Lucian Blaga

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lucian Blaga
Bucuresti, Romania, Muzeul Taranului Roman; B-II-m-A-18985 (Lucian Blaga).JPG
Narození 9. května 1895
Lancrăm
Úmrtí 6. května 1961 (ve věku 65 let)
Kluž
Alma mater Vídeňská univerzita
Manžel(ka) Cornelia Brediceanu
Děti Dorli Blaga
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lucian Blaga (9. květen 1895, Lancrăm6. květen 1961, Kluž) byl rumunský filozof narozený na území Rakouska-Uherska.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl nejmladším synem vesnického kněze. Vesnice Lancram byla etnicky rumunskou obcí na východním okraji Rakousko-uherské monarchie. Otec, Isidor Blaga, byl vášnivý čtenář, který měl v mládí akademické ambice, znal německou filozofii, ale po předčasné smrti svého otce se dostal do finanční nouze a musel přijmout místo kněze v malé vsi, jejíž život neměl daleko ke středověkému. Jeho osobní knihovna, ve vsi zcela mimořádná, byla pro Luciana zdrojem informací a zanechala v něm hluboký otisk. Stejně tak však nasál místní, ještě velmi živoucí, legendy, balady, přísloví a lidové aforismy, které později shromáždil a zveřejnil v několika svazcích. Vždy tvrdil, že tato lidová moudrost má filozofickou váhu.

Rodiče ho poslali studovat do soukromých internátních škol, které však byli v Transylvánii jen německé a maďarské. Nejprve chodil do německé internátní školy v nedalekém městě Sebes. Tady si osvojil němčinu. Poté začal navštěvovat prestižní gymnázium Andrei Saguna ve městě Brašov, kde se vyučovalo německy, maďarsky, latinsky a řecky. Silně se zde začal zajímat o přírodní vědy, filozofii vědy, ale také o světová náboženství. Závěrečnou práci, která byla na gymnáziu vyžadována, věnoval tématu Einsteinovy teorie relativity a Poincarého neeuklidovské geometrii.

Chtěl jít na některou německou univerzitu, ale tomu zabránil počátek první světové války. Aby se vyhnul nutnosti narukovat, zapsal se do rumunského pravoslavného semináře v Sibiu. I když neměl zájem o pastorační přípravu, vzrostl během tohoto studia jeho zájem o filozofii náboženství a dějiny umění. V roce 1917 získal bakalářský titul a zapsal se do magisterského studia filozofie na univerzitě ve Vídni. V této době vydal své první dvě knihy, knihu poezie a knihu aforismů. Měly solidní komerční úspěch, takže si mohl v poklidu financovat svá studia. Svou disertační práci s názvem Kultur und Erkenntnis (Kultura a vědění) obhájil v listopadu 1920. Věnoval se zde tématu filozofie kultury, k níž byl veden už tím, že vyrostl na rozhraní kultur - v multikulturní Transylvánii (kde žili Rumuni, Maďaři, Němci, Romové aj.), poznal kontrast takřka středověké rolnické vesnice a moderního velkoměsta, byl vzdělán v ortodoxní liturgii i moderní filozofii.

Jako jeden z posledních filozofů se pokusil vytvořit komplexní filozofický systém, což byl úkol, který si od dob Hegelových předsevzal málokdo. Na tvorbu jeho systému měly největší vliv William James, Edmund Husserl, Henri Bergson, Albert Einstein, Sigmund Freud, Paul Tillich, Immanuel Kant, ale i někteří presokratici a Plotinos. Věnoval se epistemologii, metafyzice, estetice, filozofii kultury, filozofické antropologii, filozofii dějin, filozofii vědy a filozofii náboženství. Napsal třicet čtyři filozofických knih. Psal též básně, divadelní hry a publikoval též jeden román.

Jeho první kniha filozofie, Filosofia stilului (Filozofie stylu), byla vydána v roce 1924. Roku 1936 byl uveden do Rumunské akademie. V roce 1938 na univerzitě v Kluži založil a pak až do roku 1949 vedl katedru filozofie kultury. Po nástupu komunistů k moci byl zbaven univerzitního místa a dostal zákaz publikovat. Psal však dál. Po jeho smrti v roce 1961 bylo rumunskými úřady povoleno vydat několik jeho prací. Celé jeho dílo bylo zveřejněno až po pádu komunismu v roce 1989.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.iep.utm.edu/lucian-blaga/