Louis de Félix de Muy
Louis Nicolas de Félix, hrabě de Muy | |
---|---|
Ministr války Francouzského království | |
Ve funkci: 2. června 1774 – 10. října 1775 | |
Předchůdce | Emmanuel de Vignerot d'Aiguillon |
Nástupce | Louis Claude de Saint-Germain |
Vojenská služba | |
Služba | Francie |
Hodnost | maršál Francie (1775), generálporučík (1748), maréchal de camp 1745, brigádní generál 1743 |
Narození | 23. září 1711 Aix-en-Provence |
Úmrtí | 10. října 1775 (ve věku 64 let) Versailles |
Profese | politik |
Ocenění | rytíř Řádu svatého Ducha rytíř Řádu sv. Michala maršál Francie |
Commons | Louis Felix d'ollieres |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Louis Nicolas Victor de Félix d'Ollières, hrabě de Muy (francouzsky Louis Nicolas Victor de Félix d'Ollières, comte de Muy et de Grignan, chevalier de Muy) (23. září 1711 Aix-en-Provence – 10. října 1775 Versailles) byl francouzský šlechtic, vojevůdce, dvořan a politik 18. století. V armádě sloužil od dětství, díky blízkým vztahům ke královské rodině prodělal rychlou kariéru a bez zvláštních zásluh naknec dosáhl nejvyšší hodnosti maršála Francie (1775). Na počátku vlády Ludvíka XVI. zastával funkci ministra války (1774–1775). Proslul mimo jiné jako mecenáš zeměpisných námořních výprav v Tichomoří a Indickém oceánu.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Pocházel ze šlechtického rodu z Provence, byl mladším synem Jeana-Baptiste de Félix, markýze de Muy (1670–1759), parlamentního rady v Aix.[1] V armádě sloužil již od devíti let a již v roce 1731 byl plukovníkem. Poprvé aktivně bojoval za války o polské dědictví, kdy se zúčastnil tažení na Rýně. Později rychle postupoval v hodnostech za války o rakouské dědictví, kdy se stal brigádním generálem (1743), poté dosáhl hodnosti maréchal de camp (generálmajor, 1745). Bojoval v bitvě u Fontenoy (1745), poté se pod velením Mořice Saského zúčastnil dalších operací v Rakouském Nizozemí (dnešní Belgie) proti vévodovi z Cumberlandu. V závěru války byl povýšen na generálporučíka (lieutenant-général, 1748). Znovu aktivně bojoval v sedmileté válce, kdy měl funkci generálního proviantmistra záložní armády. S maršálem de Broglie operoval ve Vestfálsku a 29. července 1760 obdržel samostatné velení v bitvě u Warburgu. Toto střetnutí prohrál, přestože měl vůči protivníkovi Ferdinandovi Brunšvickému výraznou početní převahu. Bitva u Warburgu s definitivní platností zastavila dosud úspěšný francouzský postup v severním Německu.[2] Hrabě de Muy v roce 1764 získal Řád sv. Ducha, později se stal také rytířem Řádu sv. Ludvíka.
Od mládí patřil k úzkému okruhu přátel dauphina Ludvíka, předčasně zemřelého dědice Ludvíka XV. Mimo jiné patřil také k blízkým spolupracovníkům dlouholetého ministra války a námořnictva vévody de Choiseul a zasazoval se o udržení francouzských koloniálních zájmů v Indii. Později proslul podporou a finančními příspěvky na zeměpisné výpravy francouzských mořeplavců (Kerguélen, Bougainville) v Indickém a Tichém oceánu. Na počátku vlády Ludvíka XVI. byl v červnu 1774 jmenován ministrem války (Sécretaire de la guerre) s titulem státního ministra (Ministre d'État) (s podporou prvního ministra Maurepase.[3] V březnu 1775 získal nejvyšší armádní hodnost maršála Francie (maréchal de France).[4]. Nedlouho poté ale zemřel na následky nezdařené operace ledvinových kamenů. Na základě poslední vůle byl pohřben po boku svého patrona dauphina Ludvíka v katedrále sv. Štěpána v Sens.
Jeho manželkou byla Marie Antoinette de Blanckart (1730-1803), která byla původně jeptiškou, seznámili se za sedmileté války, ale vzali se až v roce 1774.[5] Manželství zůstalo bezdětné, Marie Antoinette za francouzské revoluce emigrovala, ale později se vrátila a dožila v soukromí ve Francii.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Rodina Jeana-Baptista de Félix de Muy na webu geni.com dostupné online
- ↑ STELLNER, František: Sedmiletá válka v Evropě; Praha, 2000; s. 230, 368 ISBN 80-7277-010-1
- ↑ Personální obsazení úřadu ministra války v letech 1643–1789 na webu conseilduroi dostupné online
- ↑ Officiers généraux de l’armée de terre et des services (Ancien Régime – 2010); Vincennes, 2010; 250 s. dostupné online
- ↑ Rodokmen rodu de Félix dostupné online
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KOVAŘÍK, Jiří: Sedmiletá válka. Bitvy a osudy válečníků VIII. 1756–1763; Praha, 2021; 463 s. ISBN 978-80-7497-377-2
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Louis de Félix de Muy na Wikimedia Commons
- Životopis maršála de Muy na webu histoireeurope.fr
- Francouzští maršálové
- Francouzští šlechtici
- Francouzské osobnosti 18. století
- Osobnosti Ancien Régime
- Osobnosti válek o rakouské dědictví
- Osobnosti sedmileté války
- Rytíři Řádu svatého Ducha
- Nositelé Řádu svatého Ludvíka
- Narození 23. září
- Narození v roce 1711
- Narození v Aix-en-Provence
- Úmrtí 10. října
- Úmrtí v roce 1775
- Úmrtí ve Versailles
- Pohřbení v Sens