Luboš Janata

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Luboš Janata (* 5. 5. 1931 Náchod, Československo) patří k zajímavým výtvarníkům, působícím v závěru 20. a počátku 21. století v náchodském regionu.

Jeho cesta k uměleckému výrazu nebyla přímá; speciálního odborného školení se mu nedostalo. Výtvarnictví ho zajímalo a lákalo již od dětství, ale až před padesátkou věku se pro něj rozhodl definitivně. Ovšem to už před sebou mnoho životního času na výtvarné vzdělání, orientaci a tvorbu neměl – počítáno od nejstarších dochovaných prací z roku 1978 do roku 2008, kdy zemřel – rovných třicet let. Zřejmě díky myšlenkové zralosti a rozvaze vyvíjel se jeho výtvarný názor bez delšího hledání a bloudění. Věděl, co ho zajímá, oč mu jde a co dělá. V tvoření byl svobodný, nikomu z něj nemusel skládat účty, šel svým směrem. Danosti umění 20. století – kubismus, dekorativismus, expresionismus, geometrické tendence – vnímal přirozeně; svobodně a tvořivě se v jejich rámci pohyboval. Základním jeho vyjádřením byla černobílá kresba tužkou. Ale měl rád i barvu a usiloval ji ve svém vlastním díle s kresbou zrovnoprávnit. Později byla kresba v jeho pojetí velmi pracnou záležitostí, ale i malby vznikaly zvolna a je jich pomálu. Dílo Luboše Janaty není extenzívní, a protože se v minulosti dostávalo na veřejnost spíše jen v ukázkách v rámci kolektivních výstav, veřejnost o něm ani mnoho neví.

Janatovo dílo nese si své přednosti i nedostatky. Avšak vyspělý, výtvarně působivý a úctyhodný projev inteligentního kultivovaného malíře směřuje do společnosti osobností, jež si samy musely své místo určit, v soukromí vydobýt bez přispění jiných, a svými schopnostmi a houževnatostí se dokázaly uplatnit.


Život

Narodil se 5. května 1931 v Náchodě. Už na měšťanské škole byl považován za nejlepšího kreslíře. Chtěl studovat výtvarné umění, ale to nebylo rodičům paní učitelkou doporučeno; prý by se na výtvarnou školu stejně nedostal. Šel tedy do náchodské Dvouroční odborné školy tkalcovské. Tam se mu v letech 1946 až 1948 dostalo vzdělání nejen technického; výuka byla zaměřena i výtvarně prakticky, o čemž svědčí předměty kreslení návrhů a kreslení vzornic. Ne náhodou někteří absolventi této školy působili v textilních závodech n. p. TEPNA Náchod jako propagační výtvarníci. Luboš Janata ale to štěstí neměl a v letech 1948 až 1963 působil v TEPNĚ jako úředník. V září roku 1963 odešel do ORGATEXU v České Skalici na pozici vývojového pracovníka. S novým zaměstnáním souviselo další jeho studium oboru tkalcovství na Střední průmyslové škole strojnické v Náchodě v letech 1966 až 1968.

Luboš Janata kreslil již na vojně. Také se dosti věnoval houslím a rozhodoval se mezi hudbou a výtvarnictvím. Aktivnější přístup k výtvarné tvorbě oddálily životní peripetie. Pravidelně a systematicky se jí začal věnovat od roku 1978.

Přehled životopisných dat 1931 5. května se narodil v Náchodě. 1946–1948 absolvoval Dvouroční odbornou školu tkalcovskou v Náchodě. 1948–1963 působil v TEPNĚ jako úředník. 1963–1990 působil v ORGATEXU Česká Skalice na pozici vývojového pracovníka. 1966–1968 dále studoval obor tkalcovství na Střední průmyslové škole strojnické v Náchodě. 1972 20. ledna si vzal ve Staroměstské radnici v Praze za ženu Irenu Maršíkovou Křemenskou, učitelku s aprobací český a ruský jazyk pro třetí stupeň škol. 1978 začal se věnovat výtvarné tvorbě pravidelně a systematicky. 1980 začal docházet do Výtvarného kroužku Závodního klubu ROH TEPNA Náchod v Náchodě, vedeného akademickým malířem Ivem Švorčíkem. 1990 počátkem roku odešel do důchodu. 1991 vystavuje s Výtvarným spolkem AMAG – ateliérem malířů a grafiků v Náchodě. 1997 se stal členem Sdružení výtvarníků České republiky, region Náchod a vystavuje s ním. 1998 od tohoto roku se pravidelně účastní v Galerii výtvarného umění v Náchodě každoroční přehlídky umění regionu Náchodský výtvarný podzim. 2006 onemocněl. 2008 14. července zemřel v Náchodě.


Výtvarná tvorba

Nejprve se radil s náchodskou malířkou a grafičkou Annou Sládkovou. Pokud lze soudit z jeho dochovaných prací konce 70. let, zdá se, že ho tvorba Sládkové zaujala. Ty jeho práce, které na zkušenost s její tvorbou reagovaly, jsou celkem zdařilé, vzdušné, impresivně podané se smyslem pro formální i barevnou míru; u vegetace se sklonem k ornamentálnímu důrazu. Věnoval se tehdy hlavně krajině, ale kreslil i zátiší a květiny.

Luboš Janata ale krajinářem nebyl. Proto přírodu, na které se zpočátku učil a uvědomoval, záhy opustil. Byl rozený výtvarník a chtěl si vystavět svůj svět sám, vlastním výtvarným jazykem, a nikoliv jen nápodobou přírody, byť invenční. K tomu si zvolil figuru a zůstal jí věrný.

Svou „nezávislou“ figurální tvorbu začal v roce 1979 „jednotažkami“, jak říkal kresbám tužkou – ženským aktům – taženým jednou čarou, doplněným akvarelem. Ty také byly pravděpodobně předmětem jeho první samostatné výstavy v ORGATEXU roku 1980. V roce 1981 již kreslil naplno.

Malovat začal v roce 1980 a do roku 1984 vznikaly drobné figurální tempery a hlavy, stavějící stejnou měrou na výrazné kresebné linii a nediferencovaných barevných plochách, organizovaných v úplně plošné kolážové stylizaci. Staly se předstupněm pozdějších kreseb, koláží i olejomaleb, pro jeho tvorbu nejpříznačnějších. V letech 1981 a 1982 zkoušel také expresívní akty, poukazující k expresionistickému figurálnímu trendu 70. a 80. let. Od roku 1983 se vyrovnával s kubismem. Právě kubismus se mu stal nejsilnější inspirací a až do konce ho v kresbách i v malbě nejrůznějším způsobem parafrázoval – využíval a přizpůsoboval vlastním představám.

První polovina 80. let byla dobou zkoušení, inspirací, navazování; časem, kdy Janata kombinoval styly, formy a ověřoval si možnosti spojení své dosavadní kreslířské praxe s hledaným malířským rukopisem, a to vše v zájmu figurální tvorby původního výrazu. Výsledky tohoto období, a snad i pozdější tvorbu, konzultoval s výkonným umělcem a středoškolským pedagogem výtvarné výchovy Bohumírem Španielem, který mu v jeho ateliéru několikrát práce korigoval.

Aby navázal kontakt s výtvarným prostředím a získal možnost prezentace svých děl, začal Janata docházet roku 1980 do Výtvarného kroužku Závodního klubu ROH TEPNA Náchod v Náchodě. V té době vedl kroužek akad. malíř Ivo Švorčík. Mimořádně zajímavý figuralista, intimní expresionista Švorčík byl však tvůrce úplně jiného typu a o možných vlivech na Janatu by šlo jen spekulovat. Snad podnítil nebo ovlivnil některé epizodické expresívní akty. Janata na rozdíl od něj nemaloval pudy, ale rozumem, ačkoliv na eroticky akcentované ženské tělesnosti se viditelně shodli. Do tepenského kroužku docházel nepřetržitě až do jeho zániku, souvisejícího s likvidací zřizovatelského subjektu. Kroužek se ale transformoval, na nových základech působil od roku 1991 jako Výtvarný spolek AMAG – ateliér malířů a grafiků v Náchodě a Luboš Janata se nadále účastnil jeho pravidelné výstavní činnosti.

V první polovině 80. let maloval olejem jen ojediněle. Zajímavá je robustní stylizovaná Hlava – Otec z roku 1981, vymykající se z drobných temper intenzitou syrového výrazu i formátem. Hlava se jako poměrně častý motiv objevuje v Janatově malbě a kresbě stále. Zdá se, že, i přes neportrétní, spíše dekorativní pojímání tohoto motivu, právě hlava mu zůstala příležitostí k psychologizujícímu projevu. Jinak je jeho tvorba důsledně zbavena všeho emocionálního; zůstává jen výtvarně řešený motiv. Až v druhé polovině 80. let se zaměřil na olejomalbu. Vzniklo sice jen několik obrazů, zato však již konkrétního, promyšleného rukopisu. Kupříkladu radostný Vodák, důležitý rozměrnější ještě lehce expresívně „rozhozený“ Modrý akt z roku 1988, nesoucí již všechny typické znaky malířské tvorby 90. let, i Zelená hlava – test geometrizující stavebnosti, tvarové, lineární a barevné skladby expresívního úderu, předvídající s Modrým aktem způsob Janatova komponování a stylizace motivu i obrazového celku v 90. letech.

Počátkem roku 1990 Luboš Janata odešel do důchodu. V 90. letech souběžně kreslil a maloval. Vznikla řada obrazů a desítky kreseb, v druhé půli dekády často kombinovaných s novinovou koláží. V prvních kresbách většinou bez názvu z let 1991 a 1992 se soustředil jen na figuru, pro niž vytvářel geometrické prostředí. Byly to figury technicistické anatomické stavby, vážící se bezpochyby k Janatovu „strojařskému“ profesnímu prostředí – výrobnímu zařízení textilních podniků, na němž ho zaujal konstrukční a estetický aspekt průmyslového výtvarnictví – design a duch stroje. Estetika „montované“ figury i pozadí coby strojového inteligentního systému s dekorativním rámcem a kontrastem teplé a studené barevnosti vyniká v obraze Dekorativní akt, jenž vznikl v roce 1991 současně s kresbami. Výtvarné řešení figur i reálií interiérů následujících obrazů navazuje na kresby v různých výtvarných modifikacích více či méně zřetelně až do konce století.

Od roku 1995 Luboš Janata nejvíce kreslil – figury, dvojice, hlavy. Kresby velmi často kombinoval s koláží. Pokud šlo o motiv jedné figury nebo o hlavu, působí celky i přes plošnost velmi hmotně až tělesně zvláštním vnitřním prostorem, vytvářeným ornamentálními strukturami v dekorativní konstrukci. Maso hlav a figur vzniká výtvarnou multiplikací mnoha nejrůznějších drobných tvarových elementů, prvků a částic, jejich mutacemi, řetězením, řazením, navazováním, prolínáním a scelením lineární vazbou v manýristický dekorativní systém obludného, deformovaného organismu za asistence nezbytného souvisejícího geometrického aparátu v pozadí. Dvojice – kreslené figurální kompozice v interiérech – jsou téměř vždy spojeny různou měrou s koláží. Sazba textových pasáží geometrického střihu v kolážích konvenuje pak odlehčenému pojetí kreseb a spolu s geometricky stylizovaným prostředím interiéru vytvářejí vzdušné harmonické celky estetiky a ducha 50. a 60. let.

Z Janatovy malířské tvorby 90. let je třeba připomenout převážně větší obrazy: Slunečník, Zuzanu v lázni, Velkou hlavu, Bílou figuru a několik motivů zahrad, z roku 1999 kupříkladu Kubizující bělošku a Ukřižování. Dekádu umělec zakončil roku 2000 obrazem Balet ND s malířskou citací písma a s papírovou koláží, patřícího k těm obrazům, o nichž Ivo Švorčík napsal, že „oživují ducha moderny 20. let“.

Až na výjimky zabýval se ženskou figurou v interiéru jako ústředním tématem prostoru a protože dbal důsledně o celistvost obrazové plochy, také jeho tvarovými a lineárními konfiguracemi. Smysl pro dekorativnost a ornament získal bezpochyby školením v textilním průmyslu, ale esteticky výrazné prostředí jeho bytu, po léta tvořené výtvarnou činností a osobností jeho paní Ireny, mu zcela přirozeně nabídlo silný motiv – interiér s ženou, který pak pojímal jako výtvarné nebo současně i obsahové sdělení. Figura, nábytek, textilie, květiny, bytové doplňky – to vše mu umožňovalo dekorativní výtvarnou hru barevných a tvarových prvků v prostředí obrazu pevného řádu. Bohatost interiéru redukoval postupně ve prospěch základních stavebných komponent. V 90. letech tak vytvořil suverénní tektonický stavebně i barevně vyvážený a kultivovaný prostor, padající na vrub kubistické lekce. Kromě toho se zdá, jako by i jeho malba – stejně jako kresba s koláží – vznikala a vynikala dadaistickým principem kolážování – kladením a překrýváním ploch s nápadným aspektem dekorativnosti.

Po roce 2000 Luboš Janata již jen zbavoval obrazovou plochu přebytečného v zájmu větší přehlednosti a účinnosti geometrizovaného celku. Ve velkém obraze Fialový akt z roku 2002 opustil přehledné tvárnění figury, vstoupil do experimentu s figurou a vytvořil figurální znak. Definitivněji postupoval o rok později v obraze Sedící figury s ptáčkem a vytvořil krásnou, všestranně vyváženou kompozici, kterou uzavřel zobrazující interiérovou malbu. V letech 2004 a 2005 vznikla řada jedenácti drobných olejů na kartonu většinou bez názvu. Jde o jakési malířské figurální „piktogramy“, podle kterých měly vznikat geometrické obrazy, jak o tom svědčí malba Geometrická žena z roku 2005. K tomu už ale nedošlo.

V roce 2006 Luboš Janata onemocněl. Zdravotní problémy zřejmě přibrzdily tvůrčí pud a zůstalo při několika rozpracovaných obrazech. Poslední, které dokončil, byly dva malé oleje Hlava a Žena, započaté v roce 2004 a dokončené roku 2007. Kladou otázku, kam by se jeho tvorba mohla ubírat dále.


Účast na výstavním životě

Přestože Luboš Janata společenské kontakty zvlášť nevyhledával, rád se účastnil výstavního života. Roku 1997 byl pozván Sdružením výtvarníků České republiky, region Náchod k jejich 7. členské výstavě; stal se jeho členem a vystavoval s ním. V roce 1998 byl osloven Galerií výtvarného umění v Náchodě a vyzván k účasti na Náchodském výtvarném podzimu. Tohoto regionálně významného výstavního podniku se pravidelně účastnil až do roku 2006; v roce 2008 vystavoval již in memoriam.


Samostatné výstavy

1980 ORGATEX, Česká Skalice. Luboš Janata (kresby). Bez katalogu. 1987 Sdružený klub ROH Boženy Němcové, Česká Skalice, zahájení 24. září. Luboš Janata. Bez katalogu. Okolo 1993 Vinárna U Pranýře, Náchod. Luboš Janata – kresby. Bez katalogu. Bez zahájení. 1995 Okresní lidová knihovna v Náchodě, Výtvarný ateliér AMAG Náchod, hala Okresní knihovny v Náchodě, Náchod, 29. 5. – 10. 6. Luboš Janata – obrazy a kresby. Bez katalogu. Úvodní slovo Bohumír Španiel. 2003 Městské divadlo Dr. J. Čížka v Náchodě, Beránek Náchod, a. s., foyer Městského divadla v Náchodě, zahájení 2. října. Luboš Janata. Bez katalogu. Úvodní slovo Bohumír Španiel. 2011 Galerie výtvarného umění v Náchodě, zámecká jízdárna, ochoz, 1. 7. – 4. 9. Luboš Janata (1931–2008) – obrazy a kresby. Úvod v katalogu Jan Kapusta. Úvodní slovo Jan Kapusta. 2014 Městské muzeum Nové Město nad Metují, Městská galerie Zázvorka, 11. 12. 2014 – 14. 2. 2015. Luboš Janata – obrazy, kresby. Bez katalogu (použit katalog z GVUN, Náchod 2011). Úvodní slovo Jan Kapusta.


Kolektivní výstavy

Luboš Janata se zúčastnil 35 kolektivních výstav.


Zastoupení ve sbírkách

Luboš Janata je zastoupen početným souborem obrazů, kreseb a koláží ve sbírce Galerie výtvarného umění v Náchodě.


Literatura o Luboši Janatovi

–MB– (Miroslav Brát): Barvy a linie. ECHO, Noviny náchodského regionu 2, 16. 6. 1995, č. 12, s. 4. Luboš Janata. Katalog k výstavě Luboš Janata (1931–2008) – obrazy a kresby, pořádané Galerií výtvarného umění v Náchodě v GVUN – zámecké jízdárně na ochozu, Náchod, 1. 7. – 4. 9. Vydala Galerie výtvarného umění v Náchodě, Náchod 2011. Texty katalogu: úvodní stať, životopisná data, samostatné výstavy, kolektivní výstavy, výběr ze všeobecné literatury, katalogy kolektivních výstav, 36 barevných reprodukcí obrazů, kreseb a koláží. Text Jan Kapusta, 40 stran.