Louise Arbourová
| Louise Arbour | |
|---|---|
 Louise Arbourová, 2011 | |
| Narození | 10. února 1947 (77 let) Montréal |
| Alma mater | Faculté de droit de l'Université de Montréal University of Ottawa Faculty of Law Collège Regina Assumpta |
| Povolání | soudkyně, advokátka, diplomatka a vysokoškolská učitelka |
| Zaměstnavatel | Organizace spojených národů |
| Ocenění | čestný doktor Ottawské univerzity (1997) Four Freedoms Award – Freedom from Fear (2000) Thomas J. Dodd Prize in International Justice and Human Rights (2005) čestný doktor Lavalovy univerzity (2007) společník Řádu Kanady (2007) … více na Wikidatech |
| Funkce | justice of the Court of Appeal for Ontario (1990–1999) justice of the Supreme Court of Canada (1999–2004) United Nations High Commissioner for Human Rights (2004–2008) UN Special Representative for International Migration (od 2017) ICDP commissioner and Vice president |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Louise Arbourová (* 10. února 1947 Montréal) je kanadská právnička, prokurátorka a advokátka. V současné době je zástupkyní generálního tajemníka OSN pro mezinárodní migraci.[1]
Mladí a vzdělávání[editovat | editovat zdroj]
Arbourová se narodila v Montréalu, Quebec Bernardovi a Rose Arbourovým, majitelům hotelového řetězce. Navštěvovala klášterní školu. V té době se její rodiče rozvedli. Jako redaktorka školního časopisu si získala pověst bezúhonnosti.[2]
V roce 1967 promovala na vysoké škole Reginy Assumptové a pokračovala na univerzitu v Montréalu, kde v roce 1970 absolvovala LL.B. s vyznamenáním. V letech 1971–1972 se stala právní úřednicí pro spravedlnost Louis-Philippe Pigeon u Nejvyššího soudu v Kanadě, kde absolvovala postgraduální studium na Právnické fakultě na Ottawské univerzitě. Zde se setkala se svým dlouholetým partnerem Larrym Tamanem, se kterým žila 27 let. V rozhovoru pro rok 2014, označila Arbourová přesun z Quebecu do Ontaria za největší překážku, kterou musela překonat, aby uspěla v kariéře, protože celé její studium bylo ve francouzštině. V roce 1971 byla povolána do Quebecké komory a v roce 1977 do právnické společnosti v Kanadě.[3]
Kariéra[editovat | editovat zdroj]
Kanada[editovat | editovat zdroj]
V letech 1971–1973 byla Arbourová výzkumnou pracovnicí Kanadské komise pro reformu práva. Poté vyučovala na fakultě v Osgoode Hall na York University. Byla místopředsedkyní Kanadského sdružení pro občanskou svobodu až do svého jmenování Nejvyšším soudem v Ontariu v roce 1990. V roce 1995 byla jmenována předsedkyní Komise vyšetřovacího zákona za účelem vyšetřování a hlášení událostí ve věznici pro ženy v Kingstonu v Ontariu po obvinění vězňů ze zneužívání.[4]
Hague[editovat | editovat zdroj]
V roce 1996, na doporučení Richarda Goldstona, byla jmenována jeho náhradnicí jako hlavní žalobkyně Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu v Arusze a Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) v Haagu. Obvinila tehdejšího srbského prezidenta Slobodana Miloševiče za válečné zločiny, kdy byla poprvé vyslána k činu sloužící hlava státu u mezinárodního soudu. Dalšími obžalovanými byli Milan Milutinović, prezident Republiky Srbska, Nikola Šainović, místopředseda vlády Svazové republiky Jugoslávie, Dragoljub Ojdanić, náčelník generálního štábu ozbrojených sil Svazové republiky Jugoslávie a Vlajko Stojiljković, ministr vnitra Srbské republiky.[5]
Vyznamenání a ocenění[editovat | editovat zdroj]
- LL.D. hon., Concordia University, 2001
- LL.D. hon., University of British Columbia, 2001
- LL.D. hon., Lakehead University, 2002
- LL.D. hon., Université de Picardie Jules Verne, Amiens, France, 2003.
- LL.D. hon., St. Francis Xavier University, 2003
- Life member of the Association of French Speaking Jurists of Ontario, 1992
- Award Medal of the University of Montreal, 1995.
- Award Medal of Women's Law Association (Toronto), 1996
- G. Arthur Martin Award Medal, Criminal Lawyers’ Association (Toronto), 1998
- Medal of Honour, Association internationale des procureurs, 1999
- Medal of Merit, Institut de recherches cliniques de Montréal, 1999
- Fondation Louise Weiss award, Paris, 1999
- Pennsylvania Bar Foundation's Second Annual Service to Humanity Award, Harrisburg (Pensylvánie), 2000
- Franklin & Eleanor Roosevelt Four Freedoms Medal (Freedom from Fear), Roosevelt Study Centre, Middleburg (Pays-Bas), 2000
- Women of Distinction Award, Toronto Hadassah-Wizo, 2000
- Peace Award, World Federalists of Canada, 2000
- Human Rights Award, Lord Reading Law Society, 2000
- Wolfgang Freidman Memorial Award, Columbia Law School, 2001
- EID-UL-ADHA Award, The Association of Progressive Muslims of Ontario, 2001
- Quebec Bar Medal, 2001
Další ocenění[editovat | editovat zdroj]
Kanadský film vyrobený pro TV Hunt for Justice (2005) je dokumentární dokument o práci Arbourové jako žalobkyně Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii.
Osobní život[editovat | editovat zdroj]
Má tři dospělé děti: Emilie, Patrick a Catherine. Její dcera Emilie Taman byla kandidátkou NDP na kanadské volby v roce 2015 ve volebním obvodu Ottawa-Vanier. Má také tři vnoučata. Její dlouholetý partner Larry Taman byl kdysi zástupcem generálního prokurátora v Ontariu a pracoval s generálním prokurátorem Ianem Scottem.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Louise Arbour na anglické Wikipedii.
- ↑ https://www.un.org/press/en/2017/sga1712.doc.htm
- ↑ https://www.cbc.ca/news2/background/arbour/
- ↑ https://www.scc-csc.ca/judges-juges/bio-eng.aspx?id=louise-arbour
- ↑ Archivovaná kopie. www.caefs.ca [online]. [cit. 2020-04-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-04-18.
- ↑ https://www.un.org/icty/indictment/english/mil-ii990524e.htm
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Louise Arbour na Wikimedia Commons
