Lubomír Brokl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
prof. doc. PhDr. Lubomír Brokl CSc.
Narození27. října 1937 (86 let)
Polička
Národnostčeská
Občanstvíčeské
VzděláníFilosofie a historie na FF UK
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
PovoláníSociolog, vedoucí katedry sociologie na UHK
ZaměstnavatelUniverzita Hradec Králové
Období60. léta až současnost
ChoťEva Broklová
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Lubomír Brokl (* 27. října 1937, Polička) je český sociolog, politolog, vědec a vysokoškolský pedagog, redaktor odborných časopisů a editor Lidových novin, který spolupracoval v 60. letech 20. století na politologických výzkumech sociologických týmů Zdeňka Mlynáře a Pavla Machonina. Za „normalizace“ měl zakázánu akademickou činnost a nemohl oficiálně publikovat.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí a vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Lubomír Brokl se narodil v Poličce v předválečném Československu. Navštěvoval střední uměleckoprůmyslovou školu. Po maturitě se rozhodl pro studium filosofie a historie na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde absolvoval v roce 1961. Poté hned začal vyučovat na katedře dialektického a historického materialismu fakulty všeobecného lékařství Univerzity Karlovy a v roce 1966 se stal kandidátem věd.[1]

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

60. léta[editovat | editovat zdroj]

Na začátku 60. let absolvoval na FF UK a mezi lety 1961 a 1968 pracoval na katedře dialektického a historického materialismu na fakultě všeobecného lékařství UK. Během této doby přispíval do společenských publikací, jako například Literárních novin neboli Literárních listů. Krátký čas (19681969) byl i členem redakční rady Sociologického časopisu. Během 60. let pracoval rovněž v týmu Zdeňka Mlynáře, který se zabýval politickými reformami a Brokl se věnoval konkrétně problematice politiky a mocenských rozdělení.

1968 – 1990[editovat | editovat zdroj]

Roku 1968 nastoupil do Sociologického ústavu ČSAV, kde mu bylo i během „normalizace“ (Ústav pro filosofii a sociologii ČSAV) dovoleno pracovat. V roce 1969 přispěl kapitolou do publikace Československá společnost Pavla Machonina svým náhledem na nesouměrné dělení politické moci, rovněž přidal postřehy o sociálních rozdílech mezi členy KSČ s ohledem na dobu jejich vstupu do strany. V roce 1968 přestoupil do Výzkumného ústavu strojírenské technologie a ekonomie, kde jako odborný pracovník zůstal do roku 1990. Během období "normalizace" přispíval do samizdatu. K akademické činnosti mu byl umožněn návrat až po roce 1989.

90. léta – současnost[editovat | editovat zdroj]

Lubomír Brokl se v roce 1990 vrátil na obnovený Sociologický ústav Akademie věd ČR (působil zde mezi lety 1990 a 2003 a od roku 1992 do roku 1997 zastával funkci zástupce ředitele). Roku 2000 se habilitoval na Fakultě sociálních věd UK v Praze a získal titul docenta. Profesuru pak získal na Vysoké škole ekonomické v Praze v roce 2006. Od roku 2005, kdy opustil Akademii věd ČR, je Brokl ve funkci vedoucího katedry sociologie na Univerzitě Hradec Králové. Lubomír Brokl přispěl rovněž do Knižní bibliografie české sociologie a podílel se i na rozšiřování české internetové sociologické encyklopedie.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • Poslanci prvního českého parlamentu (1992–96) (Sociologický ústav AV ČR, Praha 1996; spoluautoři A. Kroupa a Z. Mansfeldová)
  • Reprezentace zájmů v politickém systému České republiky (Sociologické nakladatelství, Praha 1997; s kolektivem)
  • Postoje československých občanů k demokracii v roce 1969 (Sociologický ústav AV ČR, Praha 1999; s kolektivem)
  • Hledání občanské společnosti (NHÚ J. Hlávky, Praha 2002)[1]

Studie[editovat | editovat zdroj]

  • Problém kultu osobnosti J. V. Stalina ze systémového hlediska (Filozofia 1965)
  • Výzkum studentů medicíny Karlovy university 1962–1963 (Sociologický časopis 1966; spoluautor Z. Šafář)
  • K problematice politického systému (Sociologický časopis 1967)
  • Problémy přechodu československé společnosti od totalitarismu k pluralitní demokracii (Sociologický časopis 1990)
  • Nacionalismus jako nezamýšlený důsledek demokratizace společnosti? (Sociologický časopis 1992)
  • Mezi listopadem 1989 a demokracií – antinomie naší politiky (Sociologický časopis 1992)
  • Vztah poslanců českého parlamentu k voličům jako problém vertikální odpovědnosti (Sociologický časopis 2001; spoluautorky Z. Mansfeldová a A. Seidlová)[1]

Příspěvky ve sbornících[editovat | editovat zdroj]

  • Moc a sociální rozvrstvení (P. Machonin a kol.: Československá společnost. Epocha, Bratislava 1969)
  • Der Übergang der tschechoslowakischen Gesellschaft vom totalitären Staat zur politischen Demokratie (Abbruch und Aufbruch. Akademie, Berlin 1992)
  • Von der „unpolitischen“ zur „professionellen“ Politik. (Regimewechsel, Demokratisierung und politische Kultur in Ost-Mitteleuropa. Böhlau, Wien – Köln 1998)
  • Czech and Slovak Political and Parliamentary Elites (J. Higley – J. Pakulski – W. Weselowski, eds.: Postcommunist Elites and Democracy in Eastern Europe. Mamillan, New York 1998; spoluautorka Z. Mansfeldová)
  • Czech Political Parties and Cleavages after 1989 (K. Lawson – A. Römmele – G. Karasimeonov, eds.: Cleavages, Parties and Voters. Praeger, Westport 1999; spoluautoři Z. Mansfeldová a J. Blahož)[1]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Lubomír Brokl byl ženatý s českou historičkou Evou Broklovou (1939–2020).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Sociologická encyklopedie [online]. [cit. 2019-12-03]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]