaměstnavatel toho předešlého vyplatit, částka činila 200 tisíc eur.[1] Favreho premiéra byla vítězná – Hertha vyřadila v německém DFB poháru čerstvě třetiligový SpVgg Unterhaching 3:0.[2] Ligová premiéra skončila dne 11. srpna 2007 venkovní porážkou 0:1, kterou uštědřil Eintracht Frankfurt.[3]

Favre v létě prováděl „čistku“, po níž odešlo několik fotbalistů včetně 21letého Aškana Dejagaha, 20letého Kevina-Prince Boatenga a 18letého Jérôme Boatenga.[4] Odešel 32letý argentinský útočník Christian Giménez, autor 12 gólů v uplynulé sezóně.[4] Celkově tým opustilo 11 fotbalistů.[3]

Ač se v první sezóně umístil na desátém místě uprostřed tabulky, obdržela Hertha příležitost zahrát si evropské poháry skrz fair play. Cena UEFA za fair play připadla německé Bundeslize a její předsednictvo vybralo berlínský klub.[5]

Ve druhé sezóně dovedl Herthu na nečekané čtvrté místo.

Ve třetí sezóně se mu přestalo dařit a po výhře 1:0 proti Hannoveru v úvodním kole zaznamenal šest ligových proher. Nezvládl zápas domácího poháru proti druholigistovi TSV 1860 München. Po šesté prohře 1:5 venku na stadionu Hoffenheimu byl na konci září roku 2009 propuštěn.[6]

OGC Nice[editovat | editovat zdroj]

Favre působil v Nice mezi lety 2016 až 2018 a první sezonu dokončil na třetím místě, což bylo pro klub nejlepší umístění od roku 1975.[7]

Borussia Dortmund[editovat | editovat zdroj]

Dne 22. května 2018 oznámila Borussia Dortmund Favreho novým trenérem, který tak převzal třetí německý klub. Obě strany se domluvily na smlouvě do konce června 2020.[8]

Pod Favrem zažilo mladé mužstvo zahrnující Achrafa Hakimiho, Jadona Sancha nebo Thomase Delaneyho rekordní vstup do Bundesligy, když osm zápasů nepoznalo porážku a vstřelilo oněch rekordních 27 gólů, což se klubu v minulosti nepodařilo.[9] Po 19 ligových zápasech měl tým na kontě 48 získaných bodů a držel první příčku před konkurenty v čele s Bayernem Mnichov. Před Favrem žádný trenér Borussie nedisponoval takovými výsledky ve své premiérové kampani, do 16. kola dokonce nepoznal porážku.[10]

Dne 13. prosince, den po debaklu 1:5 se Stuttgartem byl od fotbalistů Dortmundu Favre odvolán.[11] V tabulce Dortmundu patřilo až průběžné páté místo.[11]

OGC Nice (návrat)[editovat | editovat zdroj]

Favre se v létě 2022 vrátil na lavičku OGC Nice, kde nahradil Christopha Galtiera, jenž měl namířeno do Paris Saint-Germain. Detaily smlouvy ani jedna ze stran neupřesnila.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Favre: "Immer Fortschritte machen". kicker.de [online]. 2007-06-01 [cit. 2021-04-28]. Dostupné online. (německy) 
  2. BVB UND BREMEN WEITER - BAYER UND COTTBUS DRAUSSEN. dfb.de [online]. 2007-08-04 [cit. 2021-04-28]. Dostupné online. (německy) 
  3. a b CHASE, Jefferson. Wheeling and Dealing of Players Continues in Bundesliga. Deutsche Welle [online]. 2007-08-17 [cit. 2021-04-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b BREMER, Uwe; SCHLICHTING, Sebastian. Gimenez vor Wechsel nach Mexiko. Welt.de [online]. 2007-07-30 [cit. 2021-04-28]. Dostupné online. (německy) 
  5. Hertha qualifiziert sich durch die Fairplay-Hintertür. Frankfurter Allgemeine Zeitung (faz.net) [online]. 2008-05-18 [cit. 2021-04-28]. Dostupné online. (německy) 
  6. Bundesliga strugglers Hertha sack coach Favre. CNN [online]. 2009-09-28 [cit. 2021-04-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b Nice má náhradu za Galtiera, potvrdilo návrat Favreho. EuroFotbal.cz [online]. [cit. 2022-06-29]. Dostupné online. 
  8. Lucien Favre wird Cheftrainer von Borussia Dortmund. bvb.de [online]. 2018-05-22 [cit. 2021-04-28]. Dostupné online. (německy) 
  9. How does Lucien Favre's Borussia Dortmund stack up to Jürgen Klopp's title-winning version?. Bundesliga.com [online]. [cit. 2021-04-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Marco Reus, Jadon Sancho and Co.: Is this the best Borussia Dortmund of all time?. Bundesliga.com [online]. [cit. 2021-04-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. a b Dortmund odvolal po debaklu se Stuttgartem trenéra Favreho - Sport.cz. www.sport.cz [online]. [cit. 2022-06-29]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]